VÁCLAV PELCMAN
Je zajímavé, jak se některé ženy dokážou vcítit do jednání muže a psát stylem, který by při neznalosti jejich skutečného pohlaví dokázal čtenáře zmýlit. Jednou z takových žen je Mary Wollstonecraft Shelley, autorka románu FRANKENSTEIN (vydal Dobrovský v edici Omega, 2015, 196 str.). Knihu přeložil Tomáš Korbař.
Druhá manželka anglického básníka P. B. Shellyho se možná nechala inspirovat jeho prací na romantické básnické sbírce Odpoutaný Prométheus. Ale již v roce 1818 vydala tento svůj román, v němž nás nejprve seznámí s anglickým cestovatelem R. Waltonem, který pak převypráví (v dopisech sestře) životní příběh švýcarského „vědce“ Viktora Falkensteina. Tohoto muže objevil v severských pustinách (Archangelsk), kde mu zachránil život a po jeho uzdravení ho seznámil se svým dosud utajeným životem od dob studií přírodních věd až do jejich setkání. A to zejména od doby, kdy tento tehdy ještě velmi mladý experimentátor objevil možnost, jak oživit mrtvou hmotu a stvořit tak člověka (moderní Prométheus). To se mu sice podařilo, avšak přineslo mu jen neštěstí. Nepojmenovaný tvor je hrůzného zjevu: „Protože by malé rozměry některé části lidského těla značně zpomalily práci, rozhodl jsem se, na rozdíl od původního předsevzetí, vytvořit tvora mohutné postavy, asi tři metry vysokého…“, neuvěřitelné sily i intelektu (mj. se naučil rozumět sám lidské řeči a mnoha jiným lidským znalostem!). Problém nastal, když se vědec svého výtvoru zhrozil a zanechal ho svému osudu. Zrůda ho pak pronásledovala po mnoha zemích (mimo jiné si přál, aby mu stvořil družku a sám mu vyprávěl své pestré životní zážitky), způsobil mu ta nejhorší muka (smrt nejbližších členů rodiny), až do „stvořitelovy“ smrti.
Co k tomu napsat? Kniha byla již v době svého vydání předmětem rozdílných názorů. Můžeme tedy i dnes hodnotit dílo z různých pohledů. Tak se vyskytl názor, že se jedná o první varování, aby vědci ve svých výzkumech nezašli za nekontrolovatelné meze. To bylo, jak se domnívám, na začátku 19. století poněkud předčasné (dnes už je však naopak pozdě) a při kapitalistickém přístupu k přírodě i nemožné. Pokud se týká poměrně sporého popisu „tvorby“ člověka, je i s přihlédnutím k nízkým znalostem tehdejší vědy (zejména pak ve srovnání s tou současnou) až směšný. Také někdy až několikeré převyprávění událostí, s neuvěřitelnými podrobnostmi, vzbuzuje mnohé pochybnosti. Když si to autorka uvědomí, vloží do textu požadavek vypravěče Frankensteina o korekturu zápisů kapitána Waltona. Jinak je text knihy velmi kvalitní a mohl ve své době být i napínavý. Dříve narození spisovatelé tolik nespěchali, aby se dočkali svých finančních odměn a věnovali se svým dílům pečlivě a důkladně.
V současné době mohu těžko najít důvod, proč tuto knihu znovu vydávat. Snad se jen kalkuluje se jménem hrdiny knihy, které se dostalo do povědomí prostřednictvím jeho výtvoru, a stalo se tak podkladem nekonečného počtu příběhů ze „života“ stvůr typu autorčina původně bezejmenného tvora. Vydáním této knihy si polepšili i „dědicové“ překladatele, podobně jako mnoho dalších dědiců, kteří bez tvorby intelektuálních hodnot mohou z umění předků profitovat. Komu by se to nelíbilo.
P. S. Předposlední věta knihy zní: „Po těchto slovech vyskočil netvor oknem kabinyna kru plující těsně u lodi.“ Autorka nebo překladatel asi nikdy neviděli loď určenou pro polární kraje, nebo se netvor zatím hodně zmenšil.