Číslo 26/2019 - 10. července 2019

KAREL SÝS

Nejprve bylo nutné pacifikovat „mizerný nárůdek“, jemuž nebyla svatá ani Neues Europa.

IVO FENCL

„Děti nechte být, ale držte se nablízku pro případ, že by vás potřebovaly.“

Astrid Lindgrenová v rozhovoru z jara 1949

Nepracuji v Albatrosu a vidíte, přesto jsem tuhle u piva spekuloval, kolik by v této zemi koupili dnes rodiče dětem (Pilařem ilustrovaných) životopisů Václava Čtvrtka.

MILAN BLAHYNKA

Nevím o přiléhavějším epitetu k veršům, které Marie Veselá shrnula do své nejnovější sbírky POUŤ K HORIZONTU (Kmen, Křenovice 2018), než že jsou jímavé. Nikoli dojímavé a permanentně se dojímající nad krásou přírody a světa, jeho nekonečných proměn, jak je tomu u dojatě tokajícího nejmenovaného velkovýrobce zdobného poetična ve „veřejnoprávním“ rozhlase, ale svrchovaně citlivé a prosté, věcné. Takto Veselá vidí odkaz Lva N. Tolstého: „jeho slovy / ať nyní mluví / naše hlasy, / když se spojí zlo, / stavme hráze, / hráze / ze spojených / rukou, / jen ne fráze.“

EVA FRANTINOVÁ

Vždy když mi nejde psaní básní, utíkám se k fotografii – fotím a také navštěvuji fotografické výstavy.

STANISLAVA KUČEROVÁ

Patřím ke generaci, jejíž paměť sahá nejdále, která má nejstarší společensko-historické zkušenosti. Nepřestávám se divit, proč se stal Václav Havel prezidentem, proč se nevrátili takoví antikomunisti jako Milan Kundera nebo Josef Škvorecký, proč i upřímný komunista, kolega ze studií, dožil svůj život v San Diegu, a proč jiný, také upřímný komunista, když s minulým režimem skončila jeho profese diplomata v OSN, se vrátil a stal se podnikatelem. A proč já jsem ztratila svou vlast, kterou jsem milovala a na kterou jsem byla hrdá.

OLDŘICH A. HOSTAŠA

+ + +

V záři vycházejícího slunce,

třpytí se nádech Tvé tváře,