MILAN DUŠEK

Knižní publikace ZAPOMENUTÝ PŘÍBĚH NPOR. VLADIMÍRA ELIÁŠE vyšla ve vydavatelství Oftis v Ústí nad Orlicí nákladem základní školy Pardubice-Polabiny, nesoucí jméno npor. Eliáše. Napsal ji PhDr. Petr Středa, učitel dějepisu na této škole, podle výpovědí pamětníků a svědků událostí.

Publikace vychází v době, kdy od konce druhé světové války uplynulo sedmdesát let. Poznatky, které autor shromáždil, nesporně přispějí k poznání historie, zvláště doby před Mnichovem i po ní, kdy Hitler svévolně nechal wehrmachtem obsadit naše pohraničí a poté došlo k okupaci celého Československa a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava, který dusil český národ a trval až do května 1945, kdy došlo k spontánnímu povstání a vzápětí osvobození Rudou armádou.

Není tajemstvím, že se v těchto dobách dnešní mladí lidé orientují jen velice těžko, často tápají, co je správné, co vlastenectví a co hrdinství. Při tom, co o těchto záležitostech produkují média, pokud si už vzpomenou, se nelze divit. Zvláště v dnešní době morálního nihilismu je třeba tyto věci připomínat a vysvětlovat. Právě z tohoto hlediska jsem kvitoval předmluvu ředitele Základní školy Pardubice-Polabiny, npor. Eliáše 344, Mgr. Františka Němce, který zdůrazňuje, jak důležité je, aby učitelé dějepisu využívali podobných svědectví při samotné výuce žáků.

Npor. Eliáš byl důstojníkem československé armády v záloze a zúčastňoval se pravidelných cvičení. 24. září 1938 byla vyhlášena mobilizace a ocitl se na česko-německé hranici v Orlických horách blízko Klášterce nad Orlicí, na kótě Jedlina. Němci nakonec přišli, ale jinak, než vojáci očekávali. Bojová morálka mužstva byla vynikající a byli odhodláni republiku bránit. Přesto o jejím osudu bylo rozhodnuto někde jinde a někým jiným.

Souběžně se stahováním z pohraničí probíhá i postupná demobilizace československé armády, návrat k mírovým stavům.

Začalo krátké období druhé republiky. Eliáš se vrátil ke své rodině a své práci. Ve středu 15. března 1939 nad ránem dorazila do Pardubic německá okupační armáda. Obyvatelům nezbylo nic jiného než mlčky přihlížet. Němci se tu začali chovat jako doma.

Autor publikace nás provádí protektorátem a věnuje se Eliášovi, který po několika zaměstnáních je nasazen na práci ve zbrojovce v Přelouči. Toho využil, vynášel zbraně, byl zapojen v odboji.

8. května 1945 vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace německých vojsk, Evropa slavila konec druhé světové války, nejkrvavějšího konfliktu v dějinách. Dramatický průběh měly poslední válečné dny i v Pardubicích, kde byla početná posádka okupantů. Jednání o kapitulaci nebyla úspěšná. Gestapo pálilo spisy, němečtí vojáci ničili vojenskou techniku, kterou nebyli schopni odvézt. Už tehdy bylo zahájeno odzbrojování vojáků wehrmachtu a zatýkání válečných zločinců, kteří byli internováni v jezdeckých kasárnách. Důstojníci se sešli před radnicí na výzvu městského rozhlasu, aby se odebrali přebírat od Němců důležité objekty. Eliáš se této činnosti aktivně zúčastnil a zaplatil za to cenou nejvyšší – životem. Podle svědků pochodovali čeští důstojníci demonstrativně městem. Z chodníků je zdravili občané. Za nimi jedoucí německý obrněný transportér do pochodujících najel a zahájil střelbu. Eliáš kráčel v čele a tak jeho tělo vlekli kus po silnici. Po převozu do místní nemocnice svým zraněním podlehl. Nadporučík Eliáš byl pohřben na hřbitově v Pardubicích 14. května, čtyři dny po vstupu prvních útvarů Rudé armády do města.

K tomu je třeba dodat, že vzletná slova a sliby místopředsedy ONV nad hrobem nedošla ve vztahu k npor. Vladimíru Eliášovi v dalších sedmdesáti letech svého naplnění.

Petr Středa se jako autor publikace literatury faktu zhostil svého úkolu v situaci omezeného množství pramenů a svědectví velmi přesvědčivě, a zasadil Eliášův příběh do doby jako strom, který by měl onoho vlastence nadále připomínat. Nezapomněl ani na jeho rodinu a v závěru publikaci doprovázejí i dobové fotografie.