V podnětné analýze s názvem Straty a nálezy (Obrys-Kmen č. 7/2010) charakterizuje Ján Tužinský i naši podivnou „kultúrnost bez kultúry“, k níž „sme sa dopracovali. A zdá sa, že sa ani nehanbíme...“. Nezbývá, než „zdola“ hlásat: ,,Stydím se, tedy jsem!“, řečeno s klasikem. Pocit očistného zahanbení lze vnímat například u mnoha aktérů pocty národnímu umělci Adolfu Zábranskému k 100. výročí jeho narození (29. listopad 2009) a nadcházejícímu 30. výročí jeho skonu v srpnu 2010. Jinak by asi nevznikl v Památníku Lidice mimořádný výstavní projekt s propojením pocty Marii Uchytilové k 20. výročí jejího úmrtí a Adolfu Zábranskému. Je jisté, že nadčasovou tragédii dětí ve válkách ztvárnila výjimečně. Čtyřměsíční výstava s nabídkou přehledu jejího života a díla včetně nové publikace se stala mostem k výstavě o radostném životě dětí v pojetí ilustrátorské tvorby A. Zábranského. Tato druhá výstava v Lidické galerii nabízí i zkrácený televizní medailonek Malíř milovaný s úvahami o tvorbě pro děti. Nelíčenou radost z kvalitního umění Zábranského vyjadřovaly při výběru exponátů v ateliéru Marie Zábranské kurátorka výstavy Ivona Kasalická a designérka Zuzana Burgrová. Jako vrchol uznání jsem pochopila poznámku, že tenhle malíř nemusel být ani ve straně a stejně by dostával státní ceny!
Zprávu o jubilejním znovuobjevování utajovaného Mistra výtvarného umění jsem slíbila na loňském pietním shromáždění v Lidicích sboristům souboru Šumiačan ze Slovenska jako projev vděčnosti za „blýskání“ nad Tatrou... v dřívější československé hymně. Nad Tatrou sa blýska... v jejich podání zaznělo totiž v závěru piety. Litovala jsem, že účastníkům separátní pietní vzpomínky KSČM u společného hrobu lidických mužů unikl étos jejich zpěvu... Sboristé Šumiačanu vyjádřili předpoklad, že jsem asi očekávala i ruskou hymnu. ,,Vidíte mi do duše,“ pravila jsem. Do Lidic byli pozváni na předcházející podvečerní akci. Velký obraz Pohřbívání partyzána - nedokončené dílo Adolfa Zábranského ukryté v moderním depozitáři Lidické galerie prý neviděli, avšak československého národního umělce znají a mají v úctě. Snad někdy někde na výstavě - bude-li to přijatelné - uvidí plakát Zábranského k 1. výročí Slovenského národního povstání s dominantním partyzánem a textem „Banská Bystrica 29. 8. 1944 - Za demokraciu - za Československo“. Příprava výtvarné pocty dvěma umělcům v Lidicích byla tehdy již v plném proudu. Bez záruky, že se v kulturním státě nezvrhne něco do nekulturnosti a hanbení se - neboť všude hrají hlavní roli peníze - jsem sboristům jen letmo vyslala signál o všech připravovaných akcích. Jaký je prozatím výsledek?
Leccos se podařilo. Například projekt obce Rybí u Nového Jičína „Adolf Zábranský dětem“ k příležitosti pojmenování základní školy jménem malíře a ilustrátora má výbornou odezvu. Zábranský se totiž narodil ve škole, v níž jeho otec byl ředitelem. V této souvislosti nenachází zatím odezvu ušlechtilý námět, jímž má být znovuotevření provozu stálé expozice národního umělce - místního rodáka A. Zábranského v Žerotínském zámku Muzea Novojičínska (expozice je známá z let 1985 až 1990 jako projev někdejší kulturní politiky). V projektu obce Rybí se vyznamenal nápad ve stylu Vše krásné pro děti, to jest velmi úspěšné vydání omalovánek s ilustracemi k veršům Františka Hrubína Slnečný úsmev (Mladé letá, Bratislava 1960). Ve smyslu česko-slovenské vzájemnosti získala tato kniha v r. 1960 titul Nejkrásnější kniha roku. Ovšemže to bylo k padesátinám letos stoletého básníka Hrubína. Taková byla slušnost. Bývala. Jistěže k 100. výročí A. Zábranského patří také nekulturní nevydání pamětní známky a nevydání knihy pro děti, například jedné ze čtyřiceti ilustrovaných tímto umělcem. O tom má nyní představu jen asi třicítka dětí. V jejich rukách kolovaly totiž ukázky tvorby Zábranského a omalovánky z Rybí při výtvarné dílně malířky a ilustrátorky Marie Zábranské nedávno v pražském Klementinu na výstavě 60 let na křídlech Albatrosu. Dvě přítomné učitelky obratem podnikly útok za vydání knihy... Zejména rodiče vítají v omalovánkách doprovodný vložený tisk, obsahující stručný výklad o životě a díle A. Zábranského, jeho myšlenky o ilustrační práci a několik ohlasů na jeho tvorbu. Pochvalu zaslouží vzorná spolupráce obce Rybí s Lidickou galerií, kam bylo zasláno 400 výtisků omalovánek pro tvůrčí dílny dětí. Výstava v Lidicích má slibný ohlas jako průkopnický počin - představuje totiž více žánrů, například plakáty, ve vrstevnatém díle Zábranského.
Ohlas výstavy v Novém Jičíně je zřejmý, byť víceméně utajený, nicméně zapůjčení Novojičínského souboru ilustrací do reprezentačních prostor Parlamentu České republiky může vyvolat asociace probouzející svědomí. Výstava nabízí dnes překvapivou krásu: ilustrace k slovenským pohádkám Boženy Němcové, převyprávěným Jaroslavem Seifertem a vydaným pod názvem Mahulena, krásná panna (1982), a ilustrace ke knize Zlatá brána otevřená, zapsané na čestné listině ceny Hanse Christiana Andersena (1971). Při zahájení výstavy začátkem února byla představena první ruská verze Zlaté brány - akci natáčela ruská televize (viz www.rupr@cr – 8. 2. 2010).
Děkuji sboristům ze souboru Šumiačan a Jánu Tužinskému za podnět - za probouzení vědomí o tom, co může v době neexistence kulturní politiky zvládnout - v dobrém - iniciativa „zdola“.
Autor: JANA VACKOVÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |