JAN ALCHYMISTA

Do celosvětového mlýna rozpravy o výhodách a negativech globalizace bych rád přispěl svou troškou, překvapivě na její obranu. Jsem si jist, že dokonalá globalizace bude znamenat konec i jednoho těžkého, planetu čím dál víc plundrujícího a poškozujícího nesmyslu. Tím nesmyslem se postupně, ale téměř nezadržitelně stává turistika, která kdysi byla a podnes zčásti ještě je obohacením poznání a radosti z něho, zdrojem nečekaných zážitků, vytržením z jednotvárného koloběhu života na jednom místě, z bytí v jedné krajině a s lidmi stejného nebo podobného údělu.

Říkalo se tomu výprava „za hranice všedních dní“ a byla to více nebo méně dosažitelná meta.

Velký básník snil o možnosti „procestovat všecky vteřiny“, téměř každý čtenář toužil aspoň se projít po městech, v nichž byly doma postavy strhujících románů, stoupat na slavné kopce, nahlédnout do cel, kde byli vězněni a odkud se dokázali dostat dobrodruzi a někdy i nevinné oběti, pobýt chvíli v ateliérech slavných malířů, povečeřet u stolu, „u kterého psával starý Goethe“, nebo v Krakově aspoň zahlédnout Galczyńského začarovanou drožku.

Po desítiletích zabírajících téměř celou polovinu minulého století, kdy byla mezistátní turistika pro našince výrazně omezena, zatímco i příslušníci národů poražených ve druhé světové válce rajzovali po světě, kam se jim zamanulo, a byli vítáni jako devizový příliv i u nás, vyrazili Češi a Slováci houfně do světa, aby dohnali, co zameškali a uviděli, aby absolvovali co nejvíc. A taky aby se pochlubili, kde všude a v jakých exotických destinacích už byli.

Spolu s luxusním autem, hodinkami a ohozem světové značky, s paláckem za vysokou zdí a na dobré adrese staly se výlety na drahé dovolené a výpravy do nebetyčných pohoří certifikátem vzestupu a přístupu do nejvyšších společenských kruhů.

Střední vrstvy rády napodobují boháče, hrají si na lidi movitější, a protože stále se tenčící vrstva mezi magnáty a chudáky byla a stále ještě je početně značně významná, turistický průmysl jí vychází vynalézavě vstříc.

Místo čtrnáctidenních a delších dovolených u nedalekých slaných vod nabízejí se víkendové, týdenní a desetidenní pobyty i u vzdálenějších moří (ačkoli zdraví sotva mohou prospět), namísto třítýdenních poznávacích zájezdů jsou tady i pro mizerně placené učitele a podobné profese a také pro důchodce cenově dostupné poznávací zájezdy jen několikadenní, během nichž turisté projedou nebo proběhnou dvě slavná města den co den, a „to nejlepší z“ vidí, totiž zahlédnou jen z autobusu nebo v poklusu za majáčkem čilého průvodce cestovky dopřávající svým klientům možnost předstírat, že vše významné už viděli, a to za cenu, že vlastně nikde neviděli nic, nemohli si v klidu ochutnat místní speciality, ba ani nadechnout se neopakovatelné atmosféry.

Tomuto mrhání bohatstvím země (co jen nafty, benzinu a kerosinu denně padne na takovou hektickou turistiku) bude co nevidět konec, neboť globalizace na jedné straně zlikviduje svéráz jak v odívání, tak v kuchyni, všude bude k pití a co na sebe totéž, a na straně druhé nejen v Mexiku, ale všude budou hospůdky mexické, nejen v Řecku, ale na obou polokoulích a ve všech pásmech řecké, čínské, hanácké i toskánské, s importovanými kuchaři i číšníky. Všude bude k dostání zboží z celého světa, relativně levné z produkce nadnárodních průmyslových gigantů, o něco dražší z míst kdysi vyhlášených tradičními řemesly, ale což se už dnes nevyrábí uherák i na Moravě?

Až konečně globalizace totálně zvítězí, svět bude jednak všude stejný, jednak bude všude k mání rovněž jinakost. Proč proboha cestovat kamkoli, když nikde nebude svět jiný, a postačující vzorky veškeré jinakosti kulturní i gastronomické budou k dispozici kdekoli. Mořské pláže se zřídí (a také už se zřizují) i ve vnitrozemských městech a patrně se i osolí některé rybníky; vydělá se na tom víc než na sladkovodních rybách, a kdoví, třeba se tam budou moci chovat i žraloci, tuňáci, sledi a chobotnice.

A budou bývalé rybníky podsolené, průměrně slané a přesolené, plně nahrazující zážitky od Mrtvého moře, zvlášť atraktivní pro neplavce. U každého takového rybníka bude cedule vyznačující stupeň nasycení mořskými solemi, například: Slanost jižního Jadranu.

Naopak v subtropech a rovníkových státech se uměle zasněží i nevysoké kopečky a postaví se lyžařské vleky. Domorodci u nich získají (jak už teď o tom sní evropské elity) kýžené pracovní pozice a nebudou mít důvod hledat štěstí na severu.

Už teď se budují rovněž dokonalé napodobeniny slavných staveb, ba i historických měst, a jistě dojde i k jejich zalidnění herci (tak se odpomůže přehercování v zemích, kde každý sní o Oscarech), kteří budou hrát mistry, tovaryše a učně cechu tu mydlářského, tu katovského, a pouliční ruch zajistí už dnes přemnožená nočňátka.

Dneska u nás přemnožení apotekáři se hravě přeškolí na alchymisty.

Požehnaná globalizace. Zahubí nesmyslnou hektickou turistiku. Co na tom, že nelítostně dorazí a pohřbí už nyní skomírající radost z cestování po tom širém a různém světě?

A odpadne namáhavé učení se cizím jazykům, postačí naučit se anglicky a navždy zapomenout mateřštinu. Na tom se už ostatně – nenápadně i nápadně – pracuje.

Je ovšem otázka, nebylo-li by rozumnější naučit se raději čínsky.

V čase nezadržitelně se prosazující imagologie rázem vyniknou všecky přednosti obrázkového písma; náhle bude „in“ a všecky azbuky, abecedy atd. „out“; nepomůže jim ani outdoorová reklama.