Kočka Malvína

Poslední dobou hýbou kocourkovskými stojatými a smrdutými vodami případy odebírání dětí nejen tu, ale i v Unii hvězdného trpaslíka. A protože jsem už cosi o sociální podstatě zla sesmolila, říkám si, jestli takhle náhodou nezačínají její výhonky zase po letech rašit. To je také důvod, proč jsem se rozhodla o tom napsat.

Kocourkovská obec má ten zvláštní talent, že vždycky přímo neomylně vyhledá nějakou podělanou vymoženost z Unie hvězdného trpaslíka, Říše hvězd a pruhů, sousedního Absurdistánu či odkudkoliv odjinud. Co na tom, že to je milkovina, kterou mohla stvořit jen Milka, hlavně že to přišlo z toho vyspělého a supercivilizovaného venku a my v Kocourkově už konečně budeme taky vyspělí a supercivilizovaní na věčné časy a nikdy jinak. Konečně se naplnila slova písničky ze hry Osel a stín: My už nejsme lidi, už jsme jenom partaje, žádnej z nás nevidí, v čem ta chyba je.

Tak například do naší zaostalé zemičky už stačila dorazit zpoza velké louže vymoženost zvaná sexuální harašení. Funguje to takhle: Jako správní kocouří gentlemani podržíte kočičce dveře, pomůžete jí do kabátu anebo ji z dobrého rozmaru plácnete přes zadní část těla, a ona vás, světe, div se té vyspělosti, může místo poděkování a milého úsměvu zažalovat coby nenapravitelného sexuálního loudila a potenciálního sexuálního násilníka. To abyste, milí kocouři z Kocourkova a okolí radši ani nechodili o velikonočním pondělí šlehnout kočičky přes sukně, aby se z toho nevyklubala žaloba za domácí násilí, nebo jste neskončili za katrem kvůli tomu, že existuje MOŽNOST, že se z vás vyklubou úchyláci. Že by se obměna pojmu preventivní válka už uchytila i na nižších úrovních?

Vypadá to tak, neb poslední dobou někteří profesionální pachatelé dobra vpisují do našeho slovníku nový pojem – preventivní sledování dětí, zda nejsou týrány, zneužívány a zanedbávány a jejich případné odebírání (oni tomu ovšem říkají ochrana dětí před týráním, zanedbáváním a zneužíváním a ochrana práv dítěte). Jak to asi bude vypadat? Tak o tom se mi v noci zdál tak divokej sen, že mě ráno můj milovaný kocourek druhu mauvais dontes sprdnul na tři doby, že nám bourám pelíšek. Ten sen (vlastně to byly tři sny) opravdu stál za to a já se prostě nemůžu o něj nepodělit.

Sen číslo jedna – Problem page

Rodiče ti zakázali jít s tvojí podařenou partou na diskošku a potom odfrčet s partou o pořádný fous starších frajerů někam do šumavských pralesů a navíc ti nekoupili ten iphone za patnáct litrů? Ty jsi snad spadla z Marsu, holka, ty se ještě ptáš, jestli můžeš jít na diskošku a jestli ti něco koupí, místo abys je oznámila na jedné z poradenských linek za citové a ekonomické zneužívání? Co, že ti ještě není patnáct? Ale to přece vůbec nevadí. Já osobně mám rodiče na háku. Naši jsou naopak rádi, když mám dobrou náladu a pár jim nevrazím, aby si uvědomili, kdože v tom autě života sedí u volantu. Anebo nechci po nich peníze na chlast, fet a značkový hadry nebo jim milostivě povím, kam jdu. Takže moje rada zní: Zkus jim nejdřív pohrozit, že je udáš, případně to udělej. Všechno je lepší než život s tyrany, kteří tě nutí místo zábavy chodit do školy, psát úkoly, mýt se, čistit si zuby a uklízet po sobě.

Sen číslo dvě – Hurááááááá, konec prudy!

Dva už poněkud odrostlejší hoši se loudají domů, v hubě žváro marjány. Jeden na druhého: „Ty, Viki, to byla dneska sranda (vulgární výrazy záměrně vynechávám), když sme dneska při hodině češtiny dali čouda a pak jsme zhulený lítali po třídě a natáčeli na mobil účku, jak ječí, protože si sedla na připínáček, co jsme jí nastražili na židli.“ Druhý na to: „Ještě větší sranda byla, jak zbledla a roztřásla se jako zmoklej pes, když nám zabavila mobil a já jí pohrozil, že na ni zavolám poldy a udám ji na sociálce.“ „Možná jsme měli ještě zverbovat fotra, aby jí přišel ručně stručně domluvit.“

Sen číslo tři – Pomsta je sladká

Postarší zapšklá dáma sedí za stolem, před sebou dopisní papír a pero. K rukám OSPODu ve městě Kocourkově. Vážená paní vedoucí odboru XY, chtěla bych nahlásit znepokojivou situaci v rodině paní D. Mám pádné důvody se domnívat, že se tam děje něco nekalého. Děti vyzvedává ze školy pouze tatínek, maminka určitě provozuje prostituci, protože se každý den vrací domů hoooodně pozdě. Navíc tam pravděpodobně dochází k týrání, protože jsem jednou celou rodinku zahlédla vracet se z vycházky a jedno z dětí mělo na ruce ošklivou modřinu a na čele tržnou ránu. S úctou veškerou paní N. (Táááááák, ty mrcho, to máš za to, že mně už dva roky piješ krev, protože máš dobrou práci a šťastnou rodinu a protože sis dovolila nepřijít na moji oslavu narozenin!).

Konec noční můry? Kdepak! Ten sen měl ještě drsnější pokračování.

Sen číslo jedna – Dívka z Problem page (po tom, co prošla deseti dětskými domovy a dvaceti pěstounskými rodinami)

Ach jo, co bych za to dala, kdybych sehnala střechu nad hlavou a nějakou práci. To bych ale musela prodat ještě pár časopisů, abych měla na slušný hadry. Kdybych aspoň měla někoho, kdo mě má doopravdy rád. Mami, tati, proč jsem byla tak pitomá?

Sen číslo dvě – Pruda začíná

Ty, Viki, myslíš, že kdybychom se líp učili, dali by nám práci aspoň tamhle ve skladu?

Sen číslo tři – Pomsta nám jaksi zhořkla

Paní N. za katrem (po tom, co byla sama udána psychicky narušeným sousedem). Čím jsem se provinila? Vždyť moje děti měly, na co si jen vzpomněly. Vychovávala jsem je přesně tak, jak si to oficiální státní linie výchovy žádá. Jak to, že mám najednou na krku obvinění ze zanedbání péče?

A strach se jako strašidlo v temném hávu Kocourkovem šíří. Strach se svého dítěte dotknout. Strach mu něco nedat nebo nedejbože sebrat. Strach z toho, že sám udám a moje svědomí se s tím pak bude prát. Strach z toho, že budu udán, onálepkován a smeten z povrchu zemského. A konečně nejhorší ze všech strachů: Strach z toho, že už nebudu člověk, ale ovce ochotná ubít i vlastní svědomí.