FRANTIŠEK UHER

I na literárním nebi jsou stálice, které na sebe příliš často neupozorňují výraznějším zábleskem, ale září stále. Patří k nim básnířka Jana Bednářová, nositelka Evropské medaile Franze Kafky za uměleckou činnost z roku 2004. Přihlásila se útlým svazkem určeným dětským čtenářům KDE TĚ MÁM HLEDAT, ČÁRYKO (Akord, Jablonné nad Orlicí, 2014, 40 str.) Vlídné, milé, laskavé čtení do dětského ouška před spaním potěší bezprostředním romantickým oparem i dospělého čtenáře.

Mimořádným parametry vyniká básnická sbírka Jany Bednářové STROM PANNY (Akord, Jablonné nad Orlicí, 2014, 40 str.) Určitě náleží k tomu nejlepšímu, co současná česká poezie v posledním období vyprodukovala.

Jako mnohokrát v minulosti konstatujme, že poezie není lehká atletika, jakákoli hodnotící měřítka jsou ošidná a stanovování různých „pořadí“ a „výjimečností“ je krajně problematickou záležitostí. Strom panny však nesporně zasluhuje pozornost a uznání.

Už dlouho jsem nečetl tak precizně napsané verše, kompletní básně, šetřící slovy jako šafránem, plné originálních obrazů a myšlenek. Nehýří metaforami, ale nikde nenajdeme žádný rozptylující, rušivý verš, jediné slovo, jediný obraz navíc. Všechny básně připomínají výstřely, zasahují přesně střed terče, horizontály a vertikály plné uzavřených, intelektuálně bohatě koncipovaných obrazů a neobvyklých symbolů, které až dráždí přirozeností a prostou básnickou alchymií. Nezůstávají u náznaků, nestávají se nedotaženými, náznakovými, pouze napovídajícími, do prostoru neurčitě směřujícími kříži.

Cituji: křičí / jak psi a hvězdy /samá voda. Je to ovšem voda průzračně křišťálová, voda hladící a chladící, konejšící i dráždící, bez nejmenších stop po kalu u dna. A co navíc, jsou to básně krásné. Útěšná pohlazení duše. Pokud je poezii krásným posláním oslovovat čtenáře, Bednářové se to daří mírou vrchovatou. Cituji: na harfě /s jasanovými strunami / loudí / prastarý zpěv / - a dělá to vskutku znamenitě.

A ještě jeden citát: je tu stále / co /odchází.

Tak, jako se čtenáři zůstanou verše Jany Bednářové.

Na obou knihách se výtvarně podílela již zkušená ilustrátorka Martina Kulhavá, jejíž nekonformně osobitý rukopis přejímá pečlivé kontury básnířčiných krajin poezie.