Potkali se pan Kohn s panem Roubíčkem, pozdravili se i zastavili.
- Všimli si, pane Roubíček, všimli si, jak se pořád vysílaj jen samé veselé příhody z natáčení? A nikdy žádné smutné?
- Všimli, nevšimli, pane Kohn. Mně připadaj všecky vlastně hrozně smutné. Ale maj pravdu. Měli by natočit nějaké smutné. Možná by právě ty byly k smíchu.
- Ale ale, pane Roubíček, cože si už zas vzpomněli, jak to u nás chodí?
- Maj recht, pane Kohn, přežili jsme Protektorát, přežijem všecky příhody z natáčení a celý tenhle virčaft. Který už dodělává. A jim to připadá k pláči? Ať už to natočej tak - anebo tak.
A pánové lehounce nadzvihli své klobouky a křepce vesele odkvačili; každý svým směrem.
Autor: JAKUB STEIN
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |