JAROMÍR SEDLÁK
Do čela komplexního zápasu s touto nebezpečnou pandemií se postavilo Mexiko, které podle FAO (mezinárodní Organizace pro výživu a zemědělství) zaujalo první místo v Indexu tělesné hmotnosti. Zatím měla smutnou čest být premiantem v této celosvětové kvazisoutěži Amerika, což natolik znepokojilo Michelle Obamovou, že vzala obezitu jako klíčové téma pro své působení v roli první dámy a rozjela kampaň se sloganem Hýbejme se! (Let´s Move!). U Bílého domu dokonce zřídila záhony se zeleninou, aby pro rodinu i hosty měla čerstvé a zdravé suroviny, což by mohlo inspirovat manželku prezidenta Zemana.
Její manžel, který je mulat a ne černoch, jak se u nás píše, nemá problém akci podpořit už vzhledem k tomu, že sám obezitou netrpí. Podobně je na tom mexický prezident Enrique Peňa Nieto, který se svou manekýnskou vizáží dietu nepotřebuje. Je to právě on, kdo přistupuje k tomuto hrozivému problému komplexně u vědomí, že se týká všech sfér lidské činnosti, právě i včetně odpovědnosti umělců a sportovců. Je všeobecně rozšířen názor, že i díky těmto postojům vyhrál volby, což by mělo vést k zamyšlení přestavitele radikální levice v Evropě i u nás v souvislosti s nadcházejícím volbami do EP. Doufejme, že v řadách členů Unie českých spisovatelů se najdou další osobnosti, které se do tohoto boje plně zapojí inspirováni posledním dílem Karla Sýse Apokalypsa podle Joba a nebudou se jen držet stále stejných témat.
Vývoj v Mexiku ovlivňuje nemálo Západ vzhledem k tomu, že tento stát je členem OECD. Současně k němu vzhlíží celá Latinská Amerika, jež rovněž začala čelit hrozbě obezity, a to i díky mobilizaci představitelů kultury hlavně na Kubě, ve Venezuele a v Bolivii. Každá solidní debata a studie o budoucím autentickém socialismu by neměla pominout roli kultury zaměřenou i tímto směrem. Na druhé straně je nepochybné, že spory ve světě se netýkají ne kultury, ale především role zdravotnictví a jeho zabezpečování rozvojem ekonomiky. V tomto článku se soustředím na tyto aspekty, mezinárodnímu kulturnímu dění budu věnovat samostatné menší studie, které samozřejmě neopomenou i obezitu.
New York Times: »Mexiko si utahuje opasek. Nestojí za tím propad hospodářství, ale naopak určitý růst blahobytu, který se týká i části středních vrstev, což asi nevydrží dlouho. Mnozí obyvatelé si mohou čím dál častěji dopřát tzv. tacos, nadité masem, které zalévají hektolitry Coca-Coly. Vláda chce tento trend obrátit, a proto parlament koncem října schválil speciální daň na tučné a sladké pokrmy.« Mexičanů je zatím obézních 33 %, u jejich severních sousedů je to »jen« 32 % občanů. Statistiky jiných mezinárodních organizací králem těžké váhy nadále ponechávají »gringos«, ale to nic nemění na tom, že země, o které bychom čekali spíše zprávy o pašován drog či o podvyživených indiánech, má hrozivý problém i s obezitou. 70 % jejích občanů trpí nemocemi způsobenými nadváhou, mezi něž patří srdeční choroby či postižení kloubů. Děsivé výsledky z ordinací se týkají především cukrovky a to i u dětí. Má ji 10 % dospělých. Mexičané jsou největšími spotřebiteli slazených limonád a ještě se s tím někteří chlubí, podobně jako se někteří naši občané vytahují, že jsme největšími spotřebiteli piva. Zatímco v tuzemsku lze chmelový mok koupit levněji než balenou vodu, v největší španělsky mluvící zemi totéž platí o limonádách. (V Brazílii se mluví portugalsky). V kalorických nápojích je přitom rozpuštěno velké nebezpečí: tělo na rozdíl od stravy, která se musí rozkousat, kalorie v pití nerozezná a mnohem rychleji nabírá na hmotnosti. Le Monde: »Mexiko mělo v těchto věcech neblahý vliv i na Asii a svět muslimů, což se nyní mění. Rozvojový jih v tomto ohledu doháněl rozvinutý sever rychleji než v ekonomické výkonnosti.« Prezident Nieto se do problému pustil s vervou. Bude omezena reklama na problematická jídla a nápoje, aby nemohla spotřebitele svádět. Kalorické potraviny dostanou označení, jako je to v Evropě a zmizí ze škol, v kterých se více času bude věnovat tělocviku. Hlavně si však občané na nezdravé stravování připlatí, u limonád má jít o 10 %. Na nabídku rychlého občerstvení erár uvalil 8% daň. Cílem jídelen musí být především uvařit co nejzdravěji, ne nejlevněji.
O kritiku není nouze z mnoha stran. Jedni říkají, že pokles poptávky způsobí na základě zkušenostmi s podobnými opatřeními u tabákových výrobků pouze razantnější zvýšení cen, nejméně o 20 %. Jiní považují tuto politiku za naprosto scestnou a ohání se zahraničními příklady. V ořezávání tukových polštářů pomocí daňových skalpelů totiž Mexiko zdaleka není pionýrem.
Už v roce 2011 to vyzkoušeli v Dánsku a poté i ve Francii a Maďarsku. Británie, osobně sám premiér Cameron, o zavedení desátku na tlusté také uvažuje. Ilustrativní je příklad zvláště Dánska. Tam za zájmu médií z celého světa jako první na planetě zavedli daň z nasycených tuků. Zvýšení se následně muselo rozpočítat pro jednotlivé potraviny a produkty, jako je pizza. Pozitivní je, že se podařilo vybrat o několik miliard více a tyto peníze bylo možné věnovat nejen na léčení nemocí způsobených nadváhou, ale také na kulturu a sport.
Bylo by to zajímavé a průchodné i pro Česko? Neměli by představitelé radikální levice rozšířit svůj politický slovník a souvětí i tímto směrem?
Jenomže v Dánsku podle mluvčích odborů přišlo 1300 osob o práci údajně právě kvůli této politice a lidé většinou nezačali jíst zdravěji, jen si tzv. zakázané ovoce opatřili v cizině. Dánská vláda po ročním působení nových zákonů a předpisů většinu zrušila s tím, že prý přinášely byrokratickou zátěž. Jde o to, zda by nebylo rozumnější zlepšit činnost státního aparátu. Také se argumentovalo tím, že Dánů je obézních jen 13 %, což nedělá velkou díru do zdravotního rozpočtu. Příznivci opatření, včetně představitelů kultury, se však nevzdávají a usilují o jeho znovuzavedení. Kromě zvýšení daní u tučných a sladkých potravin je podle nich navíc potřeba zlevnit ty zdravé, aby lidé byli motivováni nahradit oplatku třeba jablkem. Takové úvahy logicky znamenají zvyšovat roli státních nástrojů, ovšem zbavených byrokratismu, a také probudit k větší aktivitě v tomto směru Komisi EU a UNESCO. Měli by na tom mít zájem i vojáci, takže NATO, když už zatím existuje, má zde novou, vítanější roli. Vůbec je třeba zainteresovat celou občanskou společnost, v které se všude a vždy angažují i umělci a sportovci.
Tímto směrem působil končící starosta New Yorku Michael Bloomberg, což mu vyneslo nenávist některých republikánů, ačkoliv se k této straně hlásí. Zaměřil se na to, aby i kulturní a sportovní zařízení, jako jsou kina, kulturní akce a stadiony, věnovaly zvýšenou pozornost obezitě, a jeho iniciativa byla mnoha sportovci a umělci podpořena.
Samozřejmě, že těžiště jeho akcí nebylo ve sféře kultury a ani nemohlo být, ale hlavně tam, kam chodí denně miliony lidí: restaurace, stadiony, benzinové pumpy, kdy se prodávají mj. točené limonády v kelímcích. Proti jeho politice se zvedl velký odpor. Konzervativní republikáni svému spolustraníkovi vyčítali, že ohrožuje svobodu podnikání. Soud dal bohužel v řadě případů za pravdu stěžovatelům, konzumní psychóza je strašlivou silou a někdy zachvacuje i lidi, kteří se hlásí k radikální levici, jak ukázal vývoj na Kypru a v JAR, nemluvě o Číně a Vietnamu.
Jak je tomu v Česku, co si o tom myslí členové Unie českých spisovatelů, KSČM, ČSSD aj.?
Každopádně v USA otázka obezity, způsobu života v jeho komplexnosti, včetně sféry kulturní, je jednou z priorit politického života. Nadváha stojí tuto zemi obrovské peníze, její státní dluh dosáhl v roce 2013 přes 17 bil. USD.
Vzniklo tam Centrum pro kontrolu nemocí a prevenci, které publikuje cenné studie. Podle jedné z nich, ročně na řešení zdravotních potíží spojených s obezitou padne 147 miliard USD. Otylý pacient v průměru vydá za léky a návštěvy lékaře o 42 % více než jeho spoluobčan s postavou v normě.
Dosud nejviditelnější dopad tažení proti příliš kalorickým potravinám, které západním světem hýbe poslední dvě desetiletí, je více informací, které šíří i tzv. celebrity včetně umělců. Výrobci jsou nuceni spotřebitelům přehledně vysvětlovat, kolik denní spotřeby tuku či cukru se skrývá třeba v jedné čokoládové tyčince. V mnoha zemích to musejí uvádět na jídelníčku i restaurace a hotely. Navzdory tomu ale zatím nebyl ve stravovacích návycích zaznamenán výrazný posun. Nálada ve společnosti se však mění, a to i díky umělcům, kteří hlídají svoji váhu. V některých oborech obezita nabízí nové možnosti, jinde komplikuje podnikání. Poskytla spoustu práce dietologům odborným i šarlatánským, kteří o zázračných shazovacích kůrách píší články i knihy. Obezita má zásadní dopad na přepravu. Ve spojených státech řešili případ Kenlie Tiggermanové z New Orleans, kterou aerolinky Soutwest dvakrát odmítly pustit na palubu, protože byla příliš obézní. Blogerka, která na internetu popisuje svoje úspěšné snahy o shození přebytečných kil, si to nenechala pro sebe. Ve svých textech nejvíce kritizovala, že neví, na čem je. Jednou ji nechají v klidu nastoupit, jindy ji neodbaví. Považuje to za diskriminaci kvůli váze (weightismus). Letecké společnosti v USA už cvičí své zaměstnance, aby si před zákazníky dali pozor na slova začínající písmenem »F«. Nevarují ovšem pouze před rozšířeným vulgárním »fuck« (šoustat), které rád použil Miloš Forman ve svých filmech, ale i před slovem »fat« (tlustý). Přehnaná, a někdy až trapná politická korektnost, která z americké slovní zásoby vyškrtla slovo »černoch«, zdolává další lingvistické mety.
Weightismus na transoceánském letu už má svoji oběť. Na vozík upoutaná Američanka Vilma Soltezsová s hmotností značně přes 200 kg se nutně potřebovala dostat z dovolené ke svému lékaři v New Yorku, ale zemřela v Evropě. V Budapešti, Praze ani Vídni se ji nepodařilo nalodit k cestě. Její manžel nyní žaluje aerolinky, které viní ze smrti své ženy.
Obézní by měli zhubnout, ovšem, pokud se jim to ne vlastní vinnou nedaří, oprávněně požadují jasnou politiku, aby se mohli přizpůsobit. Některá letadla již mají trojsedadla, kde se to prostřední nechá volné. Airbus už přišel s řešením, jiní ho teprve hledají. Objevil se návrh zřídit daň z tloušťky, či větší odvody obézních lidí do zdravotního systému. U společnost Samoa Air pasažéři platí podle váhy své i zavazadel.
Po řešení volá i obezita domácích zvířat, jako jsou kočky.