IVAN FONTANA
Nápisy na zdech
Osud je velký mág, ale spoustu věcí evidentně přenechává náhodě.
Každý obrubník je svědkem velkého třesku.
Domácí zabijačka: a vždycky vepřová!
Kohout na skládce ani nepípne.
Inteligence je schopnost udržet chaos v hlavě.
Každý ajťák musí být dobře zaplacen, aby nepřeběhl k hekrům.
V moři pošty je láhev naší poslední nadějí.
Každé zemětřesení zamíchá kartami.
Dálniční svodidla: pokušení rychlých řidiček.
Fakta lze zpřeházet – mnoho lidí jim dá novou šanci.
Stanné právo neplatí pro bezdomovce.
Fakta lze zpřeházet – dejte jim novou šanci.
„Každý je strůjcem svého osudu": naivní představa o řízení společnosti, a co manipulace?
Lež je mluvka, ale časem se ke všemu přizná.
Každá škola má svůj kvásek, jímž začíná vyučovací proces.
Metafory
Kubistická sófa s otomanem ve finské sauně.
Tajný řád cechu recepčních, domovníků, školníků, komorníků a vrátných.
Malá vizita: přehlídka pacientů. Velká vizita: přehlídka lékařských kapacit.
Tornádo: vír po přeletu perského koberce.
Krácení stínů: ouvertura stínání hlav.
Dobrá vůle a blbá nálada se občas doplňují.
Divadelní cyklus: němohra, veselohra, činohra, drama, truchlohra, tragedie a propadák.
Umělecká fronta s nebývalou hustotou hvězd po výbuchu supernovy.
Expresivní umění drží svět v šachu, agresivní pod krkem.
Každá webová stránka má svého utonulého surfaře.
Toulavé boty s razítkem Svazu turistů.
Málokdo se modlí a téměř nikdo už nečte.
Mušle tající dech Severního moře.
„Historických paralel je bezpočet," říká Tomáš Gál, a má pravdu, i když je to smutné. Musíme hledat řešení jak dospět ke společnému životu se všemi etniky, se všemi, kteří zde chtějí žít a ne se vymlátit.
Pestrý život písmen pomalu zaniká. Bez úcty k minulosti může i slunce zhasnout.
Revoluci jsme udělali jen nad vodou – pod hladinou se topíme v marasmu.