JIŘÍ JÍROVEC

Úsloví „všechno souvisí se vším“ bývá připisováno Leninovi a možná právě proto bylo nahrazeno vhodnějším „nic nesouvisí s ničím“, což je v podstatě staré známé „rozděl a panuj“, tedy přístup umožňující vytrhovat jednotlivé mezinárodní události z jejich geopolitického kontextu a tím potlačovat škody, které by mohly způsobovat „naší“ propagandě, což můžeme pozorovat na Kosovu a Krymu,

tedy událostech, jež stačilo zjednodušit vsunutím jmen zlosynů Miloševiče a Putina, která zastínila historické souvislosti i skutečný sled událostí, například absolutní podvod se smlouvou z Rambouillet, po jejímž odmítnutí Miloševičem následovalo 90 dní bombardování Srbska a podepsání smlouvy pro Srby daleko přijatelnější, aby se s odstupem času zapomnělo na podrobnosti a Kosovo bylo proti všem slibům uznáno za svobodný a nezávislý stát který se osvobodil ze srbského jha, pravda jen do té doby, než začali z Kosova proudit uprchlíci do EU, a to ne před válkou, ale proto, že bomby stejně jako kdekoli jinde nepřinesly blahobyt, nebo jinak řečeno ze země, do níž osvoboditelé nebyli ochotni investovat tolik, aby se stala výkladní skříní Západu a jeho úspěchů v šíření demokracie a jiných hodnot, které postrádáme v jiných ještě „neosvobozených“ zemích, a časem na ně na churavé pošleme „letce a místo desinfekce bomby“, protože již není středověk, jak kdysi zpívali V+W, což neznamená, že onu dobu nevracíme do rozvrácených států jakými jsou Libye, Irák, Afghánistán a naposledy Sýrie, tedy zemí, jejichž osud je rovněž vysvětlován našemu vyspělému občanstvu opatrně a bez souvislostí, které by mohly prosté selské rozumy vést k přesvědčení, že to je všechno zpackané a že se podařilo rozvalit relativně sekulární státy a obnovit náboženské a kmenové střety, v Sýrii se to ještě zcela nepodařilo a Asadova vláda, nepříjemná svými historickými vazbami na SSSR a později na Rusko, přetrvává přes všechna obvinění, že se chovala tvrdě k vlastní opozici, což bychom dělali taky, kdyby vyspělost naši demokracie byť jen náznakem připouštěla právo opozice nahradit stávající ekonomicko-politický systém něčím pro svět lepším, než je ten současný, mohutně podporovaný bezmyšlenkovými tanky, jejichž sterilita je zárukou klidu, politiky navíc chráněné nepřetržitým klvaňováním v médiích, která dovedla již zmíněnou metodou vytrhování událostí z nepotřebného kontextu zjednodušování na myšlenkovou úroveň primitivů k dokonalosti nebo přesněji ad absurdum, čehož důkazem je to, že donekonečna slyšíme, že Turecko mělo právo obhájit svoje území a sestřelit ruské letadlo, které bombarduje Turkmeny sídlící v syrském pohraničí, ale jsou proti Asadovi a Turecko je tedy chrání, kdežto stejná země je ochotna bombardovat Kurdy, kteří rovněž nejsou na jejich území, ale jsou jim potenciálně nebezpečni, takže k čertu s flagrantním narušováním syrského nebo iráckého vzdušného prostoru, které se nepočítá, když jde o náš a ne jejich prostor, což je takový zavedený zvyk, umožňující třeba Francii, aby protivné země v Africe bombardovala jak se jí zachce a pak se divila, že tím tak nějak nezískává srdce a duše tamních obyvatel, ale spíš podporu zkorumpovaných vládců, jimž spolupráce s mocnými do jisté míry zaručuje setrvání u moci, i když se naši zkurvysyni znelíbí, jak je zřejmé z osudu Husseina a Kaddafiho, tedy v právnickém slova smyslu spolupracujících a později překlasifikovaných na nespolupracující obviněné, kteří nakonec nebyli postaveni před nějaký soud, protože nebylo v zájmu Západu, aby se na světlo dostaly detaily o spolupráci s nimi nebo detaily o plánování teroristických útoků a organizování teroristických skupin například bin Ladenovy, jíž USA přišily na triko veškeré možné zlo za vším zlem, aby jejich vojáci nakonec splnili jen polovinu úkolu dostat ho živého a nebo mrtvého a odbouchli ho někde v Pákistánu, tedy pokud to je pravda, a nechali s ním odejít všechny důkazy a informace, které mohl mít, zejména ty související s řízením symbolu všeho zla al-Quady odněkud z jeskyně Bora-Bora, tedy organizace, která nebezpečností předcházela formálně neexistující islámský stát, jehož zmíněním se dostáváme do chaosu současnosti, tedy do tragikomična, na které platí slovenské „len vzdychnuť a zaplakať“, tedy situace, v níž Západ na jedné straně podporuje „umírněnou opozici“ proti Assadovi, aby se zbavil celkem demokraticky zvoleného presidenta Sýrie, ale na druhé dodává tak nějak proti vlastní vůli zbraně a vozidla nebezpečnému státu/nestátu, kšeftuje/nekšeftuje s ropou a bombarduje/nebombarduje ropná pole a dopravní infrastrukturu, protože by obnova z trosek byla příliš nákladná až to jednou nějak dopadne, a mezitím se obchoduje/neobchoduje s historickými památkami, které by „kozomrdi“ rádi vykšeftovali za zbraně, a vedle toho všeho se vedou diplomatické disputace, jestli dát Turecko na seznam bezpečných zemí, nebo kolik miliard by tato země měla dostat, aby udržela dva miliony uprchlíků na svém území a kolik mu dát miliard za to, že nakonec absorbuje dva miliony uprchlíků, které má na svém území, což je pro Turky, neboli jak Švejk praví „ty pohanský psy“, zapeklitá situace, jelikož status svobodné země znamená povinnost uprchlíky roztřídit na politicky vhodné pro získání politického asylu a kontaktovat cílové země, aby si je vzaly, jenže těch je nedostatek a proti dělení se o kus žvance vzniká odpor vnesený několika hesly mezi to které domácí publikum, i když země jako Německo a Švédsko ukázaly vlídnější tvář a přijaly percentuálně větší počet uprchlíků, což spolu s prohlášením kancléřky Merkelové vyvolalo nelibost v těch státech, kde se mluví o nepatrném počtu možných přistěhovalců a vyvolává atmosféra strachu z ohrožení našich hodnot, proto je Merkelová kritizována, přestože se snažila zabít dvě až tři mouchy jednou ranou, tedy to že velký počet uprchlíků již letos přišel a je lépe získat jejich srdce, než je nasrat přiznáním statusu nechtěných podlidí, nehledě na to, že Německo stejně jednou bude potřebovat nové lidi, aby nezačalo vymírat, a tragikomedie s lidskými osudy se točí a točí a točí, žongléři slov nadhazují právo na suverenitu a všechny již dávno vyprázdněné pojmy a neexistuje tečka, která by zastavila politiky, jejichž šílenost se podobá válečným zločinům, lze nalézt jen skromné zakončení věty, kterou jste právě dočetli.