DUŠAN SPÁČIL

Proces
Prej slyším jenom trávu růst,

Co ale s tím, když ona tolik řve!

A já v ní slyším tolik divnejch úst,

Co ječí své – až uši mi to rve!

A všichni náhle šílí touhou,

Od velkých měst po vísku Břve:

„Pojď poženem je – s křikem Mor ho!“

Vzduch jakoby čpěl zas od krve.

Prej zase slyším rašit trávu,

Vždyť bylo ticho tolik let!

A rádci tvrdí:„Jen nám plete hlavu,

On je to vážně silnej fet,“

Jenže ta vůně – ta je vážně ostrá,

Jak konec snu, jak náhlá křeč,

A věštci s tváří Cagliostra,

Si pilují svou soudní řeč.