TAŤÁNA KRÁLOVÁ

Symbolem padlých i přeživších vojáků je od dob první světové války vlčí mák. Na počátku byla báseň In Flanders fields (V polích flanderských). Složil ji kanadský básník John McCrae(1872–1918), občanským povoláním lékař. V průběhu první světové války byl chirurgem kanadské armády na západní frontě ve Flandrech v dnešní Belgii. Jeho báseň o divokých mácích, které dál rostou na bitevních polích, 8. prosince 1915 poprvé otiskl anglický časopis Punch. Sám autor se konce války nedožil, zemřel v lednu 1918 na zápal plic.

Tradice vlčího máku žije zejména v Anglii a Francii. Červený symbol je vděčným motivem suvenýrů z bývalých bojišť, ale i jednoduchou a jednoznačnou vzpomínkou na padlé.

Při putování po bojištích, památnících a hřbitovech severní Francie jsme jej viděli v nesčetných podobách. Jeden umělý květ na malých dřevěných křížcích, na které pozůstalí dopisují jméno „svého“ padlého. Mnoho umělých květů vpletených do honosných věnců. A zejména celá pole živých máků, rostoucích pořád znova a připomínajících: „My už však nevstanem a je to možná zdání, / že včera ještě žili jsme a byli milováni…“

S dětmi jsme procházeli mezi tisíci pomníčků a naslepo jsme nechali vzpomínku u jména René Morillon.