Kdo se rád neprochází zahradou češtiny? Nebo lesem? Loukou? Polem? Kdo v zimě nesní o sandálech a vycházce? Všude narazí na zvířata, ale také - sám na sebe. Kdo má dobrou práci, a vůbec kdo má nějakou práci, sedl jak žába na měkotu. Jen aby nenatrefil v kanceláři na žvanila, ten mluví jak žába před večerem, štěká pyskem jako žába, ještě je pyšný jako žába na obrovnávku.
Když je to ženská, rozumí všemu jako žába ořechu, na peníze jde jako žába. Žába se nevyhýbá ani muzikantům, když špatně hrají a z nástroje jim vyletí sem tam kanár, krkají jak žáby.
A co liška? Kdo má našpulenou pusu, má hubu jak liška, když u řiti blechy jiská. Proč píšeš takový blechy, kárala mne nad písankou maminka. Máš rozumu jako když blecha kejchne! Nekoukej na to jako jelen! Vedle se někdo směje za zdí jak kráva na jarmarku. Podej jí petržel - všechno pochopí, no i to, že nás z peněz dojej jako krávy. Koukáme do výkladů jako krávy do lékárny. To je peněz jako za kozu!
No, hospodaří se, jako když kozel zahradničí. Politiku mám rád jako koza nůž! Slušnost je už vzácná jako svině v židovským domě. Jsou chudáci, holí jako myši, ale i zazobaní jako sysli. Skoro každý je mrzutý, sedí nadrchaný jak sysel nad děrou, v hlavě má mouchy.
Ale nic si z toho nedělej - přejdi přes něj jako kohout přes uhlí. Je po ptákách. Prasata jste spolu přece nepásli!
Autor: EVA FRANTINOVÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |