alch
Bombastické ceny, hlásá hlavní titulek reklamních novin. Vědí reklamní „kreativci“, co tím vlastně říkají? Vědí lovci slev, co jim ti reklamní spíše kreténi než kreativci nechtě prozrazují? Vášův-Trávníčkův Slovník jazyka ve svém prvním vydání z roku 1937 definuje bombast jako nabubřelý sloh, vnitřně prázdný, nabubřelost, frázovitost, přídavné jméno bombastický jako nabubřelý, prázdný. Význam slov se někdy překvapivě měnívá, slovo bombast však o hanlivý smysl nepřišlo. Po třiceti letech (přesně: 1966) znamená totéž co nabubřelost, okázalost, mnohomluvnost; a po dalších třech desetiletích Akademický slovník cizích slov (1997) uvádí prázdné frázovité řeči, prázdná mnohomluvnost; člověk bombastický je chvástavý, bombastický náhrobek okázalý, přehnaný. Reklama tedy jako lákavé servíruje ceny přehnané, nabubřelé, prázdně mnohomluvné. Jazyk je tu moudřejší než kreativci. Vyjevuje, jaké ty ceny skutečně jsou. A mimochodem vypovídá o tom, jak reklama je sama jen bombastická a bohapustě klame.
Konkurence je ovšem velká, tvrdá a taky natvrdlá. Konkurenční firma se pro změnu snaží ohromit označení cen nabízeného zboží řeckým slovem mega, pro něž má už zmíněný Akademický slovník cizích slov dva významy: 1. (nadměrně) veliký, 2. milionkrát větší. Zběsilý kreativec mocného podniku míní přivábit zákazníky na ceny nadměrně veliké! To se mu tedy povedlo. Megaceny sice nejsou dosud milionkrát větší než hodnota nabízených fantastických lahůdek, například vepřového kolena zadního chlazeného, nadměrně veliké jsou však jistě. Jde přece jen o maximální zisk. Kdo tluče na národní bubínek a v souladu se svým sloganem nakupujte hezky česky se vyhýbá slovům oslňujícím světovostí (bombast je z mateřštiny globalizace, z antické kolébky kultury mega), hezky česky nabádá nakupovat hvězdné značky za hvězdné ceny. Neklame nás zrak? Co je hvězdné, je přece vysoko převysoko. „Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši…“ Zkrátka hvězdné ceny = vysoké.
Před časem se dalo vystačit se supercenami bez ohledu na nějaké slovníky cizích slov (Akademický slovník cizích slov o slovech začínajících super-: „v složeninách první část s významem nadřazený, nejvyšší, větší než, vyšší než, nej-, hyper“), leč super už nezabírá, ve světě kýženého růstu růstu je super už málo, a tak je třeba stupňovat.
Se stupňováním jsou však děsné potíže.
Dříve se stupňovalo krásný, krásnější, nejkrásnější, ale kdo by se trápil s koncovkami, když se dá říci více krásný a nejvíce krásný? Jak ale stupňovat slovo super? Více super? Ve světě, který si zajišťuje svou prosperitu prostým nebo humanitárním bombardováním, nepůsobí nic tak přesvědčivě jako bomby. A tak tu máme bomba cenu, ohromující a přímo zastrašující každého, kdo by se pošetile vzpíral nakupovat. A právě ta bomba se potvůrka skrývá i ve slově bombastický. Kdepak chudák Paracelsus, jehož nenáviděli nepřátelé fantazie a z jehož rodného příjmení Bombastus učinili výraz pro nabubřelost a mnohomluvnou prázdnotu. Kdo ví co o Paracelsovi, když není o něm ještě velkofilm a muzikál a seriál globálního úspěchu? Zato každý ví, co je to bomba.
Reklama je ovšem reklama a slušný člověk si o úrovni jejich „tvůrců“ nedělá iluze. Ale že její jazykové nesmysly nejsou většině k popukání nebo k pohoršení, to se nedá vysvětlit ničím než prudce klesajícím smyslem pro bohatství, přesnost a významuplnost češtiny. Kdo nechápe, k čemu je dobrá koexistence spisovné spojky abychom vedle obecně českého abysme a těší se, že zůstane jen abysme, obírá příští posluchače a čtenáře o potěšení rázem snadno rozpoznat, kdo anebo proč mluví tak anebo onak. Koho neurážejí obraty jako díky nepozornosti zemřelo pět lidí, ten vlastně neví, co říká.
Ryba smrdí od hlavy a panující hlavouni až na pár výjimek slynou až neuvěřitelnou jazykovou nekulturou. Bývalý a nyní naštěstí už jen stínový ministr školství vstoupí do dějin české kultury ještě nejspíše výrokem: „Souhlasím s tím, co jsem řekl.“ Ani on evidentně neví, co říká; co na sebe bezděky prozrazuje.