EVA BRIXI
Ještě jednou k tobě
Jen tak mi přistála z nebe prvního prosince
Sněhová vločka na nose
Prý dopis milence
A zchladila mé ego pohádkové královny
Čekám teď na tebe na prince
Jsi můj nehodný
Mé prsty ledové vzkazy rozpouští
A srdce hloupé věčně odpouští
Píšu ti rampouchem
Erotické zkratky na pocukrovaný chodník
Pak už jen vykřičník
Do tvé hrudi
Byli jsme bohatí a budeme chudí
Dobíhám vlastní dech
Morálka nehřeje
Raději studí
Pro milence se otvírají
Dnes za tmy závěje
Na řasy nabírám šibalské zpoždění
Ačkoli nejsem vlak
Zametám tvoje stopy u vrátek
A opilec zpívá si nocí
Že je to tak
Romantika jak film pro pamětníky
Za televizním oknem leží
Hlasitost bezbřehá na každém programu běží
Ve snu vrůstám do tvé dlaně
A kdyby jen to
Je toho ode mne požehnaně
Lásce dávno odzvoněné
Objednávám ty nejrychlejší sáně…
Krátká
Už dávno jsem ti chtěla poslat
Aspoň dva řádky o štěstí
Jen jsem na to nějak zapomněla
V náruči tvé
Plné neřestí
Zákonitosti dnů
Panenka brouzdá ve větru
Sukně máchá po kalužích
V nohách svírá planetu
A touha nese její jméno na netu
Sní o stovkách lásek
Prý o mužích statečných
Jak boží kvásek
Baletka víla v pohádce
Přestala doufat po hádce
Už zas je u plotny
U varné desky
U trouby poezii kuchyňských knih
Čte si hezky
Něco na tom je
K chuti se vinou pánové
A obědvají česky
Talíř se plní divokou omáčkou
I tmavým masem plným sil
Nač je nám ticho dlouhých chvil?
Já česká krajina
Já česká krajina
Já už nebudu jiná
Budu se ti rozpadat pod rukama
Budu se ti drolit
Až jednou budu stará
Budu ti vonět hloubkou
A dýchat jak mech
Když mi začneš kreslit po zádech
Svými ústy
A psát tajné vzkazy
Plné láskyplné zkázy
Já česká krajina
Přijdu ti naproti
A budu vonět létem z koření
Zahradami
Kde nevěsty se nežení
I švestkami
I dotykem
Budu brzdit kamínkem
Tvé rozjezdy
Jež padnou v noci pod hvězdy
A budu tě líbat
Přestože obecenstvo netleská
Sesouvám se s věkem
Platím prostořekým šekem
Jak světice nebeská
Báseň na počkání
Píši ti báseň na počkání
Už nemám nikde stání
Můj milý imaginární
Vysněný a stokrát nechtěný
Smsky stáhly žaluzie
Korespondenci si náš namlouvačný večer
Asi moc neužije
Přenos dat je v umělém spánku
Má láska budoucí má na kahánku
Internet dostal zásah blackautem
Hvězdy překryla bouřka zamračeným sametem
Třeba jednou uvěříme slovům
A nepůjdeme o dům
Dál
Osud by se pousmál
Ještě potřebuji stihnout těch pár veršů
A zakřičet je do noci
Vždyť komu je rady
Tomu je i pomoci
O tom všem
Bazalkový podvečer
V jedné pražské čtvrti
Nikdo na mě neječel
Bohatým utíkali chrti
A za výlohou obchůdku
Eros v dámském prádle
Sestupoval ke mně po schůdku
Bazalkový podvečer
V jedné pražské čtvrti
Konečně byl o něčem
A neměl tisícero přebytečných chutí
Povídal jsi o ničem
Sledoval můj obličej
Netázal ses na to
Co bys chtěl
Mlčela jsem o tom všem
Co mohlo být slyšet
Bílé gladioly vyrostly mi z nebe
Květinářka poprosila tebe
O vstupenku do záhonu
A mně nechtělo se domů
Co vítr přinesl
Nestýskám si
Bude jinak
Mé jméno u zvonku na plotě
Už neplatí
Stačí se dotkout
Obejmout
Naposled ztišit tě
Vždycky to bylo o tom
Co se stalo
Jenže to je to trapné málo
Slzičky spouštím po tváři
Pánové se na to moc netváří
Je mi líto
Cos udělal
Ale můj kočár
Jede dál
Parfémem volám vzpomínky
Pravdu mají asi jen maminky
Co vítr přinesl
Zase jsi vzal
Cesta domů
Po chodníku kráčí věk
Na stole máš noviny
A přání z čistých řek
Na ledničce vzkaz
Udělej něco a nic nepokaz
Na stole máš kytku
Jednu malou výtku
Doma je doma
Ložnice navoněná
Vánoční kroky
Šustí v mrazivé trávě
Jdu domů
No právě
Na stole máš snídani
Ochutnej moje líbání
Horká neděle rozjímací
Někdy bych chtěla slyšet letní ticho
Snad hudbu včel a ptáků
Rokenrol rosomáků
Mít slunce ve vlasech
A žádná auta po silnici
Vábit milostné dálky z pohádek
Na okno klepou
Zmlklá strašidla a němí loupežníci
Nohy čechrám v jeteli
A v dálce voní lípy
Sedím si na zahradě v neděli
A od souseda zvučí
Slastné trylky pípy
Jen tak jemný vánek
Šustí po mé tváři
Rok otočil se v kalendáři
Kapři a štiky ohlíží se z vody za rybáři
Nedělní horko
Vysušilo slova
Vím
Že nemohu jinak
Než začít lásku znova
Kejklíř čas
Někdy se stmívá
Za pravého poledne
A vítr ve valčíku
Na chodníky usedne
S očima ve hvězdách
Za bílého dne
Krotím svůj stres
V kostýmku dam
Tričko schovávám
To je můj dres
Já vím Je to děs
Průběžně zuřím velice
Obchodní schůzka Hrom a police
Proti principu hodinových ručiček jsem bezmocná
Jako blázen Jsem zdravá nemocná
A postižená časem
Neslyšitelně se hádám s vlastním hlasem
Jak ráda bych líbala vzpomínky
A ruce vlastní matky maminky
Ale minuty prchají
V hlavě pod polštářem
I když se budík zastaví
Vteřiny v mobilu pro zlost stejně tikají
Kejklíř Čas Žonglér Šašek
Náš věk vybalil prostě z tašek