FRANTIŠEK DOSTÁL
Na jménu dobrého člověka nikdy nezáleží. Před desítkami let, kdy jsem ho ještě neznal osobně, jeho jméno jsem spatřoval pod články v deníku Rudé právo. Mnohem později už také na stránkách kulturní přílohy, kterou si nyní prohlíží současný čtenář, hledající uklidňující slova k odpočinku v době, kdy se šíří bolesti hlavy z navyšujících se pitomin okolo nás.
Náhoda je všudypřítomný a neviditelný přítel člověka pohybujícího se i v kulturním prostředí, byť by se jednalo o pouhou aukční nabídku starých obrazů, grafických listů či fotografií.

Náhodě se ale vždy musí vyjít v ústrety. K příjemnému usednutí v poněkud dražším hotelu Imperiál na jedné aukci mě přitáhla zvědavost a také stará historka, myslím z úst Zdeňka Jirotky, že ve zdejší restauraci kdysi v pozdním večeru probíhaly povolené bitvy, při nichž byly střelivem obyčejné koblihy. Po skončení aukce ke mně přistoupil drobný muž a představil se mi jako Karel Aksamit a sdělil mi, že mě zná už dlouho díky fotografiím, které mi tiskli v Právu.
Usedli jsme tenkrát v hotelové hale s kazetovým stropem, jejíž atmosféra keramické výzdoby se zvířecími motivy později rovněž navodila přátelskou atmosféru u kávy. Od té chvíle jsme se vídali na mnoha jiných aukcích, kam někdy docházel i se svojí paní a velice často mi telefonoval na pevnou linku, když se sám nemohl dostavit a vyptával se na některé obrazy. Skromný a tichý člověk mi naposledy telefonoval asi deset dní před svým skonem a omlouval se, že kamsi už nemůže už přijít...
Člověk píšící o obyčejném životě, běžných a snadno zapomenutelných okamžicích, tak jako to činil Karel Aksamit, mi napomohl k přesvědčení, že jestliže myšlenka ani po padesáti letech nezapadne do studnice zapomnění, zaslouží si velkou úctu.
Spisovatel a novinář Karel Aksamit se zajímající snad o vše, co se okolo nás dělo, a přitom neopomíjel i jiné kulturní oblasti, nikdy nepřestal zdůrazňovat význam přátelství a lásky mezi lidmi. Stačila mu k tomu obyčejná slova.
Byla to tehdy káva v hotelu Imperiál pod keramickou výzdobou z lichtenštejnské továrny RAKO z Rakovníku, u které vzniklo naše přátelství. Na starou recesi házení koblih nedošlo. Nebyl totiž večer a žádné nezbyly. Obyčejní lidé používající obyčejná slova si navíc ještě pamatují, že někdy nebyl ani chleba do úst...