Kniha Williama A. Cooka Desetiletí klamu (Decade of Deceit) je sbírka velkolepých článků sepsaných mužem, který si postupně uvědomoval katastrofální úmysl sionifikace našeho světa. Coby autentický a jedinečný poetický mluvčí Cook zvládá, vrstvu po vrstvě, rozplétat pokrytectví, jež zamořilo všechny stránky našeho života - morálně, kulturně, duchovně i politicky. Ale Cook není jen jedinečným básníkem, je také profesorem angličtiny, a právě tato syntéza mezi estétem a akademikem činí z této knihy tak ohromující a fascinující duchovní text. Právě tento předěl mezi vědeckou dokonalostí a tvůrčí krásou dělá z Desetiletí klamu něco, co si musíte přečíst.
Sbírky článků mohou být nudné, ale občas nám také mohou poskytnout letmý pohled do fungování ostré a všímavé mysli. Desetiletí klamu nás zavádí k etickému mysliteli a do způsobů, jakými formoval své myšlenky o Izraeli, Palestině, USA, současné politice i o sobě - o svědcích naší vlastní nadcházející tragédie.
Cook má od přírody dar vyjadřování, se vzácným nadáním doručit cestou krásy velice břitké poselství. Tento odborník na americkou angličtinu přesně ví, jak udělat ze svého pera meč, a přesto míří jen k míru, harmonii a usmíření. V prosinci 2002 napsal Usámu bin Ladinovi: „Pomsta je nemoc, jež násobí, rozděluje a stává se metlou lidstva; je to anatéma vůči stvoření, protože ničí vše, co existuje.“ Ale potom, jen o pár stránek dále, jak se peklo chystá strhnout, nás zaujme Cookovo hledání harmonie. V březnu 2003, když Amerika šla to války, napsal: „Vstoupil jsem do jezera, abych našel klid, neboť toto je týden, kdy president dal jednu z těch řídkých tiskových konferencí v hlavním vysílacím čase, jediných příležitostí, kdy jsme my, veřejnost, měli možnost jej na vlastní oči vidět v činnosti. Je to také týden, kdy Amerika jde do války.“
Podívat se zlu do očí vyžaduje odvahu, ale ještě větší odvahu vyžaduje vznést ve svobodné Americe následující otázky: „Co živí otroctví, etnické čistky, kradení půdy a genocidu? Co opravňuje mysl k ospravedlnění uvěznění bez důvodu, bez soudu, bez procesu a presumpce neviny, dokud nebude dokázána vina? Co člověka opravňuje, aby přijal nadvládu nad jiným, pokořoval a ponižoval ostatní lidské bytosti, podílel se na genocidě nebo s ní souhlasil?“ A Cook se neostýchá na své otázky odpovědět: „Genocida a holocaust vycházejí z nekontrolované horlivosti, nezpochybněné služby a tichého souhlasu. Jsou živeny slepou vírou, osobním strachem a vědomím nadřazenosti, jež dává povolení zabíjet.“ To je zřetelně vychytralé čtení izraelské a americké výjimečnosti - kombinace strachu, nadřazenosti a dogmatismu je skutečně smrtící.
Jak postupujeme textem, otázky a postřehy, jež Cook vznáší, jsou stále zásadnější. Od roku 2003 dodnes anglicky hovořící impérium poslušně souhlasilo stát se silou izraelské mise; okatým příkladem je irácká válka. V listopadu 2007 Cook píše: „Probudil jsem se minulé noci ze snu s náhlým trhnutím, svět se obrátil naruby… slunce nesvítilo, měsíc nevyšel… tma zahalila Zemi, a nic z toho, co bylo předtím, už nebylo…“ Ale ponurá skutečnost vedla Cooka ke zjištění, že se vlastně „z onoho snu neprobudil“.
„Dnes ten sen prožívám, když pozoruji, jak svět prochází tmou, otupený klamem, dychtivý ukončit násilí těch uplynulých šedesáti let, očekávající, doufající, trochu se obávající, že momentální radost může být zmařena pro ně i pro Palestince, nebudou-li splněny podmínky sionistů, i kdyby to znamenalo, že my všichni musíme přijmout vůli těch, kteří řídí silou moci a vládnou s nemilosrdnou lhostejností ke každému, kdo stojí v cestě jejich tužbám. Bestie pokrytectví kráčí ulicemi Annapolis, skrývá svoji ošklivost pod kašmírovým dlouhým pláštěm, když vstupuje do konferenčního sálu, aby přednesla v elegantní záplavě slov svůj soucitný záměr, že mír může nakonec přijít na Střední východ, ale ve tmě nevidíme červy, kteří přebývají pod oním elegantním zevnějškem, červy, kteří vyžrali morální vnitřnosti lidí, kteří se shromáždili, aby odepřeli Palestincům spravedlnost, již si právem zaslouží.“
Skutečně, den za dnem jsme klamáni systémem, jehož se zmocnila zahraniční mocnost. V říjnu 2011 Cook odkrývá svoji vlastní vizi současné americké reality: „Občané už svoji vládu nekontrolují; jsou jejími otroky. Zástupci už neslouží občanům, hledajícím svůj souhlas s vládnutím, jsou služebníky akciových společností a nátlakových skupin, jež kontrolují ekonomický systém, vůči kterému je občan zotročen. Presidenti už nevedou, jsou poslušnými poskoky svých podnikatelských dozorců. Svoboda projevu a vyznání a osvobození od strachu a nouze neurčují potřeby lidí, všechno vystřídala tržní ekonomika na úkor občanů a lidských práv. Existujeme v jednolitém světě nekonečných válek, pomsty a vzájemného obviňování, strachu coby komodity věznící mysl, hrabivosti, jež bez lítosti ničí zdroje planety, a neukojitelné arogance, jež nemá žádné obavy o ty, které ničí.“
Mohu se jen domnívat, že Cooka dovedla jeho cesta ke zjištění, že od teďka se všichni staneme Palestinci. Všichni jsme vystaveni stejnému naprostému zneužití, jež vykradlo a zdeformovalo bez výjimky každou vzácnou hodnotu, jakou kdy Západ udělal, a stála za to. Takže soudím, že jedním z možných výkladů Cookovy práce může být i to, že solidarita s Palestinou má začít doma, a že pokud nejprve neosvobodíme sami sebe, je jen velmi málo toho, co můžeme nabídnout druhým.
Autor je britský jazzový saxofonista, spisovatel a politický aktivista, narozený v Izraeli (9. června 1963).
William A. Cook je profesor angličtiny na universitě v La Verne v jižní Kalifornii a autor knihy Znásilnění Palestiny: zničená naděje, odepřená spravedlnost, vystopovaný podvod: Bushova středovýchodní politika (The Rape Of Palestine: Hope Destroyed, Justice Denied, Tracking Deception: Bush Mid-East Policy).
GILAD ATZMON pro The CounterPunch, 12. 7. 2012 (přeložil VLADIMÍR SEDLÁČEK)
Autor: WILLIAM A. COOK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |