Mínění, že v naprosté přemíře u nás vycházejí jenom špatné knihy, je veskrze nesprávné. Pravda, náklady jednotlivých knih jsou vzhledem k tradicím včerejška nesrovnatelné a zasahují stále méně čtenářů. Ale i dneska vycházejí perly. Patří k nim zcela určitě poslední kniha Mladé fronty, vycházející v populární edici Kolumbus, z pera prof. MUDr. Zdeňka Dienstbiera, DrSc, Dr.med. h.c. Hirošima a zrod atomového věku – Cesta od atomových zbraní k nukleární medicíně a jaderným elektrárnám. Člověk, který toho ve svém oboru biofyziky a nukleární medicíny tolik vykonal a prožil, napsal v posledních letech značné množství titulů; některé jsou docela úsměvné, ze života a o životě. Tato kniha se však z řady vymyká. V jejím úvodu autor mj. napsal: „I když jsem svůj aktivní odborný život zasvětil dvěma novým medicínským oborům, radiobiologii a nukleární medicíně, nenapadlo mne, že se ve věku 83 let budu vracet k profesionálním prožitkům své aktivní činnosti, často usměrňovaným riziky studené války. Ze začátku to byla léta poválečná, navazující na tyranii a ukrutnosti evropského fašismu (a snad ještě násilnějšího) japonského imperialismu v Asii. Byla to léta prohlubující se nedůvěry mezi vítězi II. světové války, vyvěrající ze sovětské verze komunismu a proradnosti jeho vůdců, riskujících III. světovou válku.“ (Ale ani druhá strana – Západ, nebyla bez viny – pozn. Z. H.)
Zdeněk Dienstbier nyní napsal knihu pro pamětníky a pro mladé čtenáře. Do odborných kapitol vkládá svou vlastní životní moudrost. Zvolil postup od poučení z druhé světové války až do našich dnů. Tam, kde není právě doma, si zve odborné autority. Odvrací se od totality, ale nevstupuje do stupidních odsouzení včerejška a do samochvály dneška, jako to činí korouhvičky a analfabeti. Dienstbier si předsevzal životní krédo: „Tím, že jsme se narodili, neseme životní rizika. Jsme od mládí vystavováni nemocem, úrazům, duševním traumatům a naší snahou je co nejpohodlnější život v blahobytu. Arogance a sobectví se uplatňuje nejen v lidském souručenství, ale i vůči přírodě.“ Ví a uvědomuje si, že musíme každodenně vyhledávat pro své žití a přežití stále nové a nové Newtony a vychovávat je na rozdíl od polovzdělaných politiků, osvojujících si právo řídit společenské soustavy. Na rozdíl od nich jsou vědci vychováváni k exaktnosti a sebekritičnosti a podle Dienstbiera je dobré jim nejen naslouchat, ale jejich radami se i řídit.
Dvacet let byl profesor předsedou Ligy proti rakovině. Vtiskl společenskému vědomí v tomto směru u nás světový rozměr. Mám ho rád a vážím si ho pro jeho lidsky pokorné chování. I pro jeho pozitivní vztah k psanému slovu. Ale ani to mu k plodnému životu nestačilo, byl a je i vášnivým nimrodem, protože považuje přírodu za chrám.
Věřím, že jeho nynější populárně vědecká kniha není knihou poslední.
Prof. MUDr. Zdeněk Dienstbier, DrSc. má nepřehlédnutelné sociální cítění, vždy pomáhal a pomáhá hlavně ohroženým druhům kolem nás. Vždycky, když jsem s ním v dopoledních hodinách spolupracoval, podíval se v 10.00 hod. SEČ na své hodinky a sáhl do skříně pro lahev skotské whisky. Pronesl pro mne známá slova: „Je čas pozdravit tento den!“
Autor: ZDENĚK HRABICA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |