VÁCKLAV PELCMAN

Žel, nedokáži utvořit latinský název pro toto specifikum, patřící podle zoologů také do rodu Homo sapiens sapiens – člověk moudrý vyspělý. Další podrobnější třídění není asi ani žádoucí, aby se nesklouzlo někam, kde by se mohlo vyvodit, že ta nebo ona část lidské populace je kvalitnější než jiná. Protože se však zřejmě, přece jen, jednotliví jedinci mezi sebou liší, pokusím se blíže popsat v nadpisu uvedené etnikum.

Není nijak koncentrované na nějaké úzké oblasti, není asi také nijak ovlivněno počtem hodin slunečního svitu, nadmořskou výškou, druhem (kvalitou a množstvím) stravy a dalšími přírodními podmínkami (dokonce ani géniem loci). Budulínkovství je vlastnost ve většině případů již geneticky děděná, jde o zvláštní druh naivity, která předpokládá, že jen něco nového, neznámého, je lepší. Je to chorobná nepoučitelnost, pramenící z neznalosti mechanismu fungování dějin společnosti.

Pochopitelně, že ti, kteří z této naivity dokáží vytěžit pro sebe maximum, to nikomu nevymlouvají, ale naopak ostatní utvrzují, že to nové je opravdu něco kvalitativně vyššího. Tak se stává, zejména během různých voleb, výběrů a hlasování, že zde zaznamenávají úspěch nová seskupení, o kterých nikdo neví, co jsou zač. V takovém volebním rozpoložení dokážou různé „Potěmkinovy vesnice“ (Ano, TOP, Piráti a desítky různých Pro, Z…) přitáhnout budulínky, kteří už se jen tetelí, aby mohli poznat to něco „jiného a nového.“ Mládež do podobných rozhodování vkládá i recesi, což je také nebezpečné. Proto se stává, že není v Čechách místa, kde by se nesestavila kandidátka kamkoliv a na cokoliv. To pak táhne i různé specialisty, kteří budou raději starostou, primátorem nebo radním, než aby se např. patlali s pacienty.

Podívejme se ještě na věkové hledisko pro charakteristiku takového budulínka. V paměti těch starších žije představa, že budulínek je ten naivní klouček, který se nechává, přes důrazná varování dědečka a babičky, a později přes vlastní zkušenosti, stále znovu přemluvit falešnou liškou a nechá se nalákat i na nemožné. Kdepak, směle můžeme říci, že budulínci jsou bez rozdílu věku, zkušenosti, a ani vzdělání v tom nehraje výraznou roli. Jde opravdu o jakousi zvláštní vlastnost mozku, podobně jako nevraživost, lehkomyslnost, lhostejnost atd. Je to něco jako proklamovaná skotská šetrnost a podobné národní charakteristiky, které však jsou, ve srovnání s budulínkovstvím, ve svých důsledcích neškodné!

Čím je tato vlastnost části populace v české kotlině způsobena, asi nikdo nezjistí. Je zajímavé, že „staré“ demokracie si vystačily se dvěma, či řekněme čtyřmi politickými subjekty.

Amatérský zoolog VÁCKLAV PELCMAN