JAROSLAVA DVOŘÁKOVÁ

Boj proti lidské přízemnosti a obhroublosti nikdy nemůžeme vyhrát.

Ale nikdy nesmíme tento boj vzdát.

Jan Werich

ZTOHOVEN je česká diverzně-umělecká skupina, zabývající se undergroundem, performancí, reklamou, mediálním objektem. Skupina má dosud dvacet až sto členů, kteří vystupují pod svými „uměleckými“ jmény.

A poněvadž se tato kontroverzní skupina odvážila činu, který by byl v každém civilizovaném státě považován za čin trestní,právem očekává velká většina stále ještě existujících slušných občanů České republiky spravedlivý rozsudek tzv. umělců moderního umění, demoralizujících umění skutečné.

A tak se dovídáme, že „Ideou ZTOHOVEN je projekt Paralelní polis, zaměřený na rozvoj paralelních společenských, ekonomických struktur, nezávislých na centralizované autoritě státní moci. Skupina tímto projektem rozvíjí předchozí politicky orientovaný projekt o myšlenkový základ hackerovského hnutí, který je založen na maximální ochraně svobody a soukromí člověka a vzdoru autoritářským tendencím státní moci. Za tímto účelem vyhradila skupina autonomní prostor v rámci domu Paralelní polis, kde sídlí hackerspace, Institut kryptoanarchie, orientovaný na společensko-politické otázky 21. století. Koncept Paralelní polis pochází z okruhu teoretiků, soustředěných kolem hnutí CHARTA 77. ZTOHOVEN tímto názvem zamýšlí znovuotevřít pozapomenutý princip uspořádání a hodnotového ukotvení společnosti a aktualizovat jeho platnost pro moderní společnost.“

Autoři, kteří mají na svém kontě již nejednu kontroverzi, zneuctili Pražský hrad, a především referendem zvoleného českého prezidenta, když převlečeni za kominíky pronikli na střechu Hradu a vyměnili prezidentskou standartu za rudé trenýrky. Prezidentskou standartu, znak české státnosti, odcizili.

Nemálo byli udiveni, ba rozhořčeni ti, kteří byli svědky dialogu Martina Komárka,dříve víceméně satirického novináře, nyní poslance za hnutí ANO, s moderátorem ČT24 Jiřím Václavkem, v pořadu Hyde Park 21. 9. t.r., Komárkovým benevolentním přístupem k aktu zesměšnění a zkompromitování prezidenta republiky skupinou ZTOHOVEN.

Moderátor citoval prohlášení této skupiny, že „dnes nad Pražským hradem konečně zavlála standarta muže, který se nestydí vůbec za nic“.

Na dotaz moderátora, zda Komárka akce skupiny ZTOHOVEN rozesmála, anebo se na ně zlobí, odpověděl jednoznačně, že rozesmála;považuje to za podařený šprým,že jde o takový „kousek“ umělců, kteří na sebe chtějí upozornit, neboť dnes, kdo není zrovna populární zpěvák v nějaké bulvární soutěži nějaké bulvární televize, musí dělat kontroverzní akce s politickým podtextem,aby se o něm (o nich) vědělo. Jediné, co by poslanec Komárek vytkl, že je to takové angažované umění, zatímco on má raději l‘art pour l‘art. Komárek považuje také za umění kupř. „přetřít tank narůžovo“, dát velká mimina na žižkovskou věž, anebo rozsvítit – což by bylo podle jeho názoru mírumilovnější – to velké srdce nad Hradem; považuje to za jeden symbol Jiřího Davida Václavu Havlovi, a druhý, ty červené trencle, které skupina ZTOHOVEN dala Miloši Zemanovi. K tomuto svému mínění by ještě Komárek napsal i esej, neboť to rozhodně považuje za velké projevy moderního umění,i když kontroverzní.

Podle Komárka nejsme zvyklí na ostrou satiru; uvádí u nás vydávané časopisy, v nichž se jde až na hranu Charlie Hebdo, který sice není tak slavný, jako kupř. Zelený Raoul, ale tam jsou věci napsány. Tady však někdo sebral standartu a dal tam ty trencle, takže to už povýšil dál.

ZTOHOVEN tímto počinem chtěli na sebe strhnout pozornost a možná, že chtěli pomstít jinou avantgardní moderní uměleckou skupinu,kterou Miloš Zeman – podle Komárka – zbytečně znevážil,myslí tím samozřejmě Pussy Riot,které udělaly podobný skandál. Nikdo by si těchto ruských punkerek vůbec nevšiml, kdyby ty orgie nekonaly v pravoslavném chrámu a posléze v obchodním domě, jenže musí se do toho dostat ten politický symbol,pak si vás někdo všimne. A v tomto smyslu se tím symbolem stal Pražský hrad, prezidentská standarta a naše zbožná úcta k úřadu prezidenta.

To je masarykovská tradice, které se sice Komárek nevysmívá, ale je to poněkud přehnané, protože prezident nemá příliš velké pravomoci, ale sídlí na strašně velkém hradě a těší se obrovské popularitě a cokoliv řekne, všude se probírá, zatímco civilní prezidenti, kteří mají podobné pravomoci, v Rakousku či v Německu, se podobné pozornosti netěší. (Kde by měl tedy podle Komárka český prezident „sídlit“?, pozn. jd)

Pokud jde o éru „gumáků“, kterou moderátor připomněl, napsal Komárek občas nějaké scénáře. Pravidelný pořad Petra Jablonského Neuvěřitelný týden (TV Barrandov) považuje však Komárek za úžasný a napsal pro něj několik internetových programů, neboť Miloš Zeman už jen svou dikcí, svou výrazností si říká, aby ho někdo shodil, a to se dá krásně udělat. Je tedy velmi snadný terč pro vtipy, podobně jako byl Václav Klaus.

Pane Komárku, daleko vhodnějším objektem podobného „úžasného umění“ Jablonského by byl vámi napsaný scénář pro nečeského politika Karla Schwarzenberga,představitele Pražské kavárny (a jeho kamarádů z mokré čtvrti), jenž až sofistikovaným způsobem zasahuje do české politiky, a nejen rozděluje, nýbrž přímo rozbíjí jednotu českého národa.

Slaboduchý pořad Neuvěřitelný týden, stejně jako slaboduchý, avšak dobře zaplacený jeho autor Jablonský, jde nad hranici satiry, nad hranici vkusu a dehonestuje osobnost prezidenta republiky Miloše Zemana, a je tedy i na hranici českých zákonů.

Komárek, jak uvádí, české zákony sice ctí a má v úmyslu respektovat drobná omezení, která dáváme svobodě projevu,je však zastáncem projevu ve smyslu prvního dodatku americké ústavy,to znamená absolutní. (Jak by se asi podle americké ústavy zachovali v takovém případě prezidenti USA a NSR?, pozn. jd)

Pokud jde, pane Komárku, o „drobná omezení ve svobodě projevu“, velmi se mýlíte. Pravdu se i dnes většina českých občanů obává vyslovit, a to z obav z existenčního postihu osobního, anebo z postihu svých potomků.

Z téměř hodinového pořadu ČT24 (Hyde Park) nelze zde do důsledku vyčerpat vše, čím Martin Komárek znehodnotil nejen sebe, nýbrž i památku svého otce, Valtra Komárka. Není bez zajímavosti, že do tohoto pořadu jsou zváni politici, historici, působící na vysokých školách, popř. umělci, vyjadřující stejné politické názory, které moderátoři ochotně podsouvají.

Současnému poslanci hnutí ANO Martinu Komárkovi je pak třeba připomenout, že má-li svoboda jednoho (jedněch) být zároveň pošlapáním lidské důstojnosti druhých, pak nic dobrého nečekejme. Naštěstí je však i dnes možno uvést četné příklady skutečného umění z literatury, hudby, divadla i umění výtvarného, které ještě dokáže odsoudit toto morálně pokleslé umění a klade požadavek, aby umění člověka povznášelo.

Pokud se Komárek považuje za znalce umění,jistě dovolí připomenout slova významného literárního historika i kritika umění:

„Nepodceňujme nijak ony velké duchy, kteří dovedli bojovati za svobodu (svou i svobodu svého lidu) a kteří dovedli někdy postavit tvrdé čelo proti celé společnosti; kteří šli také v užší oblasti estetické tvrdošíjně za svým lepším poznáním, třebas proti dočasnému obecnému vkusu. Ale ti právě měli docela jiné pojetí svobody, než jaké se nám často presentuje v diskusích. Neboť každá svoboda je svobodou, teprve když má svůj řád.A všecko to bohémství, které bylo donedávna tak moderní a které dnes jako by ožívalo pod modernějšími formami, vidělo svou svobodu – dovolte tu slovní hříčku – právě v neřádu.Svoboda se viděla v tom, aby se každá osobnůstka mohla řídit jen svým vnitřním hnutím a svými často zcela subjektivními a náhodnými nápady – které se hned vydávaly za geniální – a nemusila brát zřetel na ostatní lidi. Kam však vede taková svoboda? Poslední důsledek takto chápané svobody by byla anarchie, myšlenková i estetická. Především však: Dovedou lidé, kteří chápou svobodu takto úzce individualisticky, se oddat vůbec nějaké velké myšlence? Jakou svobodu hájí a hájili by? Svobodu osobní svévole?“

To jsou slova Bedřicha Václavka z roku 1938, od jehož umučení nacisty v koncentračním táboře Osvětimi uplynulo letos 72 roků.

Jeho památku tímto článkem připomínáme.