Je potěšením vzít do ruky sbírku poezie, která upoutá již svým vzhledem. Sbírku básníka, jehož básnický rodokmen celá desetiletí sledujeme a důvěrně ho známe. Luboš Huml není z básníků experimentátorů, jeho hledačství zapustilo pevné kořeny, strom jeho poezie košatí a vydává dobré plody. (Samostatnou kapitolu tvoří hravá, úsměvná Humlova poezie pro děti.) Jeho tvůrčí polarita vyrůstá z trvalé snahy zaznamenávat prchavé okamžiky hodné pozornosti, intenzivní vnímání skrytých zákoutí lidských vztahů a hodnot. A připusťme, že není mnoho básníků, kteří ve svých sbírkách nezapomínají na milostnou poezii čistých linií, s jakou se střetáváme již poměrně vzácně.
Plně to dokazuje jeho nejnovější sbírka CHVÁLA KŘÍDEL (Oftis Ústí nad Orlicí, 2012) s fotografickým doprovodem Daniela Humla. Jsou jí vlastní klady Humlovy poezie z předcházejících sbírek, a přece je tu něco navíc, jakási definitivní imprese; podle Humovy filozofie (to není chyba, pouze nápadná podobnost jmen) pramen veškerého poznání.
Ve verších Luboše Humla nacházíme v současné poezii poněkud opomíjené atributy jako uctivou, až úzkostlivou sounáležitost s domovem v širším i užším smyslu toho slova, niterný vztah k rodné zemi, jakož i v současnosti velice vzácné ocenění zdánlivě všední práce. Nikoli jako existenční nutnosti, nýbrž jako základní hodnoty společenského pokroku a plodné životní náplně.
Platí to třeba o básních Úroda, Vlaštovky, Vím, Ráno v Kameničkách či Sochařství; k občanské poezii má blízko citlivým náhledem pozoruhodná báseň Romové. V jiné básni nacházíme verše: před vrátky domova / klopýtnu / o vlastní stín. To je vyznání, to je vědomí nutnosti a zároveň skromné přiznání.
Humlova poezie však neklopýtá, zpříma se ubírá směrem, kterým nastoupila pouť za čtenáři již jeho první sbírka Půdorys srdce (Kruh Hradec Králové, 1976).
Autor: FRANTIŠEK UHER
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |