GUILLAUME APOLLINAIRE

Neznámé verše z objeveného Deníku

Přeložil PETR SKARLANT

 

Lov

Jak sládne vzrušení Bezstarostně se směji

Co v jezeře je ryb! Dech čeří hladinu

rákosí rozšumí Vrby se naklánějí

když s prutem vztyčeným rybařím ve stínu

 

Vzpomínka

Ve vinařově domě okenice

občas bouchnou v poryvech větru

Vítr je pošmourný

a opřel se i do vinice

 

Hvězdy se třesou

stejně se zachvívají hvězdice spadlých listů

a usychají

 

Vzpomínám si jak jsi za mnou přišla

Řekla jsi: „Někdo chce s tebou mluvit.“

Odpověděl jsem: „Až dojím večeři.“

Vinař ti nabídl skleničku ty neodmítáš

víno se žlutě zatřpytí barva je táž jako jsou tvé plavé vlasy.

 

Potom se s tebou vracím do zahrady

hlídané cypřiši

zastavujeme se

když jsi do mého objetí klesla

 

Pak pozorujeme

jak se v hladině Rýna

odrážejí světla

 

Pěticípá hvězda

Zrcadlo tříští se Teď Prázdno drží rám

Můj život odráží jen střepy zrcadla

ty stovky obrazů jsou z mého divadla

V hrůze jsem načmáral do prachu pentagram

 

Meluzína

Jméno co nosíte neznám má sousedko

V pase jak vosa jste V snu se mi zjevujete

V okně vás zahlédnu nebo jak někam jdete

Jste sestra květiny Co začít veselkou?

Pro moji touhu jste rozkvetlou pasekou

 

V těch šatech zelených jste pro mě Meluzína

Sluší vám také modř mé sny jdou daleko

Když chvatně kráčíte jak v tanci jste zas jiná

Vy Panno Marie Květná jste pro hříchy?

Madono překrásná máš ústa řeřichy

 

Pásmo hor Modrý vzduch září Sníh Trvá zima

Jedné z víl předkové říkali Meluzína

Ta zpívat chodila…Víte kam? Do komína

Jste jemná štíhlostí podobná anděli

Kouzelný přelude mých sobot nedělí

 

Slyším jak v komíně ta Meluzína pláče

lživý sne o zítřku ó dubne zázračný

Madono podzimu s jarem vás touha spíná

 

Jste to vy? Takový divný skákavý ptáček

Svým zpěvem tajemným zahříváš zimní dny

Sousedko jste to vy ta víla Meluzína?

 

Sny kolem mne tančí sarabandu

Sny kolem tancují divoce sarabandu

Lži v šatech škrobených Námořník v sadu

Přízračné obzory Pondělí v pokoji

tak smutné Hlava mi třeští a musím jít

 

Vzpomínám na Kolín kde Rýn je široký

Naivním dívenkám roste břicho však kozy

nemají Zadek se nekulatí Je pouze široký

Otáčejí se běda chybějí jim kozy

 

Vybavuje se mi kolínský Karneval

Promáčkli mi tam klobouk ranou peška z papíru

Ve vykřičené krčmě jsem si k tanci dvě slečny vzal

Ani jsem je nestačil políbit Tančil jsem tak špatně

a kazil hru

že jsem tam pošlapal… dost nohou ve tmě

 

Dívka sad

Vy jste ovocný sad Roste plod pokušení

Jsem chodec hladový Bez franků nerudný

kapucín lambrusko – a holky k prohlížení

Co mi nabídnou? Dvě… trnové koruny

 

Vy jste sad ovocný zjara i za podzimu

kde stromy klenou se Vrhají mapy stínů

Květ jara změní se Visí tam hrušky zas

Provoní letní den zesládne noční čas

 

Dnes květy spadaly z těch nejplodnějších větví

to vaše nehty jsou V máji se krutost jeví

Plátky jsou uvadlé vidím přivíráš víčka

Jste jaro splašené – i podzim který vyčká

 

Děje

Zakaž ovoce získá na ceně

tak vzniknou ráje ztracené

 

Je váza kde však každý květ

štěstím uschne… opustí svět

 

Včela si letí ke slunci

je zlatá Květy najdou cíl

 

Dívka je růže Kraluje

Oko klidnou zář rozlije

 

S prstýnky vlasů vítr víří

z praménků lezou malí štíři

 

Víš že mé srdce zabili

aby tvé srdce uctili?

 

Básníci však v svých litaniích

na zlo svěcenou vodu lijí

 

Panno ze Zvěrokruhu

já patřím k vzletným dobrodruhům

 

Pochop že jsem už dlouho blázen

do jedné… co mě sráží na zem

 

Miluje totiž jiného

v klíně mě drahém on je host

 

Zatímco ptáci formují své letky

Mě dole utěší… milostné pletky

 

Černá blondýna

Mé oči ubohé jste září zaplnila

tak rybník za noci svit luny pohltí

Má Žádost kleká si… aby tě uprosila

blondýno temnější se mi zdáš než je stín

 

Park ve Versailles

Šeřík kvet´napůl jen však parkem vůni šíří

V lucernách olej vzplál tvé oči na mě míří

Má mysl žíznivá umdlená vroucně saj:

jdou vůně soumrakem a vlhnou ve Versailles

 

Žhavé oči

Akrostich pro Yvonne

Yperit vyžral mi v srdci dva otvory

Vaše dvě oči ví: Začínám? Končí hry?

Oči jsou obloha… krouží dva noční ptáci

Noc smrt zná Smrt je let Kam mě let mých let vrací?

Nahoru? Ze Saint-Maur sestry řeknou mi brzy

Eden mě zarmoutí když vám z řas kanou slzy

 

Vzpomínka na přívoz

V Rolandseck sníval jsem o řece zelené

Jeptiška Rolanda z ostrova N. řekla Bohu: Ne

vrací se mezi ty veselé dívky dneška

Sedm hor v obzoru ční Plují mračna těžká

 

Nábřeží Z parníků studenti zdraví mě

Zpívají A já sním o Anně v Londýně

Ženská tepna je Rýn Teč nahá dámo zdejší

Annino tělo však zdá se mi šlechetnější

 

Čekám tu na převoz Dům kam vede pár schodů

Převozník sundává krucifix…Kristus s kůží

plnou ran Paničky z Hanovru z kytky růží

lístečky trhají hážou je do Rýna bez důvodu

 

Na prámu cyklista Kapesník Mává než ji ztratí

z dohledu: pokojskou Pod bílou zástěrou

nosí jak jeptiška Rolanda černé šaty

Ta bloudí Nonwerthem svobodná nevěrou

 

Převozník s hospodským nevím proč řekli mi:

„Ja mitt v lokale piano a saměstnavam čtyži dcera.“

„Mein Herr mit štyži dcerra snamená

osm pulek prrrdelí!“

A Rýn se valí dál v neděli

jako v pondělí

 

Katedrála v Kolíně nad Rýnem

Stavitel katedrál většinou zešílí

Zde jasný důkaz máš: Bohu je lhostejný

každý kdo pracuje na boha větší slávě

Zešílel i ten tvůj což z dějin nosím v hlavě

Hloupé jsou záměry stavět dům pro Boha

Dvě věže gotické Současná obloha

Moderní náměstí kde křičí písmo reklam

Přesto tvé vitráže když do nich slunce vtekla

jak Kristus krvácí… při každém západu

Rýn teče opilý z církevníchz nápadů

krev Krista-Sluníčka a křídla pelikána…

Buď ale moderní Ať kněží jednou zrána

natáhnou od věží Co? Telegrafní drát

tak loutnu vytvoří Vichřice bude hrát…

vybrnká hymnusy zakvílí mimořádně

takže ti nebudou stačit už divy žádné

Ni Eiffelova věž ni Rózemondy stan

ten palác zázraků Ty Dóme budeš sám!

 

Bílý i černý čáp usedá na věž v létě

čáp zcela znehybní napodobuje tě

Ukrýváš hnilobu nechal ti ji král-mág

Vdechuješ kadidlo a vydechuješ mrak

Ó dóme nejsem sám kdo si tě zamiloval

Také let Andělů tě v zimě křídly ovál

běl peří ztrácejí Pírkatají jak sníh

Jak svatokrádežný je karnevalů smích!

 

Merzibill německy zpívá a hlas zní tence

Tebe si vybrala Čekej s ní na milence

Drikkes je oholen když dojí krkne si

Venetka chtěla by na krk se pověsit

Dát Svátost chrámu dnes? Co lepšího dát může

než prádlo po čmýře s flekem jak rudá růže