Tak nevím, jestli mám být ráda nebo se cítit dotčená; ten pořad moderovaný Jiřím Krampolem se jako na vztek jmenuje Nikdo není dokonalý a tím pádem zbavuje iluzí všechny, co se aspoň na okamžik domnívali, že k jisté dokonalosti cílí. Ale řekněte: může otřást naším sebevědomím fakt, že si nedokážu vzpomenout, kolik stran tvoří kvádr nebo kdo to byl Napoleon? Zavilost, s jakou jsem se pustila do problému, naznačuje, že jsem vám o naší rodině neprozradila zdaleka všechno. Jo takhle fotbal v televizi, kultura… V neposlední řadě potom vědomostní soutěže – hry. Činnost bohulibá, některými hermeneutiky dokonce pokládaná za prvopočátek umění. A protože nám s Ludvou bude pomalu dvě stě let, Ludva na ně dosáhne dřív, protože je starší. Nějaké ty soutěže už jsem zažila. V rádiu nejdřív, potom v televizi. Vzpomínám s obdivem na Jardu Štercla, obhroublého komika s nepřeberným registrem intelektuálních vědomostí. S oblibou tvrdil, že si všechno odvodí z latiny. Taky na řečtinu nedal dopustit… Dneska se potkáte s latinou na medicíně, k řečtině se dostanete při studiu bohosloví. Potom to dopadá, jak to vypadá. Třeba takový Jiří Krampol. Já vím, že člověk nemůže za své jméno, ale náš moderátor by se vlastně měl jmenovat Kramol nebo také Kramoul. Příjmení odolalo četným palatalizacím, dokonce i částečné zvukomalbě (onomatopoi) a místo toho si natrvalo připojilo protetické p. Takže ani Kramol, natožpak Kramoul. Přitom významová podoba Kramol v sobě obnáší řevnivost, hádku a spor, což odpovídá moderátorově letoře, jak mohou potvrdit televizní diváci, kteří viděli Jiřího Krampola bránit čest manželky, ostouzené, že krade v samoobsluze, násadou smetáku.
Co se týče IQ, je Krampolovo lehce nadprůměrné, čemuž odpovídají dva výroky. Krátce po Vítězném listopadu se moderátor nechal slyšet, že za socialismu bylo líp; točily se seriály a herci mohli snáze přijít k penězům. Sluší se doplnit, že i Krampol si často a s chutí zahrál a v duchu sloganu „není malých rolí“ třeba postavy příslušníků policie. Navíc, jsem si téměř jistá, že tento typ herce ať ztvární jakoukoli postavu, vyjde mu v konečném výsledku zase a jen Krampol. Dnešní doba jde podobným Krampolům na ruku; natáčí se takové množství seriálů, že divák ztrácí jistotu, zda už nový seriál začal anebo starý teprve končí. A jako se mohutným prózám začalo říkat – román řeka, slijí se nakonec všechny seriály v jeden s označením – seriál moře.
Druhý výrok páně Krampolův je privátní: S kecama vydržíš, než se rozestele. Gestace demonstrovaného chlapáctví je podložena zkušeností, jak dokazují hercova několikerá rozhašená manželství.
Je pravda, že respondenti v Krampolově pořadu jsou vystaveni řadě úskoků a záludností. Ani vy byste okamžitě a od boku těžko uhadovali, jak dlouho panoval Jan Amos Komenský nebo kolik let uplynulo od narození Ježíše Krista, ale o tom jsem mluvit nechtěla.
Připomněla jsem si jednoho učitele ze základky, který se rád holedbal, že pomáhal demontovat socialismus zevnitř. V deváté třídě končíval s dějepisnou látkou v pololetí, taktak že stihl poválečné uspořádání světa. Na vnitrostátní události při budování socialismu s množstvím stranických sjezdů nikdy nedošlo. Pro neplnění osnov tehdy slušná intelektuální sabotáž. Že už jsem se vám o tom zmiňovala? Ale ruku na srdce; byly ty sjezdy něčím přínosné? Vždyť vesměs kopírovaly dění směrem na východ a já, kdybych si měla na nějaký vzpomenout, pak by šlo o XX. sjezd KSSS s odhalením kultu osobnosti a tezí, že už válka není nevyhnutelná. Příležitost dostali mladí tvůrci, a jak potvrzuje Miloš Forman, představovala ta doba startovací můstek také pro něho. Připomenout si kult osobnosti nebylo nic těžkého, zvláště při odcházení dramatického politika nebo politického dramatika. Ale proč mi vytanula na mysli postava směšnohrdinského ilegála? Asi takhle… Jiří Krampol těžkopádně vypráví jeden ze svých vtipů, jemuž se směje sám a několik koncesionářských poplatníků, když tu to přijde: Otázka. Co byla sametová revoluce a kdo ji vedl? Otázka jako na potvoru položená mladým lidem, starým jako vyvolaná revoluce, ale co naplat už jako historie. A tihle mlaďasové bez uzardění demonstrují ostudnou neznalost, což nemůže být dílem jednoho sabotéra, tady jde o spiknutí. Pomóc! Chce se mi volat, protože žádný Havel, žádný Klaus, dokonce Zeman Milouš ani náhodou. A pak mě zalije pocit uspokojení, vyjádřený staropražským kupletem: Nic netrvá v světě věčně… Zvážním a na mysli mi vytane zásadní otázka: Komu že to zvoní hrana? Odpovím si slovy J. G. Ballarda, autora scifi literatury, který spatřuje klíčící revoluci ve středních vrstvách anglické společnosti jako důsledek hospodářské stagnace a stoupající nezaměstnanosti.
Tahleta slabomyslná televizní šou má být bariérou proti touze po dokonalosti, vyjádřené smyslem pro spravedlnost, poctivost a čest. Tenhle pořad legitimizuje zločiny zemských škůdců, kterým se stále nedaří nahlédnout do karet. Marně moderátor rozdává svým hostům hodinky se zpětným chodem, čas se ubírá kupředu a po svém. Tvrdit donekonečna, že nikdo není dokonalý, je stále větší riziko. Stačí si zkusmo vyslovit: Nikdo není dokonalý.
Jen aby...!
Autor: blá
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |