Po víc než dvaačtyřiceti letech po uveřejnění prvního obrázku v dětském časopise Ohníček se v prosinci 2010 objevilo na českém trhu prvé (takřka) kompletní knižní vydání Nepraktova a Švandrlíkova slavného komiksu SEK A ZULA (2009), NOVÉ PŘÍBĚHY SEKA A ZULY (2010) a PŘÁTELÉ Z PRAVĚKU (2010).
Ten geniální seriál je sice trochu plagiátem Flinstoneových (předešli ho v USA skoro o deset let), nicméně Ameriku kvalitou přebil. Tři nové knihy však snad budou přebity taky, neboť doplatily na lajdáctví redaktorů.
Dohromady mají 217 komiksových stran a přitom nejméně tři příběhy chybí. Neprakta mimoto nakreslil jen 211 stránek, k nímž lze přičíst leda dva stripy (mají po dvou obrázcích) a dva vtipy (s textem v bublinách) plus pár dalších ilustrací. To všechno sice v knihách najdeme a všechna čest, ale jinak se bohužel dere na mysl slovo šlendrián, i když… Nešlo prostě jen o běžně kapitalistický obchodní tah?
Tak či tak jsem tu příběh Punťu bolí zuby vůbec nenašel, a zrovna tak ne dva díly s moudrou sovou pálenou. Podlost nakladatele? Vypočítavost až na půdu? Nevím, ale příští „doplněné vydání“ se nepochybně bude o to lépe prodávat. Že?
Není to jediný nedostatek. Ve druhém ze svazků se trapně opakuje dvojstránka Jak Archibald zhubnul ze svazku prvního (ale pod novým názvem Sportem proti obezitě) a třetí díl hřeší již extrémně. Jednak tím, že je o polovinu kratší než oba předchozí (má 45 stránek), ale to je, řekněme, holt ten byznys. Především zrazuje tím, že opět opakuje, a to hned sedm dalších stránek, a neříkejte, prosím vás, zase to, že jde o „lidsky omylný“ faktor. Kdepak. Jde to podvod. Já to vím. O záměr, a tento záměr je navíc uboze kamuflován zbrusu novými názvy pokračování, takže se díl Lyžovat se dá i bez sněhu náhle jmenuje Punťa a hory, díl Uražený Bonifác je Jezerem hrůzy, Jak ještěři drželi pohromadě se pro změnu zove Ještěří solidarita, Pravěká móda nese název Módní barvy, Prastrašidla v jezeře si říkají (jen) Strašidla v jezeře, Jak se kočka a pes stali domácími zvířaty se jmenuje Ať žijí pes a kočka a Kultura v pravěku jest nově Zpívající ochechulí. Hm.
Doufám jen, že panu Nepraktovi těch opakovaně vydaných devět stránek V TOMTÉŽ KOMPLETU i dvakrát zaplatili a naprosto mu ty peníze nezávidím, nicméně o to snad nejde. Jde o to, že jakákoli šance na reprezentativnost tohohle „souborného vydání“ utrpěla akcí Zalepíme to fiasko. Nebo si to snad nemyslíte? A kdo je pachatel? Čilé nakladatelství Epocha a dvojice redaktorů Jaroslav Kopecký a Pavlína Kajnarová.
Asi „holt“ nezbývá než počkat na první jednosvazkové vydání (asi opět od Epochy?) a doufat, že se tam podobná zvěrstva nezopakují. Už teď se ale klepu.
Autor: IVO FENCL
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |