Reklama překřikující pravdu nemůže promlouvat potichu. Nakonec ohleduplný televizní divák při sledování filmu pro pamětníky v čase naskočení reklamy ubírá na zvuku, jestliže sousedům ve vedlejším bytě nechce dát na vědomí, že už opravdu přišel ze zaměstnání. S ukřičenou reklamou si zatím nikdo nedokázal poradit. Navíc se dostavila doba volebního mumraje a láskyplných úsměvů. Čas ale neumře ani po volbách. Už před několika týdny náš tisk nabídl snímek grémia jedné politické strany, jejíž řady kdysi opustil současný prezident. Tehdy tvář jednomu poslanci dokonce i slza navlhčila.
Netoužím vůbec nic politizovat, ale mnoho let se zajímám o obsah a stavbu fotografického obrazu, jenž má sílu oslovit a ještě navíc dokáže divákovi klást otázky. Zdánlivě obyčejný obrázek grémia politické strany nabídl tváře těch nejvyšších a moudrých, co dokážou setrvat až dvanáct hodin v přátelském rozjímání. Nicméně ustarané a najednou poněkud víc zadumané tváře spíše reflektují jinou situaci. Mnohým přemoudřelým vysychají rybníky. Vždyť dost peněz se už vynaložilo na volební plakáty, na nichž se má pojednou objevit kdosi jiný.
Podobnost tváří na obraze zmíněného grémia se blíží výrazům ve tvářích válečníků prvního čínského císaře, tzv. terakotové armády. Odlišnost spatřuji pouze v jediném – tváře vojáků, byť v sošném provedení, jsou přece jen přívětivější. Navíc ještě tváře politiků díky posunu času nabraly poněkud na kulatosti, jejich zátylky jakbysmet, a výkroje ve vlasaté části hlavy se pohnuly směrem vzad. Jeden z členů grémia na fotografickém obraze dokonce spí. V místnosti plné teplého přátelství se to může snadno přihodit. Obraz však v sobě ukrývá sílu k oslovení občana. Ten by ale měl zase najít odvahu ke kladení otázek.
Občas se do parlamentních lavic dostaví také členové grémia. Samozřejmě s rozličnými výrazy ve tvářích, a proto mne dost často nedokážou zaujmout, i když mám pochopení a jsem víc než přístupný. Nezajímá mne fyzický vzhled, ale nelze si nepovšimnout jednání, které mi připomíná klikatícího se úhoře v mokré trávě na břehu řeky. Ostatně úhoři vstupují do našich řek, aby se po vytření navraceli zpět do moře a nikam jinam. Spatření této ryby z řádu holobřichých je naopak úžasným zážitkem. Myslím tím obraz úhoře říčního. Výše popisovaná parta patří mezi ty, co si v parlamentních lavicích běžně rozdělují tituly – blbečkové, lháři, a dokonce si říkají póvl. Zřejmě se dobře znají. Obrazy nedokážou promlouvat. Z nich lze jen mnohé vyčíst.
Autor: FRANTIŠEK DOSTÁL
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |