MARTIN VODŇANSKÝ
Možná…
Když jsem našel kuráž pozorovat
podobu člověka v protějším okně
až se odlíčí do domnělé samoty
soukromou tvář pohltila mlha…
Člověka
co zná vše potřebné
jenom netuší
proč by vzpomínal
na film promítaný v jeho hlavě
za zatáčkou spánku
Možná byl také dítětem
v jeslích pohozeným do kouta
jako kus hadru
protože nevyfasoval rodiče
co mohli zaplatit úplně všechno
Možná byl také dítětem
které už chtělo dospět
a dnes kolikrát neví
proč by se hnal někam na vrchol
kde třeba nepotká vůbec nic
jen vlastní stín
mířící do nižších pater
topit se v šanonech slov na hlavičkových papírech
co musely být bezpodmínečně
odeslány a potvrzeny
založeny a kontrolovány
skartovány a…
Oblíbil jsem si slovo možná
protože mi voní po překvapení
bez něhož by člověk mnohdy zapomněl
proč vlastně dýchá
Na cestě z…
Na cestě z hřbitova míjím dětský kočár
zvuk chrastítka jsem nechal za sebou
chrastítkem to začíná a také končí
když se člověk nebo to co z něho zbylo
převaluje urnou při spočinutí v hrobě
a ti co ještě vydávají teplotu třicet šest stupňů
v kleče na studené zemi zavírají plastovou bednu
jako balík k odeslání na dalekou cestu
jejíž konec nedohlédnou…
Asi bych měl jít dál
ale kam…
Jsem unaven
z každodenního zjištění
že neumíme víc
než úspěch jednoho
proměnit v tragédii druhého
může ten první říci (?)
že je šťastný
když se ten druhý
dnes dá tak lehce škrtnout…
Přišla ke mně do kanceláře
bezbranná
řekla
že ho má ráda
sice se dostal krátce po svatbě
do exekuce
zablokovali jí účet
prodala pračku
aby měla na jídlo
pere prádlo ve studené vodě
i rodiče nad ní lámou hůl
a přesto všechno ho má ráda
Asi bych se nad tím měl povznést
být profesionál
co jich dnes běhá po téhle zemi
každý nabízí ten nejlepší produkt
za zaručeně nejnižší cenu…
Uvědomit si
za jakých podmínek byl mnohdy vyroben
je podobné představě exekuce zvířete
které si často dopřávám se zelím a knedlíkem
Někdy je asi lepší nemyslet
zapomenout na všechno
pustit si Chopina
zbarvit sklenici oblíbeným vínem
a hledat se svou ženou společná slovíčka
pokud jsou ještě nějaká
po dvaceti letech manželství
v pozítří má starší dcera maturitní ples
pak Praha
Karlova univerzita
a pak
možná letadlo
a možná s Bohem
vnoučata na videochatu…
Klavír dohrál
jdu spát…
* * *
Poezii
kterou dnes málo kdo žije
mi připomněly zelené na pohled odpudivé mandarinky
i ony si mohou právem stěžovat
na nedostatečné věnování pozornosti
k tajemství žijícím pod slupkou.
Ze zvědavosti jsem je koupil a zjišťuji
že jsou nesrovnatelně chutnější než ty
co téměř lahodí lidskému oku…
Pískot důlních myší
Proč zde ještě sedíme
jako otroci počítače
imitujícího dávno zapomenutou hudbu
Ty čekáš na mé výrazové prostředky
a zatím se snaží prorazit
hranice neobjevených podnětů deprese
odporný rep z Mtv
a monology pro další monology
opuštěné uši
v nichž se ozývá
jen pískot důlních myší na poplach…
Neznám přesně jejich počet
a snad jsem se nenarodil proto
abych je počítal
bez zbytečných monologů raději přemýšlím
o čem přemýšlíš Ty
a paběrkuji z Tvých úst slovní žonglérství jazyka
nejlépe snad otázku:
„Proč zde ještě sedíme?“
Stále znatelněji začínám pociťovat
že otravuji vzduch lidem
kteří se chtějí bavit.
Snad jsem se nenarodil proto
abych počítal důlní myši
a rozuměl téhle zábavě.
+++
Provázen vnitřní polemikou nad schopností být objektivní
pozoroval hladce provedený řez na pokojové rostlině
a pokusil se rozluštit vzpomínku
na neakademický obraz padajícího listu.
V prostředí koberců plyše a jiných věcí nad věcí
až příliš lehce nahmatal vzpomínku na vysavač
který s triviálností svého sání zahladil stopy
po maximální snaze všech padlých květů
vyložit svou pointu.
V naší hospodě
Existují zde dravci a ženy
nápadně podobající se mužům
jejich mladistvá vidina nevšedních nití
zatkaných na originálním konci
přesně odpovídajícím jedinečnosti nereálna
každého mozku zvlášť
se již dávno uhladila v uniformní guláš slov
na první pohled vypadající
jako velká bitva osobností o prokázání svých kvalit
málokomu o něco jde
hlavně že se mluví…
Šmouhy na sklenici
Chce se mi spát
a slyšet se
jak stojím před mikrofonem
smrtelně vážně recituji
a není mi to v momentě k smíchu
skončím
ukloním se
a věřím všemu co jsem říkal
miluji svá slova
nenávidím druhá.
Obkresluji šmouhy na sklenici
abych si tě zapamatoval
tu krásu
co člověka oslepuje
až jí nakonec nevidí
ústa
ve kterých to na můj jazyk všechno padá
vysoký strop a suché tágo z billiáru
a ranní vstávání
opět se slaměnkami v očích
olizování rtů po kuřeti nadivoko
PROBUZENÍ
kde to jsme
chceme to?
Odešli jsme do předpokoje samoty
díváme se na sebe
přes údolí města
dali jsme sbohem ukrytým slovům
které rozfoukává noc
z našich vrásek…
Stalo se zvykem…
Krátkozraký pilot ranních centimetrů mlhy
jež tančí mezi strojově naladěnými nohami
večer sundal brýle
a začal se dívat na co chtěl s nadějí
že u všech přechodů nezkoumají zebry
na každém jeho kuří oka.
Pomalinku našlapuje
aby nevyplašil bílé pruhy
které projevují tendenci
rozložit se v překvapivé barvy
v uvítací pohled bez nemístné exhibice slov
na počest rozmanitých povah a reakcí.
Stalo se zvykem sundavat si před spaním brýle…
Zazimování
V podzimní zahradě cinká déšť
o zapomenuté listy ve větvích
v uších se nám sypou korále
stojíme uprostřed
a necháváme se unášet vůní půdy
vůní blížícího se smíření se zimou
která nám může poodhalit tajemství metafor…
…netřásli jsme jen stromy
abychom měli jablka na kompot
lezli jsme do korun
a trhali česáčkem ty nejlepší
a stejně musíme sypat ze stráně
shnilé vzpomínky na dozrálé barvy léta
i přesto že máme dobrý sklep
alespoň nám se dobrý zdá být…
Chtěla něco říci…
Chtěla něco říci
ale zalekla se svých myšlenek
a kdybych tam nestál já
možná zábradlí jí udrží v rovnováze.
Jak může někdo tvrdit
že je mu souzeno ptát se jí na cokoliv
když to nemohu ani já sám
zase jenom já
kdo jsem
že se tak nazývám
to věty sami se kodrcaj
proč by jinak vznikaly
kdyby tu nebyla ona
kdyby tu nebyla
lehnu si na písek
na korunního svědka
marného zachytávání o zbytečný vzduch
a čekám na poslední večeři
kterou bych neměl čím dochutit
jelikož žena v kozačkách z hadí kůže
jaksi nezapadá do mé hry
i slovo hra působí jako diktát
ale já nechci umřít na žádnou komedii
která je o něčem jiném.