MONIKA HOŘENÍ

Přiznávám, že má hlava, ač ještě není zcela šedivá, si nepamatuje úplně všechno to, co by si ráda pamatovala. Když mě Karel Sýs požádal, abych si připravila pár hezkých slov o novináři Petru Žantovském, okamžitě jsem kývla – ale ano, to je pro mne čest! Pak jsem v návalu práce – kterou my novináři, ač reptáme, stejně máme rádi – jen sem tam zaletěla myšlenkami k úkolu, k němuž jsem se tak srdnatě zavázala. Ale když jsem sedla k počítači, abych si utřídila myšlenky a konečně napsala nějaké pěkné a upřímné laudatio, nedovedla jsem z paměti vydolovat už to první – kdy jsem se s Petrem Žantovským setkala poprvé a při jaké to bylo příležitosti.

V každém případě jsem s ním v prosinci 2009, možná o rok později, natočila první jeho rozhovor pro deník Haló noviny. A představte si, on tenkrát na mou prosbu bez váhání kývl! Bylo to, věru, velmi sympatické gesto. Aniž bych po letech znovu nahlédla do tohoto dávného interview, pamatuji si, že v něm Petr Žantovský řekl jasně, že jsou mu bližší ta média, která snímají svá hledí a sdělují jasně, že patří do nějakého myšlenkového okruhu, než média skrývající se za masku údajné nezávislosti a přitom ve skutečnosti pracující v žoldu nějaké zájmové skupiny. Takový názor byl – v té době a tím více dnes – svým způsobem statečný a mně zaimponoval.

Čím charakterizovat novináře, mediálního analytika, spisovatele a vysokoškolského pedagoga magistra Petra Žantovského, Ph.D.? Mluvené a psané slovo se mu stalo osudem. Učarovaly mu sdělovací prostředky a jejich poslání. Tomu se věnuje prakticky celý svůj profesní život.

Vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově. Doktorát získal v oboru teorie a historie žurnalistiky a médií na filozofické fakultě v Ružomberku. Působil v deníku Práce a týdeníku Reportér, věnoval se nakladatelské činnosti, vedl nakladatelství Melantrich a poté Votobia. Byl majitelem hudebního Rádia Ethno, jež založil a byl především autorem této originální myšlenky na seznamování posluchačů s pestrou kulturou světa.

Žantovského hlas můžeme slýchat v Českémrozhlase, kde v pořadu Názory a argumenty občas komentuje aktuální politické dění. Mohli jsme jej také před lety vídávat v předpůlnočním pořadu České televize. Jak sám řekl v dalším rozhovoru pro Haló noviny, režie mu začínala vkládat do úst to, co říci nechtěl, a tak na tuto spolupráci, jistě pro novináře atraktivní, rezignoval.

Nyní malá odbočka: Žantovský vstupuje též do světa kultury, do světa, který společně sdílí se svou manželkou, divadelní režisérkou a ženou všestranných schopností Irenou Žantovskou. Já osobně jej znám z vernisáží výstav, jež spolupořádá v Kulturním domě Portheimka na pražském Smíchově coby člen tamní dramaturgické rady.

Věnuje se intenzivně také vysokoškolské výuce a připravuje nové mediální odborníky. Snad bude generace vyrůstající i pod jeho vlivem více profesionálně a objektivněji pohlížet na tento svět. Byl vedoucím katedry sociální a masové komunikace Univerzity J. A. Komenského, od roku 2012 dosud je prorektorem pro pedagogickou činnost pražském Akademie managementu a komunikace.

V minulosti Petr Žantovský působil i jako místopředseda Syndikátu novinářů, byl poradcem předsedy Poslanecké sněmovny, členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. V současnosti je členem Etické komise Klubu mluvčích ČR, členem Slovenského centra PEN-klubu a šéfem mediální sekce Klubu pražských spisovatelů.

Vydal knihy rozhovorů s předními osobnostmi našeho veřejného a kulturního života (mj. s Václavem Klausem, Milošem Zemanem či pěvkyní Evou Urbanovou a nestorem filmové režie Otakarem Vávrou). Na jeho kontě jsou knihy analýz a komentářů (např. Dobře nám tak, V Síti, Obludiště), a také monografie o české žurnalistice (Průvodce minovým polem české žurnalistiky, Média na pranýři, Hovory o médiích, Manipulace v médiích atd.).

Manipulace v médiích… To je fenomén doby, jev, který se v naší kotlině nadmíru rozšířil. Chapadla režimních médií či režimních novinářů (ať je doba jakákoli) nás obepínají a houževnatě nám vnucují svá zpravidla jednostranná vnímání světa. Vůdčím reprezentantem mediálních manipulací je v hlavním proudu sdělovacích prostředků především veřejnoprávní televize. Kdo není z diváků a posluchačů dostatečně odolný, podlehne.

Petr Žantovský vnímá velmi citlivě tento český mediální svrab, snaží se identifikovat příčiny, to, z čeho tato servilnost části médií vyrůstá, kam sahají její kořeny. A nebojí se to říci otevřeně. Je kritikem žurnalistiky a obecně politického proudu, označovaného jako pravda a láska. A to je postoj, který se v současném českém žurnalistickém mainstreamu nezapomíná. Proto jeho myšlenky a názory na tuzemskou i zahraniční politiku dnes můžete ponejvíce nalézt na serverech nabízejících alternativní pohledy na věc, jako jsou První zprávy či Parlamentní listy.

K novináři Petru Žantovskému patří dávka odvahy, která bortí mnohá pěstovaná klišé. Žantovský nepluje v mírných vodách středního proudu. Nezařadil se do houfu průměrných a pochlebovačů, a vykukuje z davu – asi i díky svému vysokému vzrůstu. Proto si ocenění Unie českých spisovatelů, která též nepluje na vlně průměrnosti a servility, cenu za odvážné občanské postoje, plně zaslouží.