JAKUB STEIN

Pánové Roubíček a Kohn si zavolali a nějak se nemohli dohodnout, kdy zaskočí na gábl do svého Louvru, kam mají oba dost daleko, a když je čas a nikoli nečas, bývá to pěkná procházka, a tak se dohadovali, kam na chvilku zajít. Shodli se, že to není jen tak, a že si musí začít dávat pozor na vlaječky u jednotlivých podniků; aby jim nejen chutnalo, ale taky aby tam mohli.

- Četli to taky, pane Kohn, četli poslední Poslední slovo pana profesora Putny v Lidovkách?

- Ale ale, pane Roubíček, že váhaj. Pana Putnu nevynechám, to je vzdělaný pán a vždycky ví, co se patří a nepatří. Co se nosí a co letí správným směrem. Dycky dycinky se jeden poučí.

- Takže vědí, jak pan Putna předoslavil na obou stranách Bílých Karpat výročí vzniku Československa.

- Jak si zazpíval „amerikánské písně“ o tom, jak se chudí z pomezi Moravy a Slovenska měli na práci za oceánem, jak se jim v tom Nevjorku stýskalo a jak byli fascinováni tím vpravdě Novým světem.

- A jak byl potom pan Putna na Štefánikově mohyle znepokojený, že slovenská vlajka u ní pěkně vlála, evropská ležela schumlána dole. Nebylo to po akci nějakých zuřivých euroskeptiků?

- Jak by nebyl, demokrat každým coulem, jak by nebyl znepokojený. A případné pachatele pan Putna možná jen náhodou, jen že zapomněl, nenazval nějakými zuřivými slovenskými ztohovenci. Že mu to srovnání nějak nepřišlo na mysl!

- A potom to zklamání ve Štefánikově rodišti. Hledal s přáteli v té sychravě nějaké zahřátí, zajásal nad penzionem s maličkým znakem Evropské unie a s cedulí, že byl opravený za evropské peníze. Ale ouha: „Mnohé větší vlajky hlásají něco docela jiného. Vlajka slovenská – a vlajka srbská – a vlajka separatistického, ruskými vojsky při životě udržovaného pseudostátu Donbas.“

- Chudák pan Putna. Hledal, kde se zahřát…

- … a dohřál se takovou hrůzou, že radši dál hladověl a žíznil.

- „Tož tady si halušky nedáme,“ pravil a na věčnou svou památku to pak i otiskl v demokratických Lidových novinách. Tady „se uchytila kremelská propaganda, šikovně navazující na panslovanské iluze raných národovců“.

- Nic jim to, pane Roubíček, nic jim ten páně Putnův bojkot nepřipomíná?

- No on si demokrat pan Putna jaksi nevzpomněl, že správný árijec by pro začátek nebyl vkročil do židovské krčmy. A ani jak to bylo dál. Jak se i páni v civilu profesoři filozofie, za války v uniformě SS činili na konečném řešení židovské otázky. Taky začínali štítivým bojkotem těch druhých.

- Co myslej, jak dlouho potrvá, než si i tu v Praze budeme muset dávat pozor, jestli někde nevlaje nějaká srbská nebo donbaská vlaječka? Tak se prozatím maj.

A pánové zavěsili.