V popřevratové v roce 1989 téměř vymizela z rozhlasu a televize lidová hudba, která má stále vysokou popularitu a to nejen u starší populace. Nahrazena byla vpádem americké metalové a jiné hudby, zaměřené přímo na mladou generaci. Ukazuje se to hlavně při vyhlašování různých televizních soutěží pro zpěvácké talenty. Budoucí hvězdy a hvězdičky si pro tyto soutěže vybírají zejména písničky s anglickým textem, aby byli „in“. Bohužel české texty a písničky mladých interpretů jsou více než v menšině a na úspěch šanci nemají i přes kvalitní pěvecký výkon interpretů. Vpád americké kultury ukazují i tisícové návštěvnosti na různých srazech tanečníků technopárty nebo na koncertech metalových kapel i přesto, že vstupné na takovýto koncert není levnou záležitostí. Rozhodně nechci být kritikem této hudby. Protože, ač jsem muzikant, jí prostě nerozumím. Snažím se chápat hudbu v celém spektru od vážné hudby, oper, přes jazz, swing, country, muzikály, až k té lidovce. Právě ta lidovka jak v Českém rozhlasu, tak i v České televizi citelně chybí, což pociťuje hlavně starší generace. Jak jsem někde zaslechl, dechová hudba je prý komunistický přežitek. To si může myslet jenom hlupák, protože i v tomto žánru je ukryto mnoho lidového moudra.
Výjimku tvoří některá rádia, jako například Český rozhlas České Budějovice, kde je denně vysílán tříhodinový pořad písniček na přání. Hlavní slovo zde má dechová hudba a některé další skupiny zabývající se lidovkou. Ani nemusím zdůrazňovat vysokou sledovanost a oblibu tohoto pořadu. Vpodvečer pak je vysílán pořad Melodie podvečera, kde zaznívají písničky šedesátých a sedmdesátých let, rovněž na přání, též s vysokou sledovaností. Možná by se nechalo jmenovat i více regionálních rádií, ovšem já v tuto chvíli o nich nemám přehled. Zájem posluchačů je tak obrovský, že českobudějovický rozhlas přijímá objednávky písniček na přání tři měsíce dopředu.
Nyní se otvírají velké možnosti pro lidovou hudbu i v televizní podobě. Známému písničkáři Karlu Peterkovi se povedl doslova mistrovský kousek a perfektně dokázal vytvořit v této době, která lidovce nepřeje, věc nevídanou. Na televizním kanálu STIL (nyní Šlágr) připravuje denně mnohahodinové vysílání pod názvem Studio šlágr – šláger. Protože se Česká muzika s Karlem Peterkou stali provozovateli kanálu STIL, studio Šlágr nyní vysílá proud hudby všech žánrů až do 22.30 hodin. Vše zastřešuje firma Česká muzika Křenovice. Zde také vznikají vedle těch starších i nové nahrávky, které mají velice široký záběr. Od dechovek malých i větších skupin zde vznikají též nahrávky dalších skupin a žánrů jako dixilendových kapel, heligonkářů, jednotlivých sólistů, folkloru, prostě všechny žánry. Velice mile mě překvapilo i vystoupení sólistů Alexandrova souboru, kteří přijali pozvání Karla Peterky. Protože jde o satelitní kanál, je sledován i na Slovensku, kde má nespočetně příznivců.
Sám Karel Peterka, který studio řídí, ve svých vystoupeních hovoří o tom, že je to studio doslova československé, bez pomlčky, a skutečně kromě českých a moravských kapel se zde natáčí množství kapel ze Slovenska. Studio je zahlceno spoustou dopisů s příznivými ohlasy. Samozřejmě chodí i kritické dopisy. Na všechny dopisy odpovídají Karel Peterka s manželkou Janou. Pro Karla Peterku je příznačné, že nikdy neopomene připomínat, že tato televize je i televizí všech, kdo se na ni dívají a kdo se chtějí nějak podílet na jejím vysílání, zejména upozorněním na další kapely a soubory i jednotlivce, kteří by se nebáli ve studiu natáčet. Co je zajímavé: za natáčení nemusíte nic zaplatit. Nemusíte se starat ani o autorská práva, neboť vše zařizuje Česká muzika, včetně distribuce nahraných CD a DVD. Vysílací program chce rozšířit i na objevování lidí, kteří nezištně pomáhají jiným, či na lidi s různými dovednostmi nezištně obohacujícími své okolí.
Těch pár lidí, kteří zde ve studiu pracují, to musí dělat s obrovskou láskou a s vysokým pracovním nasazením. Mají sice nejmodernější studiové vybavení a jsou i profesionálně zdatnými pracovníky, ovšem vše zastávají za cenu vysokého vypětí. Tak jim držme palce, protože je to jediná naše lidová televize s vstřícným přístupem k lidem, kteří mají rádi tento druh hudby.
Ještě dovětek. Byl jsem docela překvapen, kolik mladých lidí v dechovkách hraje, zejména v těch moravských. Někdy to jsou dechovky složené téměř jen z mladých lidi, s hudebním vzděláním na konzervatořích.
Také okruh posluchačů mládne, a to je dobře. Víte, ono je velmi těžké, když se sedí někde v partě a nálada stoupá, zazpívat si nějaké ty rockerské, či metalové skladby nebo rep. V těchto případech se vždy sáhne po lidovce, pokud někdo alespoň trochu umí zpívat. Já jsem považoval za nutné upozornit na skutečnost, že hudby pro starší generaci, ale i pro část střední generace je skutečně ve státním rozhlasu i televizi poskrovnu. Ale hlavně, že se již blýská v tomto žánru na lepší časy.
FRANTIŠEK HADAČ, Jindřichův Hradec
Autor: FRANTIŠEK HADAČ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |