Májové dny prožíval jsem v rodném městě Blatná. Pracoval jsem tehdy formálně jako dělník - fakticky jako lesní praktikant na lesním úřadě.
Praxe byla nutná k žádosti o přijetí na lesnickou školu. Kromě toho jsme měli jednou týdně tzv. pokračovací školu. A tak 5. května jsme si na městském úřadě opakovali, že Adolf Hitler wurde in Braunau geboren. K polednímu náhle začalo město šumět. Pohlédli jsme z okna a na několika domech vyvěšovali vlajky, schované přes válku v bytech. Odpoledne se objevili důstojníci a četníci v uniformách. Prvním úkolem bylo zajistit německou posádku ubytovanou ve škole.
6. května projela krajem Blatné skupina vojáků na povozech tažených unaveným koníky. Byl to předsun vlasovců, jejichž štáb se tehdy nacházel u Lnář, kde také byl Vlasov zajat Američany.
V Blatné se začaly formovat revoluční gardy označené páskami RG. Tentýž den se jim podařilo chytit dva místní vlajkaře, které chtěl rozvášněný dav lynčovat. Protože ve městě
bylo málo zbraní, napadlo jednoho gardistu vysypat z brokových patron broky a vsadit tam kuličková ložiska. Naštěstí z těchto zbraní nikdo nevystřelil.
Ustupující německá vojska narazila na zátku demarkační linie a zastavila se.
Jestli se nepletu, první americké tanky přijely do Blatné okolo desáté hodiny sedmého nebo osmého května. Byla to frontová armáda, mající za sebou vylodění v Normandii, s profilem indiána na nárameníku. Blatenští kuřáci poprvé lačně okusili silné Camelky, děvčata a mládež americké žvýkačky a babky diskutovaly, jak chutná „horské“ maso – horse meat. V zámeckém parku se rozmístily různojazyčné armády – hotový Babylon.
Při kontrole německé posádky objevil seržant-černoch u jednoho Němce dokument, který ho pobouřil natolik, že vojáka odvedl do parku a tam ho zastřelil.
Někdy v polovině května přijel do Blatné generál Patton. Potkal jsem jeho kolonu při cestě do lesa. Generál odsunul frontové vojáky a na jejich místo dosadil elitní vojska s číslem 4 na rameni. V ulicích se objevila vojenská policie MP, která provedla odsun ostatních armád.
Město začalo žít civilním životem. Z koncentráků se vrátili osvobození vězni. Nevrátil se bohužel vzácný člověk – hajný z paštické hájovny Václav Kilián.
Několik veršů z té doby:
Šeříkem provoněl nám slavný máj
po letech hrůzy doušek čisté vody
a omámeně do svobody
se probouzel náš kraj.
Tu dobu nepopíšeš slovy.
Vždyt právě u nás stala se ta věc,
že rozesmátý rudoarmějec
objímal kovboje
armády Pattonovy.
Ještě něco z kraje. Písek vyslal jeden z prvních autobusů na pomoc Praze. Autobus tehdy řídil bratr mého švagra, Posádku povraždila v dobříšských lesích německá vojska.
Někdy při kulatém výročí jsem se v Týništi v hospodě zmínil, že jsem chodil pěšky z Blatné do Písku a na Nové hospodě mne kontroloval mladý seržant, který mluvil dobře česky. Tak to jsem byl já, pravil kamarád Vlček. A měl pravdu. On skutečně došel se západním vojskem až do Nové hospody u Písku.
A ještě na konec. V mé paměti je natrvalo zafixován 9. máj. Na třídě J. P. Koubka se spontánně sešli blatenští občané a vojáci, aby vyslechli zprávu o osvobození Prahy. Potom propukly nadšené ovace a bezprostředně obrovský mítink. Z balkonu vystoupil s úvodní zdravicí předseda revolučního výboru Jakub Jíša. Následovaly projevy zástupců jednotlivých vojsk a mítink zakončila tehdejší hymna – chórem zpívaná Vackova Škoda lásky. Tahle atmosféra se do mé duše vrací každým rokem.
JOSEF PEŠEK (1928), rodák z Blatné
Autor: JOSEF PEŠEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |