DUŠAN SPÁČIL
Proces
Prej slyším jenom trávu růst,
Co ale s tím, když ona tolik řve!
A já v ní slyším tolik divnejch úst,
Co ječí své – až uši mi to rve!
A všichni náhle šílí touhou,
Od velkých měst po vísku Břve:
„Pojď poženem je – s křikem Mor ho!“
Vzduch jakoby čpěl zas od krve.
Prej zase slyším rašit trávu,
Vždyť bylo ticho tolik let!
A rádci tvrdí:„Jen nám plete hlavu,
On je to vážně silnej fet,“
Jenže ta vůně – ta je vážně ostrá,
Jak konec snu, jak náhlá křeč,
A věštci s tváří Cagliostra,
Si pilují svou soudní řeč.