EVA BRIXI

Ještě jednou k tobě

Jen tak mi přistála z nebe prvního prosince

Sněhová vločka na nose

Prý dopis milence

A zchladila mé ego pohádkové královny

Čekám teď na tebe na prince

Jsi můj nehodný

Mé prsty ledové vzkazy rozpouští

A srdce hloupé věčně odpouští

Píšu ti rampouchem

Erotické zkratky na pocukrovaný chodník

Pak už jen vykřičník

Do tvé hrudi

Byli jsme bohatí a budeme chudí

Dobíhám vlastní dech

Morálka nehřeje

Raději studí

Pro milence se otvírají

Dnes za tmy závěje

Na řasy nabírám šibalské zpoždění

Ačkoli nejsem vlak

Zametám tvoje stopy u vrátek

A opilec zpívá si nocí

Že je to tak

Romantika jak film pro pamětníky

Za televizním oknem leží

Hlasitost bezbřehá na každém programu běží

Ve snu vrůstám do tvé dlaně

A kdyby jen to

Je toho ode mne požehnaně

Lásce dávno odzvoněné

Objednávám ty nejrychlejší sáně…

 

Krátká

Už dávno jsem ti chtěla poslat

Aspoň dva řádky o štěstí

Jen jsem na to nějak zapomněla

V náruči tvé

Plné neřestí

 

Zákonitosti dnů

Panenka brouzdá ve větru

Sukně máchá po kalužích

V nohách svírá planetu

A touha nese její jméno na netu

Sní o stovkách lásek

Prý o mužích statečných

Jak boží kvásek

 

Baletka víla v pohádce

Přestala doufat po hádce

Už zas je u plotny

U varné desky

U trouby poezii kuchyňských knih

Čte si hezky

 

Něco na tom je

K chuti se vinou pánové

A obědvají česky

Talíř se plní divokou omáčkou

I tmavým masem plným sil

 

Nač je nám ticho dlouhých chvil?

 

Já česká krajina

Já česká krajina

Já už nebudu jiná

Budu se ti rozpadat pod rukama

Budu se ti drolit

Až jednou budu stará

Budu ti vonět hloubkou

A dýchat jak mech

Když mi začneš kreslit po zádech

Svými ústy

A psát tajné vzkazy

Plné láskyplné zkázy

 

Já česká krajina

Přijdu ti naproti

A budu vonět létem z koření

Zahradami

Kde nevěsty se nežení

I švestkami

I dotykem

Budu brzdit kamínkem

Tvé rozjezdy

Jež padnou v noci pod hvězdy

 

A budu tě líbat

Přestože obecenstvo netleská

Sesouvám se s věkem

Platím prostořekým šekem

Jak světice nebeská

 

Báseň na počkání

Píši ti báseň na počkání

Už nemám nikde stání

Můj milý imaginární

Vysněný a stokrát nechtěný

Smsky stáhly žaluzie

Korespondenci si náš namlouvačný večer

Asi moc neužije

Přenos dat je v umělém spánku

Má láska budoucí má na kahánku

Internet dostal zásah blackautem

Hvězdy překryla bouřka zamračeným sametem

Třeba jednou uvěříme slovům

A nepůjdeme o dům

Dál

Osud by se pousmál

 

Ještě potřebuji stihnout těch pár veršů

A zakřičet je do noci

Vždyť komu je rady

Tomu je i pomoci

 

O tom všem

Bazalkový podvečer

V jedné pražské čtvrti

Nikdo na mě neječel

Bohatým utíkali chrti

A za výlohou obchůdku

Eros v dámském prádle

Sestupoval ke mně po schůdku

 

Bazalkový podvečer

V jedné pražské čtvrti

Konečně byl o něčem

A neměl tisícero přebytečných chutí

 

Povídal jsi o ničem

Sledoval můj obličej

Netázal ses na to

Co bys chtěl

Mlčela jsem o tom všem

Co mohlo být slyšet

 

Bílé gladioly vyrostly mi z nebe

Květinářka poprosila tebe

O vstupenku do záhonu

A mně nechtělo se domů

 

Co vítr přinesl

Nestýskám si

Bude jinak

Mé jméno u zvonku na plotě

Už neplatí

Stačí se dotkout

Obejmout

Naposled ztišit tě

Vždycky to bylo o tom

Co se stalo

Jenže to je to trapné málo

Slzičky spouštím po tváři

Pánové se na to moc netváří

Je mi líto

Cos udělal

Ale můj kočár

Jede dál

Parfémem volám vzpomínky

Pravdu mají asi jen maminky

Co vítr přinesl

Zase jsi vzal

 

Cesta domů

Po chodníku kráčí věk

Na stole máš noviny

A přání z čistých řek

Na ledničce vzkaz

Udělej něco a nic nepokaz

Na stole máš kytku

Jednu malou výtku

Doma je doma

Ložnice navoněná

Vánoční kroky

Šustí v mrazivé trávě

Jdu domů

No právě

Na stole máš snídani

Ochutnej moje líbání

 

Horká neděle rozjímací

Někdy bych chtěla slyšet letní ticho

Snad hudbu včel a ptáků

Rokenrol rosomáků

Mít slunce ve vlasech

A žádná auta po silnici

Vábit milostné dálky z pohádek

Na okno klepou

Zmlklá strašidla a němí loupežníci

 

Nohy čechrám v jeteli

A v dálce voní lípy

Sedím si na zahradě v neděli

A od souseda zvučí

Slastné trylky pípy

 

Jen tak jemný vánek

Šustí po mé tváři

Rok otočil se v kalendáři

Kapři a štiky ohlíží se z vody za rybáři

 

Nedělní horko

Vysušilo slova

Vím

Že nemohu jinak

Než začít lásku znova

 

Kejklíř čas

Někdy se stmívá

Za pravého poledne

A vítr ve valčíku

Na chodníky usedne

S očima ve hvězdách

Za bílého dne

Krotím svůj stres

V kostýmku dam

Tričko schovávám

To je můj dres

Já vím Je to děs

Průběžně zuřím velice

Obchodní schůzka Hrom a police

Proti principu hodinových ručiček jsem bezmocná

Jako blázen Jsem zdravá nemocná

A postižená časem

Neslyšitelně se hádám s vlastním hlasem

Jak ráda bych líbala vzpomínky

A ruce vlastní matky maminky

Ale minuty prchají

V hlavě pod polštářem

I když se budík zastaví

Vteřiny v mobilu pro zlost stejně tikají

Kejklíř Čas Žonglér Šašek

Náš věk vybalil prostě z tašek