Vojtěch Kolařík je renesanční člověk.
Sáhne, a hle – už se daří! Vzpomínka zapadla? Vyvolá ji a donutí vzít na sebe viditelný tvar. Tak vznikají jeho fejetony, třeba o Karlu Hynku Máchovi z ptačí perspektivy nebo o životě pneumatik v protektorátním dusnu.
Vojtěch Kolařík je ale lidový renesanční člověk.
Umění s velkým U striktně předepisuje sochařům mramor a malířům ušlechtilé plátno. Vojtěch Kolařík však tvoří rychleji a spontánněji než kánon, a neohrne nos nad žádným materiálem.
Papír je třeba popsat ne proto, že je čistý, ale protože je prázdný a snažně volá po písmenech!
Bedny, když došly k adresátům, splnily svůj úkol a nyní, vyvrženy, polykají zaprášenou prázdnotu.
Když věci doslouží, vděku se věru nedočkají. Hrubozrnné dřevo, vystavující na odiv fosilní suky, podmračený karton s náhle zbytečným žebrovím, čekají a volají stále se tenčícími hlásky: Zde jsme! Ještě uneseme obraz!
Jan Lucemburský se nehlásil do služby horlivěji: Ich dien! Prométheus poté, co mu sebrali oheň a poslali ho k vodě, nesténal žalostněji po ztracených jiskrách.
A malíř přichází jako rytíř veselé postavy a odváže je od skály.
Co možno udělat víc, než pomalovat kartony a bedny, ty stavby a skříně chudých, kteří nikdy neuvidí similijapan ani mahagon, natož cedry libanonské?
Jejich původní barva oddaně prosakuje a dodává výslednému dílu podtón prostoty, jakou se pyšní leda ikony anebo jezulátka italských primitivů.
Škatule a bedýnky mají také pleť, vábnější než kůže pižmem prosáklých fiflen. Kde se zastavil štětec, tam prosvitne archetypální skvrna, která se rovněž vypravila do věčnosti.
A celé je to neopakovatelně výsostné, ale taky odněkud známé: krása, kterou jsme docela určitě už jednou potkali, ale po jejímž jméně marně pátráme v paměti.
Komedianti, klauni, harlekýni, ženy s prsy o jakých snil Gargantua, míče, milníky a pejsci, ti všichni se dali na pochod, který zatím nikdo nesložil, ale až tak učiní, nazve ho Pochod ke slavnostem básníkovým.
Zatím tedy pochodují neřízeni, bez not, ale puzeni nezřízenou touhou spatřit zemi, kterou jim zaslíbil malý velký kolář.
(Úvod k výstavě Vojtěcha Kolaříka Příběhy lidské komedie v A & A Galerii v domě U Černohorských v Praze)
Autor: KAREL SÝS
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |