Kočka Malvína

Kdo viděl film Máj od pana režiséra Brabce a zná Matěje Stropnického, má asi silné cukání oslovovat ho jménem postavy, kterou v tom filmu hrál. Není divu, stejně jako strašný lesů pán Vilém říká přesně to, co si myslí o prohnilosti současné politiky, neváhá zvednout hlas i zbraň v boji proti ní, nekompromisně hájí principy, které zastává a moc se před případnými trefami z řad oné prohnilé společnosti nekryje.

Není tedy žádný div, ba ani žádné překvapení, že nastal na žižkovské radnici i na magistrátě pořádný poplach a zděšení, no jako když… se blíží strašný lesů pán k rodné vesnici. Však se už také měšťanostové radili a uradili, jak by se nepohodlného rebela zbavili. Vzhledem k tomu, že máme z městských šatlav archivy a možná i sklepy z něčeho ostřejšího a vymakané a příkladně odstrašující tresty v podobě stětí a lámání kolem se už jaksi nenosí, je třeba používat rafinovanější metody. Od čeho máme sedmou velmoc, hlásnou to troubu toho jediného správného názoru. A tak se jednoho dne zrána roznesla nikoliv zpráva, že byl kostel vykraden a loupežnická banda se usídlila za humny jinak poklidného městyse, ale že nevycválaného a neotesaného rebela, který, ó hrůzo hrůzoucí odmítá jezdit v mercedesu, vést prázdné řeči a ukazovat voličům straky na vrbě, ba dokonce i na ně stavět chatrč, kouká na prsty všem počestným konšelům i úředníkům žižkovským, vyšetřuje policie, která se na to, když mačetáři kosí poklidně popíjející štamgasty anebo se přímo pod jejich okénečky odehrává férovka dvacet na dva moc nepřetrhne, byla nezvykle čilá a rebelův služební počítač si odnesla dřív, než se ten o tom vůbec stačil dozvědět. Nakonec se ukázalo, že hlásná trouba ví, že neví, ale už ta hrouda bláta, kterou po něm hodila, stačila, aby putoval nejen do opozice, ale taky z radnice.

Říká se, že když vám ten nahoře něco vezme nebo vás chytne za límec a odněkud vyhodí, nebo dlouhou dobu nefunguje nebeskej telefon, tak má pro člověka připraveno něco lepšího. V případě našeho rebela se to potvrdilo do posledního písmenka. Byl vystřelen nikoliv dolů ze schodů, jak v to doufali ti, kteří se ho bojí jako příslovečný čert kříže, ale na post náměstka primátorky. Netrvalo dlouho a rebel začal zase rebelovat. Představte si, že nejen odmítl odhlasovat, že je kráva červená, ale i hlasovat proti svým principům a ideálům výměnou za zachování koaličního partnerství se sociální demokracií. No to je Sodoma Gomora! Ale už opravdická! Vždyť přece v manželství i v koaličním partnerství platí, že jsem ochoten se eventuálně i trápit, ba i opustit některé principy, ale že to vydržím. I kdybych se měl vykašlat na ty, kteří mě volili, na to, co jsem sliboval. I kdybych se měl na sebe dívat do zrcadla a z toho pohledu mi mělo být zle od žaludku. Na Matěje ale nesedí slova písničky od mého kamaráda Ochotně jsi zapomněl na to, čemu‘s věřil, po tom, co sis výhody spočítal a změřil, a tak vznikla ne pořádná bouře ve sklenici vody, ale přímo hurikán ohně a síry, který dopadal na jeho hlavu. Prý je to podvratný živel, který rozvrací dosud poklidné koaliční partnerství a měl by být když ne vsazen do klády a následně lámán kolem anebo ukřižován, tak alespoň vynesen z magistrátu v zubech.

Některým moralistům a mravokárcům zkrátka nedošlo, že by si měli rozvážit, kdo je větší zrádce: Je to ten, na koho se hodí slova výše zmíněné písničky, nebo ten, kdo neprodá své svědomí ani za třicet, natož za tisíc stříbrných?