JIŘÍ HAUSSMANN

Jiří Haussmann (30. října 1898 – 7. ledna 1923), vedle Jaroslava Haška náš největší satirik, současník Jiřího Wolkra, byl a je odsouzen, stejně jako jeho vrstevník, k věčnému zapomenutí. Ani pes po nich již skoro neštěkne. Zemřel ve svých čtyřiadvaceti letech. Moje generace se o básníkovi a prozaikovi ještě učila v dějinách české literatury. Jeho epitaf byl tolik odlišný od Jiřího Wolkra; jestliže ten jej vyjádřil slovy: „Zde leží básník, jenž miloval svět, a dřív než mohl srdce k boji vytasit, zemřel mlád – dvacet čtyři let“, Haussmann našel jiné výrazy. My jsme si do sešitu literatury psali epitaf stejně chrabrého českého básníka: „Básník Haussmann, mlád jak kotě, umřel tady na souchotě.“ Tuhle jsem vyhrábl z naší jižně městské popelnice Haussmannovu hodnotnou knihu. Knihu s přebalem Adolfa Hoffmeistra s titulem Divoké verše a prózy. A v ní jsem po létech objevil Americkou misi asi z roku 1922. Ne, ne, historie se opakuje, věřte, nevěřte.

ZDENĚK HRABICA

 

I

Mr James Ward, ředitel bostonské Standart – Cotton – Company, pravil k Mr Johnu Morphymu, svému osobnímu tajemníku: „Master, uvažuji asi takto: Máme bavlny v ceně 500 000 dol. Její zpracování bude státi 700 000 dol.,prodati ji můžeme nejvýše za 1,500 000 dol. Dáme-li však celou zásobu některému z oněch banditských kmenů, které zbyly ze státu rakousko-uherského, s podmínkou, že nám polovici zaplatí v dolarech s přiměřenými úroky a polovici v hotových výrobcích, obdržíme tento výpočet:

50 % zaplacených v dolarech 250 000 dol.

50 % zpracované bavlny prodáme za 750 000 dol.

Celkem 1,000 000 dol.

Čistý zisk 500 000 dol.

Mr Morphy se zamyslil.

„All right,“ prohodil po chvíli, „plán velkolepý, důstojný syna Franklinova, Washingtonova a Monroeova.“

„Nemiluji průtahů; za účelem jeho provedení odebéřete se, Mr Morphy, do některé ze zmíněných novopečených státních kreatur. Byla mi zvláště doporučena jakási republika bohémská neboli čechoslovakajská – nevíte snad, kde se nachází?“

Po ¾ hodinovém studiu mapy Sibiře pronesl Mr Ward názor, že Československo leží snad někde v „Divokém středu“ evropském. Konečně je vysvobodilo z rozpaků jedno staré číslo Daily-Graphicu, z něhož Mr Ward a Morphy seznali, že onu temnou pevninu jest hledat někde asi v půli cestě mezi Vídní a Berlínem, a to jim stačilo.

„Zítra tedy se vydám na cestu.“
„Nikoli, dnes ještě.“

„All right, dnes.“
O půl šesté Mr Morphy, opatřen třemi sobolími kožichy a patnácti brovninky, osmi silnými chlapy, třemi misionáři, šesti loveckými noži a jinými nástroji, sloužícími k obraně proti Republiku československou obývajícím cikánům a polárním divochům, vyjel z přístavu bostonského.

 

II

Původní zpráva Národních listů ze dne toho a toho

Americká mise v Praze. Včera jsme byli svědky vpravdě slavnostního uvítání, jehož se dostalo dvanáctičlenné dobročinné misi, zvláště pak jejímu sympatickému vůdci, Mr Johnu Morphymu, generálnímu tajemníku bostonské Very – Humanity – Society. Již v časných hodinách ranních kupily se zástupy u Wilsonova nádraží, aby vzdaly zasloužený hold zástupcům šlechetných spojenců, kteří přicházejí, aby radou i hmotnou pomocí umenšili bídu našeho lidu a dlouhodobým surovinovým úvěrem zažehnali krizi průmyslu našemu hrozící. Zvláštní vlak poselstvu do Vídně vstříc vyslaný dorazil na Wilsonovo nádraží o 4. hod. odpol. Při jeho vjezdu zahrála vojenská kapela americkou hymnu, pak „Kde domov můj?“ a Beethovenovu „Devátou symfonii“. Vystoupivší hosté uvedeni byli do slavnostní a iluminované přijímací síně, kde je očekával sám dr. Kramář,pak v plném počtu se dostavivší členové vlády, předsednictvo NS, zástupci ústředních a samosprávných úřadů, starosta spojených měst pražských dr. Baxa, p. Antonín Horák za ústř. Organizaci velkořezníků a uzenářů, p. F. S. Procházka za spol. čes. Spisovatelů-beletristů „Máj“, pí Slabá za výbor husitských žen, dále zástupci československého průmyslu pp. Sigmund Löwy, Ignatz šl. Kohn a Oskar Sternshein a mn. j. Když naši milí hosté vstoupili do sálu, zahrál orchestr Čes. filharmonie fanfáry z Libuše.

Načež po uvítacím proslovu min. předsedy ujal se slova sám dr. Kramář, jenž v plné dvě hodiny trvající řeči vzpomněl nejprve vřelých styků česko-amerických ve staro-, středo- i v novověku a ocenil význam Spojených států jako kolébky všech svobod politických i národních. Poté přešel k obšírnému líčení neutěšených poměrů naší drahé vlasti, ve které poctivé živnostenstvo stejně jako státotvorné statkářstvo je neustále ohrožováno mzdovými požadavky dělnictva, zmínil se o krutém útisku, jemuž jsou vydány naše menšiny ve zněmčeném území a poukázav na nebezpečí, hrozící veškerému civilizovanému světu šířením bolševické agitace, vyslovil naději, že právě americkou pomocí podaří se nám z těchto nesnází vyváznouti a veliký dluh, jímž jsme šlechetnému zaoceánskému spojenci povinováni, bohatě splatiti. Svou velkolepou, široce založenou řeč, jejíž doslovné znění přineseme zítra, skončil trojnásobným provoláním „slávy“ Spojeným státům a jejich presidentu, což bylo všemi přítomnými bouřlivě opakováno.

Tím byla mise, která se zatím následkem únavy po dlouhé cestě oddala zaslouženému odpočinku, probuzena, a slova se ujal sám její president Mr Morphy, jenž krátkými, ale hluboce procítěnými slovy vyslovil obdiv nad vřelým přijetím, jehož se jemu a jeho společníkům dostalo, zdůrazniv ryze humánní účel své cesty, vyslovil naději, že Republika československá pilnou prací, spořivostí a rozumnou umírněností na poli sociálního zákonodárství zaslouží si velkomyslné a nezištné pomoci, které se jí ze strany spojenců tak hojnou měrou dostává.

Jeho řeč vyslechli přítomní s hlubokým pohnutím, a když skončil, propukli spontánně ve frenetický potlesk.

Nato byli hosté, bouřlivě jsouce aklamováni nesčíslným davem, převezeni do hotelu Černý kůň, za tím účelem i se sousední Modrou hvězdou zabraného.

Večer pak uspořádána byla v Obecním domě slavnostní hostina, jíž se účastnili mimo jiné zvláště především sám dr. Kramáře, dále pak také…

(Pokračování referátu možno nalézti v příslušném čísle Nár. listů.)

 

III

Rozmluva

Osoby:

Mr John Morphy (Slečna u psacího stroje/ Sluha/František Červíček, zástupce českoslov. průmyslu bavlnářského/ Místo děje: Pracovna Mr Morphyho)

Sluha: Master, je tu nějaký běloch, prý jste si ho objednal (Podá navštívenku p. Červíčka.)

Mr Morphy: All right. Přiveďte ho sem.

Sluha (přivede p. Červíčka)

Pan Červíček: Vaše Excelence, vysoce blahorodý…

Mr Morphy: Sedněte si!

Pan Č.: Vaše Exce…!

Mr M.: „Tak zůstaňte stát. – Dal jsem si vás zavolat, abych se informoval o situaci zdejšího průmyslu bavlnářského. Vy se přeci zabýváte výrobou textilií?

Pan Č.: Ano, prosím, jsme tak smělí; jestli to Vaší excelenci snad není vhod nebo jestli si ráčí Vaše excelence přát, okamžitě zastavíme výrobu…

Mr. M.: Není třeba. – Máte suroviny?

Pan Č.: Po této stránce momentálně bychom stěží mohli posloužiti, ale snad…

Mr M.: Hm. All right. Slečno, poznamenejte si to. Tak. – A stroje máte v pořádku?

Pan Č.: Oh, prosím, samozřejmě v nejlepším, račte se sám…

Mr. M.: Hm. All right. Slečno, poznamenejte si to. Tak. – A co ta banda bolševická, dělnictvo? Nestávkuje?

Pan Č.: Je to prosím, strašná sebranka.

Mr M.: Hm. All right. Slečno, poznamenejte si to. Tak. – Abych se s vámi nezdržoval. Poslyšte, dáme vám za 500 000 dolarů bavlny.

Pan Č. (ohromen k sobě): Kriste pane na nebesích!

Mr M.: 250 000 dolarů nám zaplatíte do šesti měsíců s 12 ½ % úrokem…

Pan Č. (překvapením a blažeností vyvaluje oči do nemožnosti, otvírá ústa, těžce oddychuje): Veliký bože!

Mr M. (pozoruje ho, zaražen): No, není vám to snad vhod? Dobrá, zrušíme celý obchod, a basta. Můžete jít – ostatně počkejte, tu půl procenta by bylo možno popřípadě i slevit…

Pan Č.: Ale, ježíšmarjá, ne, ne, prosím! My s největší radostí třeba i 15 %…

Mr M.: Tak? Dobře, tedy zůstane při 15 %. Slečno, poznamenejte si to! – A druhou polovinu zaplatíte dokonale zpracovanými 50 % celkově dodaného množství – rozuměl jste?

Pan Č.: A-ano, poslušně prosím - - Vodu! (Stěží se drží, aby radostí neklesl)

Mr M.: Tak to tady podepište!

Pan Č.: (třesoucí se rukou podepíše předloženou mu smlouvu).

Mr M.: (osušuje podpis): Tak, a můžete jít.

Pan Č. (stále rozechvěn, stírá studený pot s čela a není s to hnouti se z místa)

Mr M.: Mám vás snad nechat vyvést?

Pan Č. (padne na tvář): Šlechetný spojenče! Velikomyslný dobrodinče! Jak děkovat…

Mr. M. (k sluhovi): Vyveďte ho!

Sluha (vyhodí pana Červíčka).

Opona.

 

IV

Z jiné původní zprávy Národních listů

…Po ukončení banketu odebrali se vzácní hosté v průvodu všech přítomných hodnostářů na Wilsonovo nádraží, kde po opětném srdečném rozloučení vsedli do zvláštního vlaku.

Vzácní hosté odvážejí s sebou nepřehledné množství zboží nejrůznějšího druhu, od koberců až po dámské klobouky, jež zde nakoupili nepochybně proto, aby ve své vlasti propagovali náš průmysl a vůbec podali důkazy vysokého stupně naší hmotné, kulturní i mravní vyspělosti. Návštěva americké dobročinné mise byla novým dokladem vřelých sympatií, jimž se československý národ těší u svých velikých spojenců, a jest si jen přáti, aby jejich důvěra v klidný, povlovný vývoj republiky nebyla zklamána ničemnou agitací nezodpovědných živlů, kteří ve své, z Berlína a Moskvy orientované mentalitě zapomínají nehynoucích zásluh, jichž si šlechetní spojenci o nás získali a pro něž zůstaneme jich věčnými dlužníky.