Pocta školní černé (břidlicové) orámované tabulce, mořské houbě (vždy mokré) na mazání písmenek a kresbiček na ní vytvořených a bílé křídě (sloužící k těmto záznamům)
MOTTO: 1. TŘÍDA KAŠIČKA
2. TŘÍDA HODNÍ ŽÁCI
3. TŘÍDA DAREBÁCI
4. TŘÍDA MEDVĚDI, PROTOŽE NIC NEVĚDÍ
Nu, řeč bude o této černé krásce, sloužící k výuce krasopisu a kresebných pokusů na tehdejší obecno-školské ALMA MATER (několika generacím).
Moc rád vzpomínám na tuto mou mladičkou »prvotřídní« školní dobu. Mělo to jen jedinou vadu na kráse. Psal se tehdy rok 1944, kdy jsem poprvé usedl do škamen této školy a kdy pro český národ to byla doba nevelice šťastná či velice nešťastná. Ale vraťme se k této školní pomůcce, která jistě výborně posloužila k našemu vzdělávání.
Bylo by možná dobré, kdyby nám tehdy naše paní učitelka Šteflová sdělila, na co to vlastně píšeme a kreslíme, jaký je původ tohoto černě orámovaného »materiálu«. Myslím si však, že by náš mozek to, že píšeme na břidlicový segment, pocházející ze středočeského břidlicového pohoří, prostírajícího se od Šumavy až k toku řeky Labe v dobách velmi vzdálených, ani nepochopil. Myslím si, že tuto informaci by nám nepomohl objasnit ani takový školský gigant, jakým byl Jan Ámos Komenský. A tak bylo asi lepší, že jsme se věnovali tomu, čemu podle tehdejších školních osnov měla tato »černá věc« sloužit. Ale to je všecko jen planá úvaha.
Bylo mi tehdy šest let a v první třídě byla zavedena tehdejším protektorátním školstvím nejhorší známka ne 5, ale dokonce 6. Tato »inovace« však tabulce asi nevadila. Nejspokojenější jistě byla, když na mé cestě k domovu byla pohodlně uložena v školní tašce, a mořská houba (mokrá), k ní provázkem přivázaná, musela vždy viset mimo obsah brašny. Dnes se mi zdá, že je to vše jen virtuální realita, nicméně tenhle černý orámovaný prostůrek jistě přispěl velkou mírou v pozdějším věku k prostoru, který dopomáhal uvědomovat si vlastní JÁ.
Tak nevím, zda jsem se v mém útlém mládí řídil »MOTTEM«, které uvádím na počátku tohoto svého sdělení. Byl jsem podle školního vysvědčení, které doma uchovávám, považován za dobrého žáka, který měl na stupnici klasifikace většinou velmi dobrou známku. Břidlicová tabulka jistě ráda poslouchala také má »preludia« na houslích, do kterých jsem od první třídy chodil. Byla to harmonická neharmonie, ale dík za ni a za to, že jsem byl kluk průměrně zlobivý.
Prosím, vážený čtenáři, snad jste mohl také objímat tuto »černou krásku«, školní penál uchovávající nezbytnou tenkou bílou křídu na psaní a kreslení, nezbytnou učebnici obsahující sdělení, že MÁMA MÁ MASO – Ó MY SE MÁME. Neměli jsme se, toto přání bylo tehdy velmi těžce uskutečnitelné.
VOJTĚCH KOLAŘÍK
t.č. malíř a grafik
Autor: VOJTĚCH KOLAŘÍK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |