NEVIO SPADONI
Rekviem v re minor
Rekviem za anděly – tyhle noty
mi semelou mysl
Motýli bloudí mezi cypřiši míříce k létu
Kéž bych si mohl odnést
aspoň voňavou mátu a harmoniku
která si hoví na pohovce
Pevně uchopit
Až spatříme káně v letu
a oheň který rozdrásal vzduch
necháme běžet sny
Ples kleštěnců
Oblékl jsem se do víry
že nejsem střed světa
Mnohokrát jsem uviděl sám sebe
tady i tam současně
Řeknete si: blázen
ale když o tom přemýšlím
jsem živý nebo mrtvý?
A ti co se mi ve snu posmívali
že jsem se nepohnul ani o píď
kde je jim konec?
A přece se bojím zavrhnout
směsici hlasů oněch posměvačů
Vždyť přece všichni bez rozdílu
trpíme horečkou těchto dní
zimniční motýli přibití na prkénko
opilí a jako krtci slepí v labyrintu cest
které vedou nikam
Krvavá komedie nemá konce
Jak hlinění panáci podél cesty
křepčí a tlačí se dopředu vykleštění lidé
Tanec motýlů
Naše křišťálové sny se roztříštily
do slov pronesených nahlas
i do těch která jsme smlčeli
Motýli tančí kolem slepých lampionů
maskovaných popelavou září
Jsme opojeni večerem s přáteli
Jsou připraveni kdykoli zatleskat a opatrně se vytrácet
když hvězdy hasnou jedna po druhé a okolní svět se stmívá
Má smysl zraňovat se navzájem
když po nás zůstane jen jed zašlé slavnosti?
Slavnost
Posledním výkřikem zábavy
končí večerní slavnost
mezi zbytky cukrátek a sklenicemi
Není kdo by ji prodloužil
tlumený praskot bengálského ohně
uhasil zbylá světla:
všechno se stáhlo do tmy
jen viditelná krev
nám crčí proudem po spáncích
Spěch
Nakonec tě znechutí záplava slov
bezbřehý proud lichotek zástupců lidu
kejhajícího hejna hus na náměstí
Nechybí ten kdo prodává kouř i ten kdo ho kupuje
Včera jsem potkal na via Cavour muže
kráčel bos a roztrhaný
a s nepatrnou úklonou vyzýval kolemjdoucí:
„Klidně běžte první já mám čas!“
Byl jsi ve větru
Už odmalička jsem tě hledal
Byl jsi ve vánku který rozechvívá tamaryšek
v tlumeném štěbetání ptáků ladících ve výšce hlas
který přehluší plané hlasy dole
Byl jsi slávou prostého venkova
radostí i křížem mé rozvětvené rodiny
zašlými kroky ztracenými zimními večery
smazanými stopami ve sněhu
Jsi hlas ticha souznícího s hlasem srdce
jsi přemožitel krušných chvil
jsi čistá fontána jsi slovo jsi znamení
jsi ztracený bratr který mě zavolal
a já se k němu tisknu ze všech sil
Slova útěchy
Dvě drobné mince dobré pověsti
našetřené verše roznesené tam i onde
Lehce se četly a bezděky zmírnily úzkost
kohosi neznámého se svěšenou hlavou který je ani nečetl
jako by se jednalo o zázračný lék
o závan laskavého větru
který tě vrátí na náves rodné vesnice
EUGENIO VITALI
Tři básně
Zdeňku Frýbortovi
I.
V mysli skleněného anděla
tě zobrazuje vesmír
Žena na schodišti
s níž jste si vyměnili pohledy
Políbil jsi jí ruku
Ještě slyším tvůj hlas
i když ses navždy odmlčel
Byl jsi cikán a taky karbaník
ale vždycky jsi to popíral
Sliboval jsem ti odvetnou hru
ale ty ses jen usmíval
II.
Dvojitý je člověk
dvojitá je ozvěna slávy
dvojité je slunce když bledne
dvojitý je útěk
dvojitá je spona
dvojité je znamení kříže
dvojité je slovo muže
Smrt je však jenom jedna
Přijde pozvedne pohár
a mlčí nahlas
III.
Uděláme výměnu
Nechám ti svou nevědomost a vezmu si tu tvoji
Osvobodíme se od ticha
Budeme házet mincí: panna nebo orel
Budeme losovat o nevědomost
Žiju pro okamžik navíc kdy čas zhasíná
a den chytá bláznivý nádech
Přeložili ANDREA VYHNALÍKOVÁ a KAREL SÝS