Přes týden mám málo času. Co nového, vyslechnu obvykle z rádia v autě nebo doslova proletím pár internetových stránek. Veškeré tiskoviny nashromážděné za týden čtu přes víkend. Kdybych ale nic jiného nestihla, určitě pročtu sobotní Obrys-Kmen, který považuji za téměř dokonalou tiskovinu. Donedávna jsem jej měla za naprosto dokonalý. Ale můj pětiletý syn mi dal na srozuměnou, že bych měla trochu slevit. „Maminko, co to píšeš? Pohádku?“ Zeptal se, když mě přistihl, jak na při smažení řízků dramaticky a na poslední chvíli klepu do laptopu jakousi nálezovou zprávu.
„Ne, Odýsku, něco do práce,“ odpověděla jsem popravdě.
„Hm, a proč nepíšeš tu pohádku, jak jsme ji viděli včera v kině? Ta byla móc pěkná.“
Samozřejmě mě rozesmála jeho odpověď, ale pak jsem si mimoděk uvědomila, že se na stránkách O-K prakticky nezabýváme literaturou a kulturou pro děti, přičemž určitě nikdo z nás nepovažuje toto téma za okrajové nebo bezvýznamné. Navíc naše tradice je více než zmíněníhodná: Lada, Vančura, Hrubín... Řady UČS zdobí Michal Černík.
Rozhodla jsem se tedy, že tuto mezeru alespoň částečně vyplním a napíšu nejen o té pohádce, „jak jsme ji viděli v kině a byla móc pěkná“.
Všichni se dobře orientujeme v české klasice, ale doporučit dětem něco z nové tvorby... Těžké rozhodnutí. Jak se v současné nadprodukci zorientovat? Jak posoudit, zda to, co vnucují agresivní reklamy, je esteticky na úrovni a nezávadné pro formující se názory a charakter malých diváků? Obvykle se smíříme s alibistickou kritikou, že pokémoni a různí transformers jsou velmi dekadentní a šoupnem veškerou současnou, převážně americkou, tvorbu do jednoho pytle a vystačíme si s klasikou, která je sice vyzkoušená a krásná, ale někdy trochu zastaralá.
Nehodlám momentálně analyzovat příčiny, nechci se ani zastávat většinového braku. Rozhodně se nepovažuji za kompetentního kritika. S mým názorem můžete klidně nesouhlasit. Ráda bych však doporučila tři filmy, o kterých si myslím, že pozitivně ovlivňují názory dětí na to, co je správné, co opravdu důležité. Mimo to mají vysokou uměleckou úroveň a v neposlední řadě dávají nespočet námětů na následné diskuse. Rovněž zaujaly mého syna spolu s milióny dětí na celém světě. Dost možná alespoň některý z nich znáte.
Prvním filmem je čerstvý třírozměrný animovaný snímek z pera Peta Doctera a Boba Petersena, z produkce Disney Pixar 2009 s originálním titulem UP. V Čechách se promítá s názvem Vzhůru do oblak. Snímek byl nominován na 5 Oskarů, z nichž získal 2. Je držitelem přes 34 dalších cen. Hlavní postavou je starý pán Carl Fridrichsen, který celý život snil o dobrodružstí. Z jeho snu se však plní jen velmi málo. Zemře mu manželka, s kterou prožil doslova celý život, jeho čtvrť se promění v součást bezohledného velkoměsta. Poté co inzultuje jednoho ze zaměstnanců firmy, která chce odkoupit jeho domek kvůli pozemku, musí na příkaz soudu domek opustit a odstěhovat se do domova důchodců. Rozhodne se, že se osudu nepodřídí a vyplní slib, který ještě jako dítě dal své ženě: že se odstěhují k Rajským vodopádům v Jižní Americe. Nafoukne tisíce balonků a odletí i s celým domem před nosem zřízenců domova. Na prahu domu však zůstane malý tlustý skautík Russell, který také touží po dobrudružství. Oba dva společně zažívají velmi dobrodružný příběh v horách Jižní Ameriky, kde se jim podaří zachránit velmi vzácný druh ptáka, o němž si všichni myslí, že vyhynul a zároveň potrestat ambiciózního sobeckého vědce, kterému je osobní sláva nade vše. Každý z aktérů vstupuje do příběhu s jiným charakterrem, z jiného sobeckého důvodu. Zpočátku jsou velmi naštvaní, že je osud spojil, ale společně putující přes chyby, které většinou pramení v zahleděnosti do vlastních problémů. Nakonec, chtě nechtě, dojdou k přesvědčení, že stojí zato bojovat za opravdové hodnoty. Russel se k tomuto závěru dopracuje na základě dětské spontálnosti, pan Fridrichsen se zpočátku dost brání, odhodlaný nekoukat nalevo napravo a za každou cenu dojít k svémuu cíli: přenést dům k Rajským vodopádům.
Kromě nádherných figurek, perfektní kamery, velmi současného, ale zároveň pohádkového scénáře se mi líbilo, jak snímek dětem předestřel opravdu dospělácké problémy. Např. stárnutí a smrt; jak to, že některé rodiny nemají děti, ale také fakt, že přestože Fridrichsenovi pilně pracovali, nikdy se jim nepodařilo našetřit tolik, aby si splnili svůj sen.
Hrdinové filmu nejsou krásní svalnatci a blonďaté krásky, ani všemocní čarodějové, králové a princezny, ale všední lidé: starý dost žlučovitý stařeček s pohybovými potížemi, obtloustlý snaživý a zároveň neposlušný popleta Russell. Krásná je i postava bezohledného vědce, který se jako jediný nepolepší a tudíž se mu dostane absolutního trestu. Potrestá se sám, vlastní zaslepeností.
Příběh je pohádkový, ale bez zázraků. Sice nikdo nemůže vynést do vzduchu dům za pomoci balónků z pouti, ani obojky, které by překládaly psí štěkání do lidské řeči, neexistují, ale není to ani zázrak, ani nevysvětlitelné kouzlo. V podstatě to možné je. V příběhu není nic nadpřirozeného, nevysvětlielného, metafyzickho.
Moc se mi líbí, že součástí filmu jsou i závěrečné titulky.
Nenechte si ujít film, o kterém jeden náš kamarád řekl: „Snad už ti Američani začínají dostávat rozum“.
Druhý snímek s originálním titulem SHARK BAIT byl natočen v roce 2006. Film byl nadabován i česky, ale již od uvedení na trh jej doprovázela špatná pověst z USA. Moji američtí kolegové archeologové a rodiče mě informovali, že snímek byl stažen z kin, neboť prý byl oficiální kritikou charakterizován jako metafora na Kubu, což je prý pro děti nevhodný příklad k následování. Oficiálně byl film kritizovaný za použití podobného námětu jako dříve natočený Nemo. Zápletka filmu z dílny autorů Scott Levender, Chris Denk, Anura Mehla, Timothy Wayne Peterne se odehrává také pod vodou, ale podle mého názoru je zápletka v našem filmu komplexnější, děj je logičtější a zajímavější.
Začíná v bostonském zálivu, který je velmi znečištěn chemickým odpadem. Dvě rybky se dohadují, zda zůstanou v těchto špinavých vodách nebo se odstěhují do Karibiku, když jsou chyceny do ohromné rybářské sítě. Podaří se jim vytlačit ven svého synka jménem Pai a kladou mu na srdce, aby vyhledal tetu Pearl žijící na jednom z karibských atolů. Delfínovci, kteří zrovna plavou kolem, jej doprovodí. Pai s nimi dospěje a podaří se mu najít tetu i bratrance Dylana. Atol, kde žijí je téměř ideálním místem, kdyby jej neohrožoval žralok tygří jménem Troy, mající zálusk na krásnou závojnatku, která „byla dvakrát na titulní straně National Geographic“. Pai se do ní také okamžitě zamiluje a rozhodne se, že si to se žralokem rozdá. Malá rybka proti ohromnému predátorovi nemá šanci, ale Pai se seznámí s želvákem Nerissou, který se z atolu odstěhoval do vraku pirátské lodi poté, co mu nikdo nepomohl, když se Troy rozhodl zpestřit si jídelníček jeho milou. Nerissa Paie naučí, jak využít své chytrosti a sil oceánu. Pai se utká s Troyem a téměř se mu podaří nad ním vyhrát, ale záludnost a hrubá síla nabývají převahy. Tehdy se mu postaví po bok jeho přátelé delfínovci, kteří proplouvají kolem, ale také bratranec Dylan, jeho výstřední matka Pearl, krásná Cordelia, moudrý Nerissa, tlustý tuleň Thorton, parta mečounů a všechny ostatní ryby z atolu. Ale na silného a záludného Troye nestačí. Poslední bitva je na Paiovi. Pai naláká Troye do rybářské sítě, ze které se sám vysvobodí na poslední chvíli.
V pohádce je velmi realisticky vykreslena lidká povaha: nehas, co tě nepálí a fakt, že pokud se lidé nespojí dohromady bez ohledu a svůj osobní zisk a risk, tak se žádný velký problém vyřešit nedá.
Autoři téhle pohádky se také obešli bez metafyzična a zázraků.
Další pohádka je opět trojrozměrná animace s nádhernými figurkami zvířat, jímž v originálu propůjčili hlasy např. Dustin Hoffmann a Angelina Jolie. Snímek se jmenuje KUNG FU PANDA, byl natočen 2008, a pod zdařilým scénářem jsou podepsaní Ethan Reiff, Cyruss Voris, Jonathan Aibel a Glenn Berger. Hlavní postavou je medvídek panda jménem Poh, pěkně tlustý jedlík, který má sen stát se nejlepším bojovníkem kung fu v Číně, což se mu na první pohled úplně paradoxně, dost možná shodou náhod, i když jak říká velký učitel Ooqway, žádné náhody neexistují. Poh se musí utkat sám se sebou, pak přesvědčit učitele kung fu Sefoo a nakonec jej čeká bitva s nejstrašnějším bojovníkem Thai Langem, sněžným leopardem. Společně se svými spolužáky, kteří jím zpočátku pohrdají, stejně jako jeho učitel, zastaví Thai lunga, jenž chce ze vzteku a z touhy po moci zničit celou Čínu. Tlustý Poh je příkladem a dokladem toho, že není třeba mít dokonalé tělo a svaly, ale že nejdůležitější je vůle a síla postavit se ve správnou chvíli na správnou stranu bez ohledu na vlastní riziko. Síla přátelství a spojenectví za správnou věc jsou tím, co vždycky nakonec zvítězí.
Zajímavá je také postava Pohova otce, kačera, který je majitelem nudlové restaurace a nedovede si představit, že by on sám nebo někdo jiný z jeho rodiny mohl být něčím jiným než specialistou na nudlovku. Nakonec je to však on, kdo inspiruje Poha k zásadnímu rozhodnutí, když mu řekne, že neexistuje žádná tajemná ingredience, žádný zázračný recept, ale jenom víra ve vlastní výjimečnost.
V pohádce je vyslovena také spousta moudrostí hlavně v rozhoverech učitele Sefoo a OW o tom, co je možné v životě ovlivnit a co se musí stát.
Asi tím nejdůležitějším mementem pohádky je osobní zodpovědnost za ostatní: když jsi jediný, kdo něco může učinit, musíš to udělat, i kdyby tě to mělo stát cokoliv.
Mementem pohádky Kung Fu Panda a Shark bait je, že žádný nepřítel není tak strašný, aby se nad ním nedalo zvítězit.
Autoři všech tří filmů zacházejí mistrně s humorem.
Nakonec nikdy není nic jenom černé, nebo jenom bílé. Jedno doplňuje druhé. Reakcí na pitomou hrubou produkci plnou násilí a metafyziky je tvorba opravdových a nádherných hodnot.
Snad není úplně hloupé, když se přiznám, že tyhle tři pohádky dorovnávají hladinu optimismu i mně samotné. Ne snad svým příběhem, ale tím, jak jasně vyjadřují, že nebylo všechno ještě úplně zlikvidováno, zpustošeno, zadupáno, že ještě žijí a hlavně tvoří umělci, kteří mají realistický názor na svět, víru v budoucnost, neoblomný názor na etiku a že někteří se dokáží dokonce prosadit, aniž by se zaprodali.
Nakonec i v životě přece platí, že to etičtější, to správnější, to pokrokové, nakonec zvítězí. Bohužel reálné ceny nepohádkového světa jsou obvykle ukrutně vysoké. Rozhodující bitvu nemůže nikdo obejít, musí si jen vybrat stranu, na které bude bojovat. A pak už jde jen o všechno...
Autor: VĚRA KLONTZA-JAKLOVÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |