FRANTIŠEK DOSTÁL

Již poněkolikáté, i v nejžhavější současnosti, naříká se nad nedostatkem zkušených techniků, kterým matematické i jiné odborné a technické vědomosti dodávalo náročné studium a poté delší praxe, dokonce i v zahraničních továrnách. Nakonec to byly stejně vždy myšlenky a nápady, které porážely hloupost a svět přecpaný kulturním blábolem a kýčem. Ten se nyní u nás často uchyluje mezi davy lidí v podhradí našich historických památek.

Pohrdat životem a lidmi okolo sebe se totiž nikdy nevyplácí. V 50. letech minulého století, i když v mé rodné zemi vládlo jednostranné kulturní počínání a také pohrdání lidmi s jiným názorem, a stejně v čase mých strojnických studií, nám zkušení praktici ze světa zcela mimo osnovy sdělovali mnohá ověřená moudra. Vzpomínám si, že tehdy nám učitelé říkali, že Američané již dávno před 2. světovou válkou tvrdili, že úkolová práce zbavuje dělníka zodpovědnosti. No a u nás jsme plnili normy dvě, rubali jako na Donbase, s ocelovými ptáky létali do oblak atd. Nejvíc ze všeho jsme však dorubali morálku a možná i někdo z našich politiků ví cosi o moudru, které praví, že za všechno se v životě platí. Nyní tedy platíme za nedostatek strojařů a techniků.
Človíček v novodobém pracovním procesu, lisující třeba jistou umělohmotnou součástku k automobilu, která za chvíli selže, nemusí vůbec nic vědět o staré strojařské a konstruktérské zásadě, že je potřeba součásti dimenzovat tak, aby se opotřebily všechny stejně. Ještě před odchodem k výkonu povinné vojenské služby v 50. letech, nastoupil jsem do konstrukce obráběcích strojů, kde byl šéfkonstruktérem Ing. Ondřej Gogala, původem Chorvat, který vystudoval v Praze Vysoké učení technické.
Mého šéfa Ing. Gogalu však jeho zaměstnavatel, Škodovka v Plzni, vyslal k získávání dalších rozumů také do Ameriky, Anglie i jinam. Nakonec při studiích na průmyslovce, dokonce i v v čase prázdnin, pobýval jsem také já, jako zaměstnanec Škodovky, svého času také Leninových závodů, snad ve všech fabrikách TOS (Továrny obráběcích strojů) u nás, i když jejich původní majitelé se jmenovali např. Volman (Čelákovice), Kameníček (Hostivař), Waltr (Košíře) atd. Malé ohlédnutí do historie rodné země mi připomnělo také slova prezidenta T. G. Masaryka: „Světovými nejsme tehdy, když běháme po světě, ale když jsme v sobě zpracovali, co nám svět dává." Nějak se už ale nechce příliš pracovat, a tak lidé po sobě také nesmyslně střílejí...
Snadno zapomenutelní politici, co se jen dokážou překřikovat o částce, o kterou si touží navýšit platy, nyní přišli i na to, že postrádáme zkušené techniky. My ale už také postrádáme továrny, o jejichž produkty by se svět zajímal. Myslím však, že máme nadbytek manažerů a hejna poradců. Jenže ti obráběcí stroje nerozpohybují.
Takový už je ten moderní a chytřejší svět, v němž ale stejně chybují vždy jiní lidé okolo nás ve jménu všelijakých náboženství, která sami ani pořádně neznají. Pro nás je chybování naprosto neznámé. Bohužel lidé po sobě také střílí a kulka často zasáhne i nevinného. Myšlenky v současnosti také prohrávají, včetně nového zjištění, že u nás najednou chybí lidé, co ve strojařině něco uměli. Rozumné lidské myšlenky navíc drtí roztodivné povrchní cedule u silnic, překypující přitroublými cancy, které doprovázejí všelijaké obrazy. Právě falešné obrazy často dokážou i trochu politicky rozumně smýšlejícího člověka upozadit. Mimochodem, nevíte o nějakém volném manažerovi?