Andrej Fozikoš hovoří s Karlem Sýsem

Od zveřejnění Stanoviska vedení Unie českých spisovatelů k probíhajícím válečným agresím ve světě „Odmítněme zpěv války!“ již uplynul více než týden. S jakou odezvou české veřejnosti se tato výzva setkala?

Nutno předem říci, že kdo v soudobých Čechách nemá na reklamu, nemůže ani rozpoutat válku! Na omezené možnosti, které máme, je ohlas naprosto nevídaný. Naši výzvu přetiskla média od Britských listů až po stránky mladých komunistů. Navíc jsme založili petici, pod níž denně přibývají souhlasné podpisy. Vypadá to, že jsme uhodili hřebík na hlavičku. Lidé už mají plné zuby televizních lží, což je vidět nejlépe z komentářů, které přidávají ke svému podpisu pod petici. Reakční média ovšem zvolila obvyklou, vyzkoušenou cestu: mlčení.

Popis apokalypsy na východě Ukrajiny je dost výstižný, ale věříte doopravdy v sílu slova, že dokáže probudit lidi z letargie? Vždyť nehledě na to, že se polovina Čechů obává vzniku třetí světové války, demonstrace za mír se tu nekonají…

Oblíbený moučník Čechů je bábovka, a Češi jsou bábovky. Válku vidí denně na obrazovce a přikusují k ní nejen bábovky, ale hlavně chipsy. Ty pěkně křupou a na obrazovce to pěkně bouchá. Než jim dojde, že to může bouchnout i u nich v obýváku, bude válka za dveřmi. Když se ohlédneme do českých dějin, vidíme, že Češi za sebe nechali tahat kaštany z ohně vždycky někoho jiného, nějakou mocnost. Rudou, hnědou, žlutou… Nepřátelům nadávali nebo se jim posmívali, ale pod peřinou. Samozřejmě, i my máme hrdiny, ale chováme se k nim ostudně.

Národní divadlo zve na premiéru Šostakovičovy opery Antiformalistický jarmark. Na plakátě je gorila s Řádem „Pobědy“, posvátným řádem našich osvoboditelů, na prsou! Já bych čecháčky neosvobozoval, jen ať se uvaří ve vlastní šťávě!

Vzýváte k hlasu svědomí především novináře a spisovatele. Jak byste v této souvislosti hodnotil způsob psaní českých médií o dění na Ukrajině?

Po kolikáté už došlo k zradě vzdělanců. Český básník Vítězslav Nezval napsal, že intelektuálové jsou podivné ryby. A ryby jsou studené a kluzké. Dnešní intelektuálové prošli – podobně jako hmyz – už všemi stádii: od revolucionářů přes kontrarevolucionáře až k impotentům. Spisovatelé dnes většinou mlčí, přece jen se stydí pouze přitakávat. Novináři píšou podle diktátu svých bossů a televizní redaktoři slabikují, co jim předepíše čtecí zařízení a Velký Režisér v pozadí. Dnešní způsob referování o Ukrajině bude v dějinách „českých“ médií patřit k nejostudnějším kapitolám. Slovo českých dávám do uvozovek, už dávno česká nejsou.

Co – podle vás – lze v situaci, kdy se veškerá vládnoucí elita spikla proti Rusku a nevidí do nebe volající genocidu rusky mluvícího obyvatelstva Ukrajiny, dělat, aby se zastavilo sklouzávání do propasti celosvětového konfliktu? 

Jestli bude válka nebo ne, to je už napsáno ve hvězdách, jenže ve dne hvězdy nevidíme a v noci chrápeme. A nevnímáme, že válka už dávno je, celý svět je jí obsypán jako vředy. V Čechách obluzených virtuálním mírem se jako první zprávu po probuzení dovídáme, která herečka si dala přišít silikonové kozy. A jednoho dne to bude zpráva poslední. A dobře nám tak!

Rozhovor vyšel v Pražském expressu