Nevybral sem ale vůbec špatný místo, pomyslel si, až bude vycházet ven z budovy, budu ho mít odtud pěkně na ráně. Stál sám ve tmě kus od firemního plotu na neudržované parcele, obklopen křovisky a stromy. Vypadá to tu na nějakou zanedbanou zahrádkářskou kolonii. Hlavním vchod do budovy měl skoro přímo naproti sobě. Parťák na něj čeká stranou s odvozem. Šikovný flek na zaparkování se jim uvolnil ve chvíli, když přijížděli k objektu Durychovou ulicí. V honosné budově, které místní neřeknou jinak než Zámeček, ještě asi probíhalo nějaké obchodní jednání, některá okna svítila. Ale pár lidí už z budovy před necelou hodinou vyšlo, nasedli do svých bouráků a odfrčeli. Neměli tušení, že je ze tmy opuštěného pozemku sleduje dalekohledem své pušky. Jednoho podnikatele poznal. Pohled na hodinky. Možná boss teď už jen sedí u své velkoplošné televize a kouká na večerní zprávy. Zřejmě si je nechá málokdy ujít, pomyslel si, stal se z toho jakýsi zaběhlý rituál. Po osmé hodině večerní vždy teprve odjíždí z Durychovky domů. Ušklíbl se nad jeho přesným režimem, který mu teď tak nahrává. Stačila jedna nedávná večerní procházka a byl v obraze. Potvrzeno. Instrukce a jeho vlastní zjištění byly totožné.
Měl radost, že všechno klape podle plánu. Prašule už dorazily. Další ještě přifrčí, bude to nakonec pěkně kulatá suma. Rychlý prachy. Ti, co si ho najali, se tohohle chlápka potřebujou prostě naléhavě zbavit. Na škváře nešetřili. A měli to zmáknutý. Slovenský parťák přinesl před pár dny rozloženou pušku s tlumičem a se speciální i standardní municí v brašně. Pokyny napsané na počítači po přečtení hned spálili a popel spláchli do záchodu.
Znovu pohlédl na hodinky na ruce. Kde ten chlap je? Už je něco po osmý hodině. Touhle dobou by měl vyjít z budovy. Večerníček na dobrou noc už přece skončil! Byl sám ovšem úplně klidný, prošel kdysi speciálním několikaletým výcvikem. Nervy a emoce měl plně pod kontrolou. V ruce držel matově černou odstřelovací pušku s optickým zaměřovačem a nočním viděním. Červený Passat s kouřovými skly na něho čeká na málo frekventovaném, spoře osvětleném místě mezi jinými auty. Tohle jejich auto bylo kryté od budovy také částečně i živým plotem, nejen železným ohrazením a zděnými sloupky. Samotnou zbraň mu na akci špatnou nedali. Je to vůbec jedna z nejlehčích a nejkratších bouchaček v branži. Přitom ale na vzdálenost 400 metrů se s ní dá prostřelit neprůstřelná vesta. Na odlehlém místě v lese si odtřelovačku sám zastřílel a seřídil. Teď se ale musí soustředit. Jediná rána a hned pryč. Kmotr před pár lety přežil útok jinýho odstřelovače, kulka ho jen škrábla do ucha. Je teď vopatrnější. Odstřelovač se dívá na cílovou plochu těsně před vchodem do budovy. Tudy dotyčný podnikatel a mafián musí projít na firemní parkoviště, kde na něho asi 15 metrů od budovy čeká opancéřovaný mohutný džíp Toyota Land Cruiser. Je druhá polovina ledna, je pořádná kosa, a tak nikde nejsou ani žádný zbytečný čumilové. Všichni jsou zalezlý doma v teple svých králíkáren. Prostě ideální podmínky pro střelbu. Z budovy se vynořil chlápek a jde k zaparkovanému autu. Jasně, jeho řidič. A najednou je to tady! Vidí kmotra scházet po osvětleném schodišti dolů. Vychází z budovy, rozhlíží se a pomalu jde k autu. Odstřelovač ho hned poznal, nějakou dobu u něj v minulosti taky pracoval. Byl pro bosse jako bývalý policista z elitní jednotky zajímavý, znal cvrkot.
Za ním z budovy hned vychází další. To bude tělesnej strážce. Odstřelovač už od první chvíle drží kmotra ve svítícím záměrném kříži své odstřelovací pušky, míří na hrudník. Dosud neudělal a ani neudělá jediný zbytečný pohyb. Plot před ním tvoří železné plocháče navařené na železnou tyčovinu mezi zděné sloupky. Zčásti ho to taky spolu s křovisky kryje. Vzdálenost cíle je tak do 40 metrů, pomyslí si. Už když kmotra zahlédl v oknech na schodišti, odjistil pušku. Zcela se ovládá, dýchá klidně, koncentruje se, z dřívějšího výcviku nezapomněl nic. Řidič stojící už vedle opancéřovaného auta se chystá otevřít dveře bossovi, který zatím poodešel pár metrů od budovy. Teď! Odstřelovač zmáčkne měkce spoušť. Ozve se slabounce výstřel, asi jako ze vzduchovky. Kulka na své cestě k cíli prosviští těsně kolem řidiče a opancéřovaného luxusního džípu. Kmotra zásah speciálním podzvukovým projektilem ráže 9 mm pootočí a srazí k zemi silou neviditelného bucharu.
Odstřelovač okamžitě dává pušku do batohu, popadne ho a pod ochranou tmy rychle mizí ze scény. Má dobrou fyzičku a zdolat potmě dvě zahrádky a dva plůtky cestou k čekajícímu Passatu pro něj není žádný problém. Neosvětlené auto se vzápětí v tichosti rozjíždí, žádné kvílení pneumatik, a mizí.
Ti dva na place se zatím vzpamatují ze šoku. Vyděšený řidič vyspurtuje od auta a s křikem hned táhnou společně s bodyguardem kmotra zpátky do budovy, zanechávaje za sebou krvavou stopu. Nemají páru, odkud to z té tmy odnaproti přilítlo a hlavně jestli to nebude mít ještě další pokračování. Nevědí, jestli se zabiják spokojí jen s jednou ranou. Ve výhledu jim brání živý plot a železné ohrazení kolem firemního pozemku. Hlavně ale tma. Pozemek sám byl neosvětlený až na několik mžourajících zahradních světel kolem cesty vedoucí na firemní parkoviště. A v nábojnici byl bezzábleskový střelný prach. Ke strašně krvácejícímu, už chroptícímu kmotrovi z budovy přibíhá ještě někdo další. Odtáhnou ho společně dovnitř už v bezvědomí. Volají ihned z mobilů a zalarmují policii i záchrannou službu. Policejní hlídky dorazí vzápětí. Přivolaná záchranka tu je do 10 minut, ale lékař už může konstatovat jenom smrt. Boss to dostal skoro přímo do srdce, šanci přežít prostě neměl. Leží tam v tratolišti krve. Za svého života se koupal v penězích. A to i jako vekslák ještě za socíku. Po převratu se dobře zorientoval. Teď buď přímo, nebo přes nastrčené osoby kontroloval majetek v ceně několika miliard korun. Sám se tím nijak netajil. Spoluovládal třeba potravinářský gigant Setuza.
Řidič se svým spolujezdcem v červeném autě byli už tou dobou daleko od Zámečku. Policajti na místě činu nenajdou žádný stopy. Budou si tím lámat palice. Speciální výbušná kulka se prostě po zásahu do hrudi roztrhla uvnitř bossova těla na stovky drobných kousků a způsobila mu naprosto devastující poranění. A nábojnice sama zůstala v nábojové komoře zbraně. Poldové budou teda pěkně nahraný, myslí si odstřelovač. Ať si ten jejich šéf, bejvalej taxikář i todle rito pořádně užije. Jeho detektivové zjistěj leda velký kulový. Nebudou mít nic, čeho by se mohli chytit. Díky těm holomrazům ani žádný otisk boty, nic. Kvér, vystřelenou nábojnici ani projektil. Odstřelovač dobře ví, že po takové akci se použitá zbraň okamžitě likviduje. A samo tohle kradený auto brzo shoří někde na parkovišti nebo v lese. Nebo prostě taky beze stopy zmizí, rozebraný na součástky nebo spíš skončí v lisu a v hutích. Žádný problém. Zaparkovali v poklidu červeného Passata na stejném místě, kde si ho předtím vyzvedli. Rozhlédli se pozorně tichou, spoře osvětlenou uličkou, ale nikoho nezaregistrovali. Odstřelovačka už byla v kufru. Odcházeli bez jediného ohlédnutí. Byli si ovšem stoprocentně jistí, že auto už tady za chvilku stát nebude. Odstřelovač věděl, že zadavatelé si už dokážou ohlídat, aby vše proběhlo bez jakýchkoliv problémů. Vytušil, že tady šlo asi o něco doopravdy velkého. Někdo se už asi tentokrát nechtěl dělit. To byla nějaká větší rána, než třeba ty stamilióny z tunelování menších bank přes nesplacený podvodný úvěry v minulosti, kdy se ručilo bankám v podstatě bezcennejma nemovitostma, který jim pak propadly. Boss měl ale taky dlouhý prsty a prachy a vlivný známý na všech možnejch důležitejch místech včetně policie. Byl velice schopnej. I to mohl být důvod popravy. Někdo se prostě bál, aby mu nebo spíš jim nepřerost´ přes hlavu. Mávl nad tím rukou. To není jeho starost. A čím míň toho ví, tím líp. Rozloučil se s parťákem u stanice metra beze slova, jen pohledem a podáním ruky. Řešit nebylo třeba nic, vše bylo domluvené. Znali se už dlouho.
Nenápadný, urostlý muž středního věku, oblečený v černé teplé bundě a černých kalhotách, na hlavě černého kulicha, na rukách černé prstové rukavice, pak vchází v poklidu po schodech do metra. Vůbec v té chvíli ještě netuší, že ho nečeká žádné lepší příští, že nebude žádné vysněné povalování někde u moře na pláži s pěknou babou vedle sebe, že totiž nebude vůbec nic. Že i u něj už probíhá odpočítávání a že to má sám taky za pár.
Autor: JAN POLÁČEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |