IVAN FONTANA

Nápisy na zdech

Osud je velký mág, ale spoustu věcí evidentně přenechává náhodě.

Každý obrubník je svědkem velkého třesku.

 Domácí zabijačka: a vždycky vepřová!

Kohout na skládce ani nepípne.

Inteligence je schopnost udržet chaos v hlavě.

Každý ajťák musí být dobře zaplacen, aby nepřeběhl k hekrům.

V moři pošty je láhev naší poslední nadějí.

Každé zemětřesení zamíchá kartami.

Dálniční svodidla: pokušení rychlých řidiček.

Fakta lze zpřeházet – mnoho lidí jim dá novou šanci.

Stanné právo neplatí pro bezdomovce.

Fakta lze zpřeházet – dejte jim novou šanci.

„Každý je strůjcem svého osudu": naivní představa o řízení společnosti, a co manipulace?

Lež je mluvka, ale časem se ke všemu přizná.

Každá škola má svůj kvásek, jímž začíná vyučovací proces.

 

Metafory

Kubistická sófa s otomanem ve finské sauně.

Tajný řád cechu recepčních, domovníků, školníků, komorníků a vrátných.

Malá vizita: přehlídka pacientů. Velká vizita: přehlídka lékařských kapacit.

Tornádo: vír po přeletu perského koberce.

Krácení stínů: ouvertura stínání hlav.

Dobrá vůle a blbá nálada se občas doplňují.

Divadelní cyklus: němohra, veselohra, činohra, drama, truchlohra, tragedie a propadák.

Umělecká fronta s nebývalou hustotou hvězd po výbuchu supernovy.

Expresivní umění drží svět v šachu, agresivní pod krkem.

Každá webová stránka má svého utonulého surfaře.

Toulavé boty s razítkem Svazu turistů.

Málokdo se modlí a téměř nikdo už nečte.

Mušle tající dech Severního moře.

„Historických paralel je bezpočet," říká Tomáš Gál, a má pravdu, i když je to smutné. Musíme hledat řešení jak dospět ke společnému životu se všemi etniky, se všemi, kteří zde chtějí žít a ne se vymlátit.

Pestrý život písmen pomalu zaniká. Bez úcty k minulosti může i slunce zhasnout.

Revoluci jsme udělali jen nad vodou – pod hladinou se topíme v marasmu.