VÁCLAV PELCMAN

Jenom ponožky nestačí… pokud je to všechno, co máte na sobě. Tak se nazývá prvotina Angličana Marka Loweryho (do češtiny přeložil Jiří Popel pro nakladatelství Argo, 2014).

Psaní knih je v současné době velmi vyhledávanou činností. Díky počítačům lze poměrně snadno a rychle psát a opravovat text, posílat jej přátelům, známým, příbuzným, redaktorům i nakladatelům k posouzení a připomínkování. I když je někdo opravdu autorem, přece jsem již v řadě knih, které jsem třeba jen prolistoval, našel i celou stránku věnovanou „pomocníkům“. Nejinak je tomu i u tohoto autora. Kolektivní spolupráce mi zde připadá docela zjevná!

Britský deník Guardien označil hlavní osobu románu (Michael Swarbrick, teenager) jako „nástupce Adriana Molea“, což je fiktivní hrdina stejnojmenného románu anglické spisovatelky Sue Townsendové (2. 4. 1946 - 10. 4. 2014). Vydavatelství knihu charakterizovalo těmito slovy: „Dojemně komický příběh o dospívání - pro všechny, kdo přežili pubertu nebo ji právě prožívají.“

Kniha je psána v první osobě a zachycuje velmi krátké období jakési snahy školy (školní zdravotnice a psychiatr) pomoci nešťastnému chlapci zejména ze šoku, který mu způsobila matka s otcem tím, že začali chodit doma nazí (a škodolibý starší bratr a další nepříjemnosti). Protože se stal málomluvným, dostal notebook, aby své trable popsal. Poměrně zdlouhavě se podaří situaci vyřešit. Podle mého názoru text nepřináší téměř nic zábavného (ale mne jen tak něco nerozesměje!) a z každé části děje by se dala vybrat tak jedna věta (jenže to by si autor příliš nevydělal)!

V souladu s filosofy a zdravým rozumem se děti v Anglii (a vůbec všude na Zemi) rodí se zděděnými normálními přírodními vlastnostmi, a dokud si nevyberou od některých jedinců nežádoucí návyky, byly by schopny vyrůst ve zdravé lidi. Vliv rodiny, školy a státu je rozhodující! To zcela jednoznačně vyplývá i z líčeného příběhu! Kdyby se podařilo oddělit děti asi od sedmi let věku od společnosti, snadno by se podařilo vychovat zdravou generaci. Některé již dědičně zakódované nežádoucí vlastnosti lze výchovou potlačit.

Je zde také jakýsi pokus o řešení otázky, co je to svoboda: „Existují tři skupiny lidí. Ti, kteří nejsou svobodní, ti, kteří svobodní jsou, a pak ti, kteří si myslí, že jsou svobodní.“ A dále pak autor vysvětluje, rovněž ústy hlavního hrdiny (asi 14 let): „Lidé, kteří chtějí být svobodní tak, jak si to představujete (dělají si, co se jim líbí, pozn. recenzenta), tím obvykle způsobí, že někdo jiný trpí. Brání ostatním žít tak, jak chtějí oni. Jako moje máma s tou svou nahotou.“ S tím možno souhlasit, neboť lze říci s klasikem: Kde začíná svoboda jednoho, končí svoboda toho druhého!

Čtenáři se prý mohou těšit na další osudy M. Swarbricka (já ne - ale nenechte se odradit)! I četba podobného druhu a úrovně je potřebná - lépe je číst toto než nic. Snad se časem čtenáři této literatury propracují k něčemu závažnějšímu i zábavnějšímu.