Cena UČS Bohumile Sarnové
,,Obraz je poezií a poezii vnímám jako defilé obrazů, stavu duše, přírody, pocitů z žití,“ říká a svoji tvorbou naplňuje Bohunka Sarnová.
Vysočina je nádherný kraj, někdy velmi drsný a zádumčivý, větrný a chladný. Je to však i kraj kouzelných zákoutí, čarokrásné přírody a svérázných lidiček, kteří zde žijí. K nim patří i Bohumila Sarnová, básnířka a malířka tohoto kraje. Žije a tvoří v samém srdci Vysočiny, nedaleko města Jihlavy.
V jednom ze svých rozhovorů pro Obrys-Kmen o sobě Bohunka prohlásila:
„Jsem neskutečně nenapravitelný idealista, snílek a romantik.“
Bohunka si přeje, aby nikomu nebylo ublíženo a lidé se navzájem pochopili. Což je v dnešní uspěchané, ale především vykloubené době velmi těžké, ba někdy i přímo nemožné. Přesto je pro ni důležité nedat se zviklat a nejít za názory a postoji, které se tváří, že jsou těmi nejlepšími. Vždy je potřeba dáti na svůj rozum. Karel Sýs o ní napsal:
„Bohunka maluje a píše, ale neslouží.“
Je svá a její tvorba má srdce a je nádherná. Tryská z ní pokora a láska k člověku a člověčenství, k rodné zemi. Jaký je to rozdíl oproti některým takyumělcům, kteří se vyžívají ve vzývání kultu podlézavosti a především ošklivosti. Vždyť, jak sama řekla, býti avantgardní neznamená býti vulgární či nechutný.
Jak krásně zní tyto verše ze sbírky Literární podoby:
„Prostá je píseň, prostá jsou slova, prostá je pokosená louka, tak jako je víno ve džbánku a čerstvě upečený chléb.“
Dovolil jsem si neuměle zarecitovat úryvek básně Obyčejně prostě a musím se zeptat, není to nádhera?
Je též potřeba se zmínit o výtvarné části Bohunčiny umělecké činnosti. Její obrazy jsou značně ovlivněny, alespoň se tak domnívám, především Vysočinou, krajem na rozhraní Čech a Moravy. Její díla můžeme vidět na výstavách nejenom v Jihlavě a v Praze. Velmi se mi líbil název výstavy v Krnově, jak ji sama umělkyně nazvala: Recitál literární podoby – Poezie mezi obrazy. Řeknete si, co je tom tak zvláštního! Ale právě tento zdánlivě jednoduchý a obyčejný název vystihuje celý smysl umělkyniny tvorby.
Bohumila Sarnová též pravidelně ilustruje knížky své poezie. Ilustrace a básně zde jedno jsou, vzájemně se neruší, jsou plné lásky k člověku a k přírodě, vše splyne do krásy duše a srdce.
Na závěr mi dovolte opět zarecitovat báseň Bohunky Sarnové Co mám ráda ze sbírky Mimikry:
„Mám ráda v oblačných výšinách den. Mám ráda slunce, co do týla pálí. Mám ráda smutek, co doznívá do úsměvu. Bezradnost proti útoku slov, zmrazený pohyb výčitkou bolavou. Stavění obranných valů na konci cest v hlubinách duše. To nemám ráda. Šílení se podobá.“
Autor: JIŘÍ PISKÁČEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |