JOSEF BÍLEK
V záplavě literatury (starší i nové) o Rožmbercích zůstávaly »rožmberské« ženy jaksi nezaslouženě v pozadí. Vinu na tom samozřejmě má mezerovitý archivní materiál o ženském rodu ve středověku, ale i nepatrný zájem historiků, jakož i historických beletristů.
Nedávno sáhl po ženské látce v tomto rodu filmový režisér Jiří Hanibal, jehož kniha se jmenuje NEKLIDNÁ DUŠE EVY Z ROŽMBERKA a vydal ji Knižní klub.
Je třeba hned podotknout, že autor má zkušenosti nejen z filmové režisérské práce, ale i z literární. Coby Jihočech (je rodem z Tábora) publikuje soustavněji již od r. 1975, viz jeho román Král a císař. Zdá se, že Hanibalovi je blízký svět mladých lidí, ale že dokáže vniknout i do světa velké politiky. Sestra Petra Voka Eva, kterou rožmberský archivář Václav Březan několikrát zmiňuje na stránkách svých pojednání (o Petru Vokovi i o Vilému z Rožmberka), byla vhodnou postavou pro publicisticko-románové zachycení. Byla to jistě žena výjimečných vlastností a osudů, život se s ní rozhodně nemazlil. A osudem byl stíhán především i její syn, Jan Zrinský.
V životě Evy z Rožmberka se ovšem vyskytovaly i světlejší doby. Až dojemně vyznívají pasáže o vztahu Petra Voka k ní, což bylo způsobeno nejen výjimečnými osobními vlastnostmi obou, ale u Petra Voka i starostí o nástupnictví v rodě, který však právě jím vymřel a o dědictví rožmberské se ještě za jeho života rozhořel tvrdý boj, o čemž dobře věděl i zmiňovaný archivář Březan. Vraťme se však k hlavní postavě Hanibalova díla, k Evě z Rožmberka!
Žila mezi léty 1537–1591, což byla doba vlády prvních Habsburků u nás i bezprostředního ohrožení země Turky. Nebylo proto divu, že byla provdána za Mikuláše hraběte ze Serynu, což byl chorvatský hrabě, proslulý obranou Sigetu proti Turkům. Svatební veselí se odehrávalo právě v Jindřichově Hradci.
Manžel Evy z Rožmberka padl v bojích a Eva z Rožmberka byla coby »pozůstalá vdova« znovu provdána za Pavla hraběte z Casoldu, čímž se vlastně rod rožmberský, oproti dosti nejasné rodové tradici o původu Rožmberků (Ursiniové) z Itálie, doopravdy dostal do vztahu s touto jižní zemí, který byla tak silným magnetem a cílem kavalírských jízd mnoha českých pánů. Avšak právě tato italská epizoda v jejím životě je nejméně jasná, i když si Eva z Rožmberka dopisovala s Petrem Vokem. Eva z Rožmberka pak v Itálii, přesně řečeno ve městě Mantově, zemřela.
Čtenář může z knihy dobře vypozorovat, co je opřeno o dokumenty a co je autorem domýšleno. Není však nutné u takového historizujícího beletrizování vyžadovat přímou závislost na řeči archivních pramenů. I tak je Hanibalova kniha v naší současné produkci novum a čtenáři ji s povděkem uvítají. Navíc jsou zajímavé i osudy ostatních osob kolem Evy z Rožmberka, zvláště pak Jana Zrinského.