Kočka Malvína

Jak už všichni víme, Plaváček bydlel s tatínkem i maminkou v malé chaloupce u řeky. Všichni tři tu řeku milovali, milovali ryby, které v řece žily, i blízké hluboké a developery nedotčené lesy. Když chtěli uklízet nebo prát prádlo, tak dávali všichni a zvlášť Plaváčkova maminka pozor, aby neublížili řece. Vždyť to byl jejich domov a také jejich živitelka. Bez ní by Plaváček a jeho rodiče zahynuli.

I stalo se, že starý kocourkovský král zemřel a na trůn nastoupil jeho syn. Čo bolo, to bolo, terazky jsem králem v Kocourkově já. Bude se ta naše zaostalá země modernizovat, rozhodl se nový mladý král. A hned povolal developery, byznysmeny a jinou chasu, aby postavili továrny, čističky, roubené chaloupky na moderní paneláky a vilky a zaplavili kocourkovské krámky a koloniály zaručeně pravými věcičkami, které musí i ten nejposlednější a nejmenší kocourkovský utřinos mít, nechce-li být za joudu. Zejména prací mýdla v podobě prášku, která vyperou do čista dočista a ušetří kocourkovským hospodyňkám čas a námahu s valchou a neckami začaly kocourkovským brát dech.

Lidé očarovaní zlou vílou Reklamkou se hned po tom, co král vydal patřičný výnos, vrhli na krámky a koloniály a skoupili všechny ty úžasné věci, které dosud vídali, jen když si vyrazili na výlet do sousední Říše hvězdného trpaslíka.

Řeky a jezera v království se zaplnily podivnou bílou pěnou, ryby onemocněly a spousta jich uhynula. V kocourkovských domácnostech zdomácněly krabice s bílým práškem navoněným vším možným, jen ne přírodním. Ale lidé byli slepí. Neviděli, jak škodí rybám, zvířatům i sami sobě. Naopak si ještě mysleli, že jsou v kocourkovské nové latině řečeno IN. Vždyť máme čističky, a ty už problém vyřeší.

Jediný, kdo zůstal neočarovaný, byli Plaváčkovi rodiče. Ti si nic z těch super a hyper moderních věciček nejen nic nepořídili, ale když krále napadlo, že vyřeší nedostatek čisté vody a ryb příděly, vzbouřili se proti tomu. Začali sbírat podpisy na petiční arch, svolávat demonstrace. Ale protože je Kocourkov jedna velká drbárna, dozvěděl se o tom král a dal vsadit Plaváčkovy rodiče do vězení.

Plaváček přišel domů, ale nikoho nenašel a místo chaloupky zbyla jen kůlnička na dříví. Šel se tedy zeptat staré sousedky, co se jeho rodičům přihodilo. „Tvoji rodiče sedí v královském vězení,“ řekla mu sousedka. „Abys je zachránil, musíš najít vílu Permonku, určitě ti pomůže.“ Plaváček na nic nečekal, poděkoval a vydal se hned na cestu.

Šel a šel, až došel ke starému mlýnu, kde byl mlynářem starý a moudrý černý kocour. Ten Plaváčkovi poradil, aby přešel devatero řek a devatero kopců, až přijde ke Křišťálové řece. Dal také Plaváčkovi mušli. Ta mušle byla kouzelná a uměla přivolat vílu Permonku ať je jak chce daleko. Stačí ji jen hodit do Křišťálové řeky, víla to uslyší a objeví se. Plaváček kocourovi pěkně poděkoval a vydal se na cestu.

Po mnoha útrapách (ty řeky a ty kopce totiž nebyly obyčejné, ale začarované a čekalo na nich mnoho nástrah) konečně došel ke Křišťálové řece. Proti zdevastovanému kocourkovskému království to byl ráj. Všude bylo všelijaké zeleně, kvetly tu obyčejné i podivné květiny a ptáci zpívali. Plaváček se na tu krásu nemohl vynadívat, ale musel zachránit rodiče, a tak vhodil mušli do vody. Víla Permonka vystoupila na břeh. Plaváček z ní nemohl spustit oči, protože byla krásná jako anděl z nebe. Nemohl dokonce ani slova promluvit, ale nakonec přece jen řekl víle, proč přichází.

Víla Permonka mávla kouzelným proutkem a objevila se malá loďka. Oba na nic nečekali, nasedli a vydali se co nejkratší cestou do kocourkovského království. Když dorazili k místu, kde dřív stála chaloupka Plaváčkových rodičů, dali se hned do práce. Víla Permonka poslala Plaváčka, aby oběhl všechny lidi, kteří pomalu procitali z krásného snu o vymoženostech moderního a vyspělého království a všechna zvířátka, která kvůli výstavbě různých čističek a továren přišla o svá hnízda a své pelíšky. Když se všichni shromáždili, dostalo každé zvířátko do tlapky nebo na ocásek transparent a všichni se vydali ke královskému paláci.

Když král viděl, že lidé i zvířátka toho mají už plné kecky a mohli by ho taky svrhnout z trůnu, udělal to co všichni králové, když se nechtějí dobrovolně vzdát moci: poslal na lidi i na zvířátka vojsko. Ve chvíli, kdy vojáci zvedli pušky a obušky, zmizela víla Permonka, zmizel Plaváček, zmizela zvířátka. I Plaváčkovi rodiče se jakýmsi záhadným způsobem ztratili z vězení. Zůstaly jen řeky pokryté bílou pěnou a barevnými skvrnami, nemocní lidé, kteří dál věřili, že žijí v tom nejlepším a nejmodernějším království na planetě, a čističky, které už nefungovaly.

A co Plaváček, jeho rodiče, víla Permonka a zvířátka? Ti si spokojeně žijí u Křišťálové řeky, kam na ně žádný bláznivý král ani žádní hloupí a zlí lidé nemůžou a každý den, když sledují v kouzelné škebli zprávy z Kocourkova, strouhají těm zpátečníkům a darmošlapům mrkvičku.