ZDENĚK HRABICA
„Je to hrozná tragédie, jsme v šoku,“ řekl Právu jeden z vojáků.
Vítejte v reálném životě! Co jste čekali? Že si zahrajete „Doom“ v reálu? Že to bude prča, mít živé terče? A až vás někdo zabije, tak zase vstanete a použijete další život? Svatá prostoto! Když jste chtěli být profesionálními vojáky, měly vám maminky vysvětlit, že když vám někdo ustřelí palici, je to definitivní!
Co jste čekali? Že tam snad otěhotní?!? Jsou to profesionální vojáci, profese s rizikem smrti, všichni věděli, do čeho jdou a šli tam dobrovolně a také za co. Taktéž hasič, slévač, řidič kamionu znají svá rizika. Oč je statečnější voják v zemi, kde nemá co dělat, než pracující v této zemi, který vytváří hodnoty a mimo jiné přispívá na fungování těchto „hrdinů“. Každého života je škoda, zvláště když zemře zbytečnou smrtí. Ale myslíte si, že zabití Afghánci - Talibánci, utečenci nemají své rodiny a kamarády???? Jedno je rozdílné, oni bojují za svoji zemi ve své zemi, bojují za své náboženství a přesvědčení a rozhodně upřímně (a bojují na rozdíl od okupantů z NATO zadarmo), Afghánistán a jeho lid nikdo nikdy neporazil (už Alexandr Makedonský, Angličané a Rusové si zde vylámali zuby) a věřte, tak to zůstane, prohraje i USA stejně jako SSSR. Nic proti článku až na označení „terorista“. Někde jsem četl „zbabělý vrah“. Tento bojovník byl přesvědčen o své pravdě, pro kterou zabíjel i sebe. Byl doma a zabíjel po zuby ozbrojeného cizince, kterého výzbroj byla určená k zabíjení.
Pro mě je hrdina např. ten, kdo jako hasič zemřel při záchraně lidí při požáru. To je hrdinství - a ne jako profesionální voják, hájící zájmy USA (respektive těch, co USA ovládají, to totiž nejsou zájmy obyčejných Američanů) na cizím území. A kdo vlastně vyzbrojil a vycvičil Talibánce, no přece USA proti tehdejší vládě podporované Rusy, a když Talibán odmítl skákat, tak jak si elita USA přála, tak je s vymyšlenou záminkou USA napadly!
Dlouholetý texaský kongresman a armádní chirurg Ron Paul, bývalý kandidát na prezidenta Spojených států: „Mě velmi unavuje militarismus, do kterého jsme tam venku zapleteni. Většina lidí planety, nás má oprávněně za agresory a zločince. Já souhlasím, jsme stále v nebezpečí, ale většina toho nebezpečí pochází z nedostatku našeho rozumu, jak vedeme naši zahraniční politiku. Nebezpečí nám hrozí, ale proto, že okupujeme tolik zemí. Jsme ve 130 zemích a máme tam 900 vojenských základen. Tohle nás zbankrotuje - plýtváme penězi ve snaze být do všeho zapojeni, pokud si myslíme, že to můžeme dělat bez hrozby jejich odplaty, tak si lžeme. Co bychom udělali, kdyby to samé udělala jiná země, řekněme Čína nám? Nikdo nám nedal právo být policií světa a pohrávat si s cizími národy.“
A k tomu potřebují USA i vojáky z jiných poklonkujících zemí, jako je ČR.
Je mi líto mladých životů, a ještě horší a skoro všemi opomíjený fakt je, že zemřeli zbytečně. Co v těch končinách český voják vůbec dělá? Ve vztahu místní obyvatelé a tito cizí vojáci je to velmi podobné, jako když Rusové a spol. „osvobozovali“ v 1968 nás. S rozdílem, že u nás jsme se nemydlili vzájemně v zájmu lepších zítřků…
Už je na čase ukončit mediální kvikot a povinný pláč. Včera srazil kamion člověka a ani pes po něm neštěkl! Vážím si našich vojáků, kteří padnou za obranu naší země, ale ne těch, kteří padnou za zájmy elity, která vládne v USA, v údajném boji s teroristy. V mediálním kvikotu je jednička Radiožurnál, kde se snad každých 5 minut rozbrečí moderátorka v přímém přenosu a už se těší, jak budou houkat sirény a zvonit zvony. Kolik že za poslední dva dny zahynulo na našich silnicích lidí? Kolik lidí zemřelo v sanitkách proto, že se nedostali včas do nemocnic? A kdy že kvůli tomu zasedne vláda, parlament, ministři přeruší dovolenou a média spustí kvikot?
Tyto výše uvedené řádky mi včera přeposlala na bílém papíru těžká ruka kovářova, bušící denně od rána do večera do rodové kovadliny. Odeslala mi je hluboce věřící a nábožensky založená filozofující duše. Po celý život je kovář zamilován do své statečné kovářské rodiny, stejně jako je zamilován do neocenitelné konstrukce amerických válečných džípů, do vojenských automobilů značky Škoda, ale i do ruských uralských gazíků. Hořekoval včera, když mu je stupidita jiných vyrážela z hlavy, aby byl „jaksi-taksi“ neposkvrněným. A opakovaně s těmito technickými veterány musel podstupovat nové a nové technické prohlídky. Tento kovář miluje hrdinu válek za vlast - armádního generála Karla Klapálka od Zborova, Tobrúku, Dukly, ctí hrdinu ze Zborova, Buzuluku a z Dukly armádního generála Ludvíka Svobodu. Zarputile nenávidí stejně dneska jako včera stupiditu daného okamžiku. Nedá svou hlavu ani na špalek, nedá ji ani na kovadlinu. Není rozhodně jediným, kdo takto smýšlí, jmenuje se alespoň pro mne Lešetínský kovář (Petr). Moje maminka Vlasta v té ochotnické hře kdysi hrála a já proto miluji kováře, díky, osude!