JIŘÍ STEGBAUER

MUDr. Věře Dolejšové

Křídla dveří chrámu na Staroměstském náměstí

dvě půle srdce

k rudému kalichu na prosté kutně

Po tobě a podobojí Mistře Jene

jehož jsem už tolikrát marně vzýval

pro návrat k sirotkům

Richard Pachman zas hudbou odemkne

cesty k táborům dětských domovů

a dětem v nich bez domovů

v době kádí s odloženými šperky

úst kaprů

lapajících po jistotách svých vod

Před zkouškou not a písní

sama se píše skladba

do šepotu našich slov:

– V očích vám, drahá paní, září vánoční stromky…

– Stromky? V očích?

– Tam v každé jejich tmavé hnědi

se zrcadlí chrámový strom!

Snad světel díků těch

jimž i jehličkami jste vyhnala

vosí hnízda z těl

A dál co nastalo

opravdu to nezažít

nikdy bych chrámům sílu nevěřil:

náhle odkudsi shora slétá

neviditelné objetí

jako dech milenky mezi polibky

před přijímáním podobojí klína

V takovém bych se jednou rád

navždy odebral vzhůru

– Cítila jste tu hřejivou vlnu?

– Ne. Ale jsme právě uprostřed chrámu

a tak hladí jen andělé…

Už nikdy se asi nedovím

zda tak opravdu hladí andělé

Ale pokud ano

přilétli z vašich očí