Tento týden rodina a přátelé překročili mezistátní hranice a vojenská kontrolní stanoviště, a překonali obvyklou politickou byrokracii, aby se zúčastnili dvou svateb mé dcery. Proč dvou? S dovolením vysvětlím.
Má dcera Tamara je stejně jako já Jeruzalémka. Ženich Alaa žije ve městě Beit Jala v oblasti Betléma. Dostat se z jednoho do druhého, sousedního, města trvá pár minut, ale jsou na kilometry vzdálené kvůli pětačtyřicetileté politické a vojenské situaci, zaviněné izraelskou okupací arabských území. Situace je navíc zkomplikovaná jednostranným izraelským rozhodnutím zabrat Jeruzalém. Takže podle izraelského zákona (jejž neuznává jediná země, USA nevyjímaje), je Jeruzalém součástí Izraele, a proto, podle civilního izraelského zákoníku, je Beit Jala okupované území, a tato dvě místa jsou oddělené zdmi a strážními stanovišti. Navíc Izrael poskytuje Palestincům v Jeruzalému trvalý pobyt, ale ne občanství. Dobře, můžete o občanství požádat, ale není zaručeno, že je dostanete, a pokud je dostanete, život je dál komplikován (jak shledaly tisíce Východojeruzalémců), neboť Jordánsko dává dočasný pas Jeruzalémcům bez státní příslušnosti a nedovoluje vstup, získáte-li izraelské občanství coby Východojeruzalémec.
Izraelský trvalý pobyt je ověřený modrým izraelským identifikačním dokumentem (ID), vydávaný Jeruzalémcům, jakmile dosáhnou věku 16 let. ID umožňuje Jeruzalémcům cestovat mezi Jeruzalémem a Izraelem. Tento izraelský ID je ale platný jen dokud žijete v Jeruzalému. Žijete-li v Jeruzalému delší dobu, ztrácíte právo v něm žít nebo jej byť i navštívit, začnou vás brát jako turistu a Izraelci mají právo kontrolovat, co navštěvujete. Což mě přivádí k překračování mezinárodních hranic.
Tak jako na každou svatbu, hosté přicházejí zblízka i zdaleka. Návštěvníci z USA tak ale učinili po mnoha vyčerpávajících a nucených výsleších na hranicích. Na (telavivském) letišti Ben Gurion Airport má sestra a její mennonitský manžel museli vysvětlovat, proč má jeden z jejich synů arabské jméno Jamil. Můj bratr byl zadržován čtyři hodiny a byl nazván lhářem, protože Izraelcům řekl přesně podle pravdy, že se narodil v New Jersey.
I když někteří členové rodiny byli zdržováni a sekýrováni, nakonec to zvládli. Jiná část rodiny a přátel, žijící v Jordánsku, dotazování na hranicích unikla. Spolu s církevní skupinou 28 Jordánců požádali o hromadné vízum do Svaté země. Cestovní agentura takové cesty pravidelně pořádá a vyžaduje, aby skupiny zažádaly měsíc předem. Udělali to. Ale den před svatbou (dva dny po jejich naplánované cestě) izraelské ministerstvo vnitra odpovědělo, že návštěvu povoluje jen osmnácti z osmadvacetičlenné skupiny. Mezi odmítnutými byli pastor církve Ammanského křesťanského misionářského sdružení a jeho manželka (kteří přicházívali často), sedmdesátiletá Jordánka na penzi, a dvě z našich neteří. Z oněch osmnácti se jen deset rozhodlo vydat na cestu, mnozí s tím, že odmítají přijet bez manžela či příbuzného, jemuž byl despoticky odmítnut vstup.
Ale proč dvě svatby? Tamara, naše dcera, pracuje v Jeruzalému a používá vůz s izraelskými žlutými značkami (abych byl přesný, můj vůz, který mi de facto zrekvírovala). Tamara může řídit bez problémů mezi Jeruzalémem a Beit Jalou. Alaa, který žije v Beit Jala, nemůže cestovat nebo žít v Jeruzalému bez povolení. V Jeruzalému nesmí ani přenocovat nebo řídit auto, pokud nedostane zvláštní povolení. Tato povolení je téměř nemožné dostat, nejste-li v Jeruzalému trvale usídleni.
Požádat o opětovné spojení rodiny, tak, abyste mohli cestovat a zůstat v Jeruzalému a Izraeli, je silně komplikované. Tento proces, jenž už dřív spolykal několik let, může teď trvat víc než 10 let, a povolení není zaručeno. Abyste mohli zahájit proces dostat manžela, aby mohl žít (a řídit auto) v Jeruzalému, potřebujete prokázat, že Jeruzalém a/nebo Izrael je centrem vašeho života.
Právníci silně povzbuzují páry, aby zdokumentovaly svoji spojitost s Jeruzalémem, a jedním z těchto činů je brát se v Jeruzalému. Ale protože Alaaova rodina a přátelé žijí v Beit Jala, stává se z toho problém; zatímco je možné dostat povolení pro některé členy rodiny, aby se zúčastnili v Jeruzalému svatby, je velmi těžké dostat povolení pro všechny, a proto vznikl nápad mít dvě svatby bezprostředně po sobě, jednu ve čtyři odpoledne v Beit Jala, potom v půl sedmé v Jeruzalému druhou a potom zpátky na oslavu a večeři do Betléma.
Vypořádat se s takovou organizační noční můrou dokáže jen filmový producent, který přitom ještě bude žonglovat se čtyřmi melouny. Dík za to, že můj syn Bishara něco takového dokázal. S použitím svatebních pozvánek bylo samozřejmě o povolení zažádáno a od izraelské občanské správy v Etzionu jsme je dostali pro ženicha, jeho svědka a nejbližší členy rodiny.
Cesta z Beit Jaly do Jeruzaléma nebyla jednoduchá. Držitelé povolení, mezi nimi ženich a jeho rodina, museli jet přes kontrolní stanoviště Rachel’s Tomb (mnohem vzdálenější). Další, se zahraničními pasy nebo s jeruzalémskými ID (včetně menšího jordánského kontingentu) mohli použít mnohem rychlejší kontrolu v tunelu (často využívanou osadníky). Já byl v autobusu využívajícím tunel, ale byli jsme ještě zastaveni, do autobusu vlezl voják a kontroloval každého cestujícího zvlášť. Mladý voják využil svůj čas a uvízl s vyptáváním u jedné vcelku hezké příbuzné. Když jsme zakročili s jeho důstojníkem, který vyrazil zeptat se ho na důvod zdržení, odpověděl mu hebrejsky s použitím výrazu mazgan (klimatizace). Zdálo se, že v denním žáru dal voják přednost chladu klimatizovaného autobusu před úmorným žárem otevřeného strážního stanoviště. Protože jsme měli zpoždění, museli jsme propočítat, jaký bude nejlepší (a nejlevnější) způsob se domluvit; každý měl mobil, ale palestinské mobily Jawwal a Wataniya v Jeruzalému nefungují a někteří izraelští mobilní operátoři nemají smlouvu s palestinskými.
Naštěstí náš organizační šéf měl mobil se dvěma sim-kartami, Jawwal a Orange, a tak jsme se úspěšně domluvili o našem zpoždění na kontrolním stanovišti a dostali se do kostela Nazarene v ulici Nablus Road do 6.45. Ženicha přivezl přítel čekající na druhé straně kontrolního stanoviště téměř ve stejný okamžik. Nevěsta jezdila v klimatizovaném autě jeruzalémského přítele kolem kostela tak dlouho, dokud ženich a náš autobus nedorazili, a tak jsme měli druhou svatbu, a potom jsme si to namířili zpátky, na úžasnou párty, která trvala až do půlnoci.
Po dvou svatbách a mnoha kontrolních stanovištích, nervech a potížích se šťastný pár rozhodl strávit líbánky v Thajsku. A protože ženich nemá povoleno použít letiště Ben Gurion v Tel Avivu, znamená to jeden složitý hraniční přechod navíc: most krále Husseina.
DAOUD KUTTAB, palestinský sloupkař žijící v jordánském Ammanu
dkuttab@ammannet.net
Přeložil VLADIMÍR SEDLÁČEK
Autor: DAOUD KUTTAB
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |