Spisovatel, novinář, nakladatel Jiří Plachetka zemřel 19. ledna 2012. Narodil se 4. září 1927 v poštmistrovské rodině v Opavě. Prožil dlouhý a bohatý život. Byl nesmírně výraznou osobností, kterou poznamenaly novodobé dějiny – vyhnání ze Sudet, jako protektorátní gymnazista prožil roky v hodně německém obklíčení v Brně, totální nasazení a ještě stačil vkročit do odboje. Po válce pomohl obnovit brněnský deník Rovnost, stačil vystudovat filozofickou fakultu. Působil v kulturní redakci Rudého práva. Byl poslán jako první zpravodaj československé televize do Moskvy, kde působil v uvolněných chruščovovských letech 1958–1963.
Po návratu do Prahy řídil Jiří Plachetka nakladatelství Světa sovětů, které se i jeho zásluhou přeměnilo po srpnu 1968 v úspěšné Lidové nakladatelství.
Těžce jsme nesli okamžiky po 21. srpnu 1968, kdy nás vyhnali za naši nepevnost v dramatických dnech v pražském Obecním domě ze Svazu československo-sovětského přátelství. Opouštěli jsme na vyzvání sál; šli jsme - národní umělkyně Jarmila Glazarová, národní umělec architekt Jiří Kroha, velký propagátor sovětské architektonické avantgardy, vroucí milovník ruské kultury Jiří Plachetka. Odtud jsme šli do hospody a zhodnotili situaci. Tři z nás vzali trochu na milost. Nejhorší doba ale nastala právě pro Jiřího. V rámci posrpnového vyúčtování se dočkal všemožného znemožnění. Nesměl se dotknout jakéhokoliv intelektuálnějšího zaměstnání – ale styky, návštěvy významných přátel – mezi něž patřil i raketový odborník Sergej Chruščov, dnes žijící v USA, se nepodařilo překazit: zpěvák, textař a bard Bulat Okudžava a desítky jiných. Jiří Plachetka byl znalec, jaký mohl udělat pro svou vlast ještě více, než se mu v nevděčné společnosti podařilo.
Odešel do vnitřního exilu na svou chalupu a tam tvořil, napsal román, cestopis, rozhlasové hry, několik dětských knih, psal písňové texty. I po roce 1989 vydal několik encyklopedických svazků. Věnoval se především humoru, moudrému myšlení, ale připravil i Encyklopedii Švejk.
Po roce 1969 pravidelně docházel ve středu do hospody U kocoura v pražské Nerudově ulici a bavil nás ve vybrané společnosti fotografa Josefa Sudka, malíře Jana Zrzavého, herců Vladimíra Menšíka, Lubomíra Kostelky, Jana Wericha, ale i exministra Rudolfa Baráka. Jiří pomáhal u stolu míchat pomazánku z olejovek, cibule, másla a pivní pěny.
V posledních letech jsme si slibovali setkání, odkládalo se a nakonec se odbylo až nyní na Olšanech. Při posledním rozloučení s Jiřím Plachetkou mu ze záznamu zazpíval Píseň o starém muži Bulat Okudžava. U katafalku měl do půllitru nalité pivo a u něho láhev plzně. Před obřadní síní jsme pivo s humoristou Josefem Kobrou Kučerou a s Jirkovým synem Honzou Plachetkou vypili na Jirkovo nebe. Syn však poznamenal (v nepřítomnosti své sestry): Kdoví, jestli je už v nebi, my ateisté to máme na světě vždycky těžší než jiní…
Autor: ZDENĚK HRABICA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |