IVAN DOROVSKÝ

V nově založené edici Slavica Universitatis Masarykianae, kterou řídí slavista Ivo Pospíšil, vyšel první svazek –Slavomír Wollmann: SLOVANSKÉ LITERATURY VE STŘEDNÍ EVROPĚ (Masarykova univerzita, Brno, 224 str.). Soubor čtrnácti literárněvědných slavistických a srovnávacích studií mezinárodně uznávaného slavisty, dlouholetého šéfredaktora časopisu Slavia a reprezentanta československé (české) slavistické vědy v národních a mezinárodních slavistických orgánech Slavomíra Wollmana (1925–2012) pojednává nejen o slovanských i neslovanských středoevropských literaturách, nýbrž dotýká se rovněž dalších slovanských literatur v rámci meziliterárnosti a generální literatury. Píše mj. o slovanských literaturách ve střední Evropě, historické poetice a poetice slovanských literatur, o humanisticko-barokním slavismu, věnuje pozornost východoslovanské účasti v českém literárním vývoji, sleduje etnolingvistické a geokulturní souvislosti ve srovnávací slavistice po Josefu Dobrovském, hodnotí Šafaříkovo literárně historické dílo v kontextu doby, vyjadřuje se k periodizaci národního obrození i k typologii literárních směrů a proudů aj.

Ve všech Wollmanových pracích je výrazný srovnávací aspekt, hluboký ponor do současného stavu teoretických úvah o slavistice. Znovu se vrátil a zdůrazňuje postupy tzv. obecné (generální) literatury jako pojítko mezi národní a světovou literaturou. Polemizuje se zjednodušeným pojetím světové kultury jako elitního euroatlantického Panteonu. Výzkumy a závěry českého slavisty se vyznačují širokým heuristickým základem.

Slavomír Wollman, jehož otec Frank Wollman (1888–1969) byl významný literární slavista, poukázal ve svých studiích rovněž na světový vliv ruského formalismu, jak se projevil např. v díle V. Šklovského, R. Jakobsona aj., i strukturalismu a fenomenologie.

Velmi cenné jsou rozhovory a vzpomínky S. Wollmana Můj život mezi vědou a uměním. Vzpomíná v nich na četné osobnosti z vědeckého a kulturního života v průběhu několika desetiletí. V první části jsou Wollmanovy úvahy o slavistických a srovnávacích výzkumech a metodologických výhledech literární vědy, v další části podává profily a portréty významných vědeckých osobností jak českých a slovenských, tak také světových, např. J. Mukařovský, K. Krejčí, R. Jakobson, N. Tolstoj, V. V. Vinogradov aj.

S. Wollman působil dlouhá léta v československém, českém i Mezinárodním komitétu slavistů (1988–1993), a proto právem se znalostí věci zdůrazňoval význam mezinárodních slavistických sjezdů. V několika bodech o tom zhuštěně pojednal ve stati Literární slavica a počátku 21. století. Prolegomena a teze k srovnávacímu nástinu interních a externích korelací a kontrastů (s. 19–22). Podle S. Wollmana sjezdy slavistů musí zůstat sjezdy slavistů. To znamená: žádná Ostforschung, žádné ustupování stereotypům „středovýchodní Evropy“…Těžištěm problémových okruhů musí být filologie v tradičním širším, nebo v moderním užším pojetí. Slavistické sjezdy se konají každých pět let s různými přerušeními již od roku 1929. Loni se konalo v běloruském Minsku již patnácté mezinárodní setkání, příští sjezd se bude konat v Bělehradě v roce 2018.