Člověk zírá, jak jsme se změnili; v září 1989 jsem běžel do redakce Světa v obrazech v Pařížské ulici přes Staroměstské náměstí, které bylo obklíčeno milicionáři v plné polní. Pocházeli z jednotek LM z ústředních úřadů, z ministerstva spravedlnosti, z Výboru lidové kontroly, z redakce Rudého práva i z jiných institucí. Měli pevně v rukách průhledné obranné štíty, pendreky, na hlavách měli přilby. Znal jsem je! Poslal jsem zbrojnoše za humna, aby nestrašili a oni mne uráželi. Jednu z nadávek jsem si zapamatoval až dodneška: „Zmizni, pěrestrojčiku!“
Pak se jednoho dne po 17. listopadu 1989 převlékli z milicionářských uniforem do oděvu „občanského fóra“, na klopy si přišpendlili ptačí motivy, trabanty vyměnili za mercedesy! Zbohatli na těle, zchudli na duchu. Jejich rodiny, děti a vnuci se rozptýlili do všech koutů širého světa, do administrativy NATO, EU, do diplomatického sboru, prošli se vztyčenými hlavami bezpečnostními prověrkami - vstoupili i do postavení minulých a současných ministrů. Vytvořili chobotnici s rameny nad námi všemi.
Včera jsem obcházel občany s balíkem petičních listin - proti vojenským akcím namířeným proti suverenitě jiných států - proti přijetí vládního zákona o vyrovnání státu s církvemi. Za schválení zákona o majetkovém přiznání. Mezi dveřmi jsem slušně oslovil i vzpomínané. Zachovali se stejně, jako když na sobě měli, tenkrát před dvaadvaceti lety, polní stejnokroje LM.
Vlast jim to nezapomene! Nastav hruď, vlasti služ! Stejně mi bylo tenkrát i teď ze stejných, ale zase převtělených, nevolno!
Autor: ZDENĚK HRABICA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |